41 Az 15/2025 – Krajský soud v Brně

41 Az 15/2025- 30 - text 9 41 Az 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: I. G. státní příslušnost: X X zastoupen advokátkou Mgr. Marinou Musilovou Sukova 46/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. OAM-1091/ZA-ZA12-LE05-R2-EX-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný vyloučil žalobce z mezinárodní ochrany, protože u něj shledal důvodné podezření z vážného (nepolitického) zločinu – kuplířství (resp. obchodování s lidmi) a loupeže. Byť žalobce toto jeho rozhodnutí zpochybňuje, žalovaný podle soudu rozhodl správně. V potřebné míře splnil požadavky, které judikatura na rozhodnutí o vyloučení z mezinárodní ochrany klade. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal dne 9. 8. 2023 žádost o mezinárodní ochranu. Následně jej policie zadržela. Zjistila, že je na něj vydaný mezinárodní zatýkací rozkaz. 3. Při pohovoru žalobce k důvodům své žádosti uvedl, že s ním v Moldavsku vedou vykonstruovaný trestní proces. Obvinili jej z obchodování s lidmi. V roce 2016 byl nejprve tři měsíce ve vazbě, poté v domácím vězení a pak se rozhodl ze země odjet. V Moldavsku si vzal všechny možné úvěry, které si mohl vzít, aby mohl platit advokátovi, soudcům a prokurátorům. Tím chtěl docílit toho, aby ho nevzali do vazby a aby rozhodli v jeho prospěch. Jakmile platit přestal, odsoudili jej na 15 let a vyhlásili po něm pátrání přes Interpol. Žalobce si myslí, že celé trestní řízení je pomstou za jeho aktivismus v roce 2015. Celý rok tehdy protestoval proti tehdejší vládě. Spolu s dalšími protestujícími stanovali před parlamentem. Patřil ke straně X. Protestů se účastnil, protože už měl dost korupce. V současné době je tato strana mimoparlamentní opozicí. Pomohla ale k vítězství současné moldavské prezidentky. 4. Žalovaný si od Ministerstva spravedlnosti opatřil materiály z extradičního řízení. Zejména šlo o rozsudek kišiněvského soudu ze dne 19. 3. 2020, kterým byl žalobce odsouzen za spáchání trestného činu obchodování s lidmi k trestu odnětí svobody na osm let a k zákazu činnosti (zastávat funkce pro zaměstnávání a přepravu osob do zahraničí) na dobu čtyř let. Z tohoto rozsudku vyplynulo, že obětí trestné činnosti měla být mladší setra žalobcovy tehdejší partnerky, která se nacházela v hmotné nouzi. Přijetím nabídky žalobce na provozování sexuálních služeb na Kypru řešila svou neuspokojivou ekonomickou situaci. 5. Žalovaný již jednou o žádosti žalobce rozhodnul na konci října 2023. Žádost žalobce tehdy zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, protože Česko považovalo Moldavsko za bezpečnou zemi původu. Konstatoval navíc rozporuplnost žadatelových tvrzení o politických motivech stíhání a poukázal, že žadatel měnil verzi mezi „mstou policie za protesty“, „zvůlí prokurátora“ a „výpovědí dívky na radu policie“. Zdůraznil, že vláda, proti níž žadatel protestoval, padla už v roce 2015. Zpochybnil také žadatelovu verzi o X a údajné podpoře moldavské prezidentky Sandu. 6. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 41 Az 47/202358 („první rozsudek krajského soudu“), rozhodnutí žalovaného z konce října 2023 zrušil z důvodu nesprávné aplikace konceptu bezpečné země původu. Výslovně ale potvrdil, že podstatu žadatelova příběhu ministerstvo posoudilo správně a tvrzení o politické motivaci také označil za nevěrohodná. Soud zároveň upozornil žalovaného, že s ohledem na povahu trestné činnosti může přicházet v úvahu aplikace vylučujících klauzulí podle § 15 odst. 1 písm. b) a § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 7. Žalovaný si v dalším řízení obstaral usnesení Krajského soudu v Brně (ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 11 Nt 206/2023) a Vrchního soudu v Olomouci (ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 2 To 113/2024) o přípustnosti vydání žadatele k trestnímu stíhání do Moldavska. Žalovaný z nich dovodil zjištěný skutkový děj: verbování mladší sestry partnerky, její převoz do severní části Kypru, odebrání pasu a ekonomické donucení k prostituci po dobu zhruba půl roku. Soudy vyloučily politickou motivaci stíhání a neshledaly překážky extradice. Vrchní soud zamítl stížnost žadatele a potvrdil závěry krajského soudu, včetně absence indicií manipulace či porušení procesních práv v Moldavsku. České soudy tedy shledaly důvodné podezření ze spáchání trestného činu a přípustnost vydání. 