41 Az 30/2024 – Krajský soud v Brně

41 Az 30/2024- 27 - text 16 41 Az 30/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: S. E. státní příslušnost: X t. č. X zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou Moravské náměstí 754/13 , 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. OAM-96/ZA-ZA11-VL14-R3-2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. OAM-96/ZA-ZA11-VL14-R3-2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu kvůli obavám z pronásledování pro jeho kurdskou národnost a politický názor. Žalovaný o žádosti rozhodoval už dvakrát, ale tato jeho rozhodnutí neuspěla před správními soudy. Své posouzení věci totiž zakládal na nedostatečných podkladech. Tuto chybu bohužel žalovaný udělal i potřetí. Nerespektoval navíc závazný právní názor plynoucí z posledního rozsudku krajského soudu. Proto bylo nutné jeho rozhodnutí znovu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Snad již žalovaný tentokrát posoudí žalobcovu žádost žalobce důsledně. II. Dosavadní vývoj 2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu v lednu 2019. Tvrdil, že mu v Turecku hrozí pronásledování, protože je Kurd a neoficiálně je také členem strany HDP. V minulosti tu měl povolení k dlouhodobému pobytu. Poté, co o něj přišel, požádal o mezinárodní ochranu. 3. Při pohovoru žalobce uvedl, že pochází z X. Měl tam od dětství problémy, protože je Kurd. Využil období příměří a vyjednávání v letech 2013 a 2014, aby přicestoval do Česka spolu s manželkou, která tu má povolení k pobytu. O mezinárodní ochranu žalobce žádá z politických důvodů kvůli pronásledování Kurdů. Tvrdí, že jeho otce zastřelili v roce 1995. Strýc se též ztratil. Žili ve městě, kde neustále probíhaly střety mezi ozbrojenými silami a místním obyvatelstvem. Žalobce podporuje stranu HDP (Lidově demokratická strana). Je jejím členem, ale neregistroval se v ní, protože se obává následků s tím spojených. Ve straně alespoň pomáhá, pokud jej někdo osloví (organizace, oznamování a svolávání mítinků). 4. Žalobce v lednu 2016 z Česka vycestoval na jeden týden do Turecka. Chtěl tam podpořit přátele. A v Diyarbakıru se zúčastnil dvou protestních akcí proti bezpráví a vraždění Kurdů, které organizovala HDP. Proti situaci v oblasti se veřejně ohradil i na Facebooku. Mítinky nebyly povolené. Došlo tam ke střetu mezi ozbrojenými složkami a demonstranty. Proti demonstrantům použili vodní děla a slzný plyn. Demonstranti zase po nich házeli kameny. Napadli i představitele HDP. Zatýkali lidi, některé i zabili. Žalobci se podařilo utéct. Má za to, že nyní je v hledáčku policie. Hledala ho u rodiny v Turecku. Zásahová jednotka prý rodině řekla, že po žalobci vyhlásili pátrání. 5. Do Turecka se žalobce bojí vrátit. Jednoho z jeho bratrů, kteří tam zůstali žít, za podobné aktivity odsoudili na pět let. Žalobce tvrdí, že teď je situace ještě horší. Proti politickým oponentům se postupuje tvrději. Jakmile začal mít žalobce v roce 2018 v Česku potíže s povolením k pobytu, ze strachu před hrozícími následky svých internetových projevů smazal i účet na Facebooku. Do Turecka by se vrátil, pokud by neměl obavu o život. Za současné situace se však vrátit nemůže. Pokud by trval na kurdských právech, nemůže normálně žít ani na jiných místech v Turecku. Jakmile na sebe člověk jednou upozorní, už nemá šanci. Žalobce osobně zadrželi a vyslýchali na policejní stanici asi v roce 2006. Policie ho tehdy upozornila, že by ho mohli obvinit z napomáhání terorismu. Jako dítě si pamatuje, že mučili jeho otce. Bál se proto více projevovat politické názory. 6. O žádosti žalobce žalovaný rozhodl poprvé v srpnu 2019. Mezinárodní ochranu mu neudělil. Žalobcovo tvrzení o pronásledování členů HDP nemohl tehdy žalovaný vyložit jinak „než jako taktické zveličení a přikořenění azylového příběhu“. Zpochybnil také, že žalobce u jeho rodiny hledala turecká policie, pokud orgány veřejné moci vědí, že přesídlil do Česka, a z Turecka vycestoval pod vlastní identitou. Za skutečný důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný označil snahu žalobce o legalizaci pobytu. