41 Ad 20/2024 – Krajský soud v Brně

41 Ad 20/2024- 133 - text 15 41 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Ing. M. Z. X žalovaný: Ministerstvo obrany Molákova 576/11, 186 00 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024, č. j. MO 636268/2024-7542 OSZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný snížil žalobci stupeň jeho invalidity ze III. stupně na II. stupeň. Žalobce se proti tomu brání žalobou. Celkově čtyři posudky se však v této věci shodly na tom, že jeho pracovní schopnost poklesla v poloviční míře, což odpovídá právě II. stupni invalidity. Žaloba proto bohužel nebyla důvodná. II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2. Žalobce pobíral od března 2022 invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Loni mu ovšem žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 289773-27/PC26, snížil invalidní důchod na úroveň odpovídající invaliditě I. stupně („prvostupňové rozhodnutí“). Podkladem pro toto rozhodnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu („IPZS“) Brno-město ze dne 28. 3. 2024 („první posudek“), který dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 40 %. 3. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti první posudek označil bipolární afektivní poruchu, tj. zdravotní postižení, které podřadil pod kapitolu V. (duševní poruchy a poruchy chování), oddíl 5 (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy), položku 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity („vyhláška“). Toto ustanovení hovoří o středně těžkém postižení (depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen). Vyhláška proto toto postižení stanoví rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti od 30 do 45 %. 4. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. V řízení o námitkách proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobce. Nový posudek lékařky IPZS ze dne 1. 7. 2024 („druhý posudek“) dospěl k jinému závěru než první posudek. Byť se s ním shodl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce psychické postižení (konkrétně zmínil schizoafektivní poruchu smíšeného typu), tak podřadil zdravotní stav žalobce pod kapitolu V., oddíl 3 (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy), položku 3d, tedy těžké postižení (častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen). Vyhláška proto toto postižení stanoví rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti od 50 do 60 %. Druhý posudek míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na spodní hranici. Odůvodnil to výkonem upravené práce ve zkráceném úvazku bez nutnosti opakovaných pracovních neschopností a již jeden a půl roku trvající zmírnění (remisi) onemocnění. 5. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 8. 8. 2024, č. j. MO 636268/2024-7542 OSZ („rozhodnutí žalovaného“), na základě druhého posudku změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se s účinností od 1. 5. 2024 původní invalidní důchod pro invaliditu III. stupně snižuje na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 6. Žalobce namítá, že žalovaný posuzoval formálně pouze novější zprávy. Činil tak s velmi obecným náhledem, bez zohlednění jejich obsahu a souvislostí v průběhu času. Pro potřeby stanovení invalidity hodnotil pouze základní psychiatrické onemocnění, ale nehodnotil přitěžující nemoci a neschopnost využít potenciál vzdělání. Nezdůvodnil, k jaké změně v jeho zdravotním stavu došlo oproti původně přiznanému III. stupni invalidity. Nevyvrátil ani, že postižení stále trvá a je bez významnějšího zlepšení. Žalobce odkazuje v té souvislosti na první a druhý posudek, kde se uvádí, že vzhledem k průběhu onemocnění již nelze očekávat významnější zlepšení pracovní schopnosti, a proto se již nestanovují další budoucí kontroly. 7. Žalovaný v součinnosti s IPZS nezpochybňoval skutečnosti, které jsou posudkově významné, a nezabýval se jimi řádně v prvním stupni i v námitkovém řízení. Konkrétně jde o to, že žalobce byl dlouhodobě a opakovaně pro své psychiatrické onemocnění v nemocnici (1990, 1996, 1997, 1999, 2002, 2009, 2010, 2011, 2016, 2021, 2022, 2024). Nemůže využívat své vzdělání z Vojenské akademie a má více zdravotních postižení. 