8. Žalovaný na základě skutečností plynoucích z opatřených podkladů rozhodl nyní napadeným rozhodnutím o vyloučení žalobce z mezinárodní ochrany. Žalobce se totiž podle žalovaného dopustil vážného (nepolitického) zločinu, jak to předvídají výše zmíněné vylučující klauzule. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2021, čj. 8 Azs 192/2020-48, č. 4248/2021 Sb. NSS („rozsudek osmého senátu“), podle kterého v případě vyloučení z mezinárodní ochrany již není potřeba zkoumat, zda jsou tu důvody pro udělení mezinárodní ochrany. 9. Pokud jde o vyloučení z azylu podle § 15 odst. 1 písm. b), tak žalovaný rozdělil svou úvahu na dvě otázky: (a) zda existuje důvodné podezření, že žalobce spáchal určitý zločin, a (b) zda tento skutek představuje vážný nepolitický zločin v azylovém smyslu. Zdůraznil, že nepřezkoumává zákonnost moldavského trestního řízení, protože k tomu slouží trestní soudy. Popsal důkazní standard „důvodného podezření“ jako vyšší než „spíše ano než ne“ a nižší než je trestní jistota. Pouhá existence extradice nepostačí. S využitím extradičních materiálů a výše zmíněných usnesení českých soudů žalovaný ovšem uzavřel, že v daném případě důvodné podezření z vážného nepolitického zločinu existuje a žadatelova obrana o politické motivaci či manipulaci neobstojí. 10. Žalobcova tvrzení totiž byla rozporná a nevěrohodná. Sám žalobce popsal své úplatky soudcům a prokurátorům s cílem odročovat věc a zachovat si domácí vězení. Po ukončení plateb odešel do zahraničí. Kišiněvský rozsudek neobsahoval žádné indicie o manipulaci. Žalobce žalovanému zamlčel vztah k poškozené (mladší sestra jeho partnerky). Taktéž zamlčel dvě dřívější loupeže. Nepravdivě tvrdil, že obdržel trest 15 let, ačkoliv podle kišiněvského rozsudku obdržel trest osmi let. Podle žalovaného byla navíc pravděpodobnost spáchání aktuálně stíhaného skutku „poměrně vysoká“ a překračovala standard „spíše ano než ne“. Zejména z výpovědi poškozené v kontextu dalších indicií žalovaný vyvodil důvodné podezření z konkrétní trestné činnosti. 11. Ohledně dřívějších loupeží žalovaný připustil, že detailní podklady ve správním spise chybí, protože je žalobce v řízení zamlčel. S ohledem na pravomocná odsouzení z let 1996 (trest podmíněných pět let) a 1999 (12 let nepodmíněně) a absenci námitek žalobce k tomuto tématu v azylovém či extradičním řízení však žalovaný uzavřel, že i zde lze dovodit důvodné podezření ze spáchání těchto zločinů. Následně žalovaný navázal úvahou o „nepolitické“ povaze jednání žalobce. Uvedl, že jak kuplířství, tak loupež nemají politický charakter. Odkázal na Příručku Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky („UNHCR“) k čl. 1F Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků („Ženevská úmluva“), podle níž má politický motiv převažovat nad kriminální povahou a musí existovat úzká kauzální vazba cíle a činu. V dané věci však politický aspekt chybí. 12. Při úvahách, zda šlo „vážný“ zločin žalovaný připomněl § 14 českého trestního zákoníku a doplnil, že azylové právo vyžaduje materiální přístup. Jako vodítka použil povahu činu, újmu oběti, povahu a výši trestu a obecné vnímání závažnosti. Za vážné lze označit zločiny proti životu, zdraví, fyzické integritě a svobodě. Vážnými jsou proto i zločiny loupeže (násilný charakter, vysoká sazba) a kuplířství, resp. obchodování s lidmi, které vedou k zásahu do lidské důstojnosti a omezení osobní svobody. Žalovaný zdůraznil, že tu šlo dokonce o organizovanou skupinu. Odebrání pasu a donucení k prostituci označil jako násilné prvky. Uvedl i trestní sazby (v Česku u loupeže 2–10 let, u kuplířství 2–8 let; v Moldavsku až 15 let, konkrétně uložených 8 let a v minulosti ještě 12 let za loupež). 13. Žalovaný se zaměřil i na polehčující a přitěžující okolnosti. Žádné polehčující okolnosti neshledal. Za přitěžující naopak označil opakované násilné delikty, spáchání druhé loupeže ve zkušební době, navázání další závažné kriminality krátce po výkonu trestu, uplácení orgánů činných v trestním řízení, útěk z vlasti, absenci sebereflexe, popírání viny, snahu o vyvinění „vyfabulovanými konstrukcemi“ a bagatelizaci dříve spáchaných zločinů. Žalobce naplnil i geografický a časový parametr čl. 1F písm. b) Ženevské úmluvy (spáchal vážný nepolitický zločin mimo zemi svého azylu před vydáním rozhodnutí o ochraně). Šlo tedy o „vážný nepolitický zločin“