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Brně. Ten však rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 41 Az 43/2019-81, žalobu zamítl a přisvědčil názoru žalovaného. 7. Uvedený rozsudek krajského soudu i původní rozhodnutí žalovaného ovšem zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020-35. Žalovanému i krajskému soudu vyčetl, že jako klíčový aspekt vyhodnotili žalobcovo prodlení s podáním žádosti. Podcenili zbylé aspekty jeho azylového příběhu. Zejména to, že je Kurd, který v Turecku uplatňoval svá politická práva. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že po neúspěšném pokusu o převrat v roce 2016 dochází na území Turecka k rozsáhlým čistkám a zvýšené represi vůči Kurdům na východě země. To potvrzují i zprávy, které měl žalovaný ve spise. Není však jasné, jak s nimi pracoval. Závěry žalovaného, že žalobci nehrozí pronásledování v souvislosti s jeho kurdskou národností, označil Nejvyšší správní soud za předčasné. Zdůraznil, že pokud se žalobce zúčastnil dvou protestních akcí v Diyarbakıru a pak jej hledala tamní policie, pak nelze jednoduše – doslova „mávnutím ruky“ – uzavřít, že účast na demonstracích nebyla projevem politických práv, který by mohl vyvolat odůvodněný strach z pronásledování. 8. Žalovaný poté provedl se žalobcem doplňující pohovor. Uvedl, že jeho rodina měla v minulosti problémy s policií. Bylo to někdy v letech 1992 až 1995. Od roku 2010 do přelomu let 2014 a 2015 byla situace v jeho vlasti klidná. Vláda v té době Kurdům pomáhala. V roce 2016 se žalobce na týden vrátil do Turecka. Během této doby se účastnil dvou protestů pořádaných Kurdy. Poté, co se vrátil do Česka, jej bratr informoval, že ho doma hledala policie. Ptali se, kde je. Jakmile zjistili, že to jeho rodina neví, řekli jim, ať se žalobce sám přijde ohlásit na služebnu. Žalobce se obává, že pokud by to udělal, zastřelili by ho. 9. Ke své účasti na demonstraci popsal, že šlo o protest proti obklíčení města Diyarbakır vojenskou policií. Situace tehdy byla neklidná. Docházelo k bojům mezi policisty a příslušníky PKK. Druhá demonstrace byla protestem proti těmto zásahům a civilním ztrátám, k nimž vedly. Šlo o hromadné akce, kterých se zúčastnily tisíce lidí. Demonstrace nebyly povolené. V celém městě byl chaos. Žalobce si myslí, že na sebe přitáhl pozornost policie, protože na těchto akcích bojoval za lidská práva. Jeho bratr v minulosti dostal podmínku, protože se vyjadřoval prokurdsky. Ke svému vztahu k PKK žalobce uvedl, že je nepovažuje za teroristy. Jsou to pro něj bojovníci za legitimní práva Kurdů. Chce podporovat jejich činnost ze zahraničí a bojovat za jejich práva všemi prostředky, vyjma zabíjení. Na Facebooku pod falešným jménem publikuje příspěvky s protistátní tematikou. 10. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2022, č. j. OAM-96/ZA-ZA11-ZA17-R2-2019 („druhé rozhodnutí žalovaného“), žalovaný žalobci opětovně neudělil mezinárodní ochranu. Ve vztahu k neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu („ústavní azyl“) uvedl, že účast žalobce na demonstracích nelze s ohledem na jejich charakter považovat za uplatňování politických práv a svobod. Město Diyarbakır bylo v té době v podstatě ve válečném stavu. Nepovolené demonstrace se ve městě odehrávaly za velmi tíživé situace, a proto nebyly azylově relevantní. Žalobce podle žalovaného přikrášluje svůj azylový příběh, pokud tvrdí, že by jej policisté zabili. On ani jeho rodina neznají skutečný důvod, proč ho doma hledala policie. Nebyl na něj vydaný mezinárodní zatykač. Pokud by jej skutečně trestně stíhali