8. Žalobce trpí několika závažnými diagnózami, které by samostatně mohly způsobit invaliditu. Posudkoví lékaři však ve svém hodnocení neuvedli úplný výčet těchto diagnóz. Žalobce subjektivně nejvíce pociťuje své psychiatrické omezení (schizoafektivní poruchu), ačkoli typicky pacienti s touto diagnózou své onemocnění popírají. Jeho subjektivní hodnocení však nelze považovat za směrodatné bez širšího kontextu. Vnímání vlastního stavu se liší podle psychického naladění a medikace. Je důležité zdůraznit, že žalobce trpí také metabolickými poruchami, které významně omezují jeho možnosti využití vlastní kvalifikace. Žalovaná strana a IPZS měly tyto skutečnosti zohlednit a vysvětlit, proč nedošlo k navýšení základní diagnózy na horní hranici dané položky i ke zvýšení položky o deset procentních bodů, jak žalobce požadoval. 9. Žalobce nedokáže dlouhodobě vykonávat zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci z Vojenské akademie ani jiné zaměstnání na plný úvazek. Jeho pracovní schopnost výrazně omezuje kombinace psychiatrického onemocnění a dalších zdravotních komplikací. Žalovaná a IPZS měly řádně zdůvodnit, proč nezohledňují žalobcovu neschopnost využívat dosažené vzdělání a zkušenosti v jeho dalším pracovním životě. Žalovaná měla také vypořádat námitky, případně navýšit horní hranici dané položky o deset procentních bodů. Současné pracovní uplatnění žalobce nelze považovat za adaptaci, protože jde o zásadně zkrácený pracovní úvazek neodpovídající jeho kvalifikaci, který je možný pouze díky značné toleranci zaměstnavatele vůči jeho častým pracovním výpadkům, což žalobce doložil potvrzením od zaměstnavatele. 10. Žalobce požadoval zařazení pod položku 3e (zvlášť těžké postižení) v kapitole V, případně položku 4 nebo 4e (afektivní poruchy – poruchy nálady), resp. 4d či 4c a přidáním dalších 10 % na základě § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky. Žalovaný každopádně nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Navzdory znalosti žalobcových pracovních dovedností, mnohosti diagnóz, změně diagnózy i definice lékařů o těžkém postižení a dlouhodobosti i trvalosti zdravotního stavu rozhodl nejdříve překvapivě o invaliditě I. stupně a následně o invaliditě II. stupně. 11. V závěru žaloby žalobce shrnuje, že se žalovaný nevypořádal se vznesenými námitkami, nehodnotil, proč nemůže dojít k hodnocení žalobcovým způsobem, a nevyloučil dané skutečnosti. Rozhodnutí žalovaného je zmatečné a nepřezkoumatelné. Dále se žalovaný dopustil i vadného hmotněprávního posouzení, protože pochybil v hodnocení zdravotního stavu a schopnosti výkonu zaměstnání i využití dosavadního vzdělání a praxe jako zásadní a rozhodující příčiny invalidity. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval jádro svého rozhodnutí a dodal, že pro vydání rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu vyššího stupně nemá právní oporu. Druhý posudek zohledňuje veškerá prokázaná zdravotní postižení žalobce a své závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodnil. Plně se vypořádal i s námitkami žalobce. IV. Zadání posudků od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a jednání před soudem 13. Soud s ohledem na povahu námitek žalobce požádal posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“) o vypracování posudku, který posudková komise připravila dne 27. 2. 2025 („třetí posudek“). 14. Dne 19. 3. 2025 se u soudu konalo první jednání ve věci. Soud k důkazu provedl třetí posudek. Posudková komise se skládala z předsedkyně MUDr. Z. S. a psychiatryně MUDr. H. P. Žalobce se jednání posudkové komise nezúčastnil, omluvil se. Posudková komise měla k dispozici spis soudu včetně rozhodnutí, žaloby a lékařských podkladů doložených žalobcem k žalobě, spisy k prvostupňovému i námitkovému řízení, které obsahovaly lékařské nálezy a záznamy o jednáních. Posudková komise také pracovala se zdravotní dokumentací ošetřující lékařky žalobce. 15. Posudková komise uvádí diagnostický souhrn, ve kterém konstatuje: · schizoafektivní poruchu [smíšený typ, nyní křehká remise (dočasné zlepšení), stav po opakovaných psychotických mániích se ztrátou kontaktu s realitou, nyní procesuální defekt osobnosti (porucha osobnostních procesů)], · cukrovku 2. typu kompenzovanou dietou a ústně podávanými antidiabetiky, kompenzovanou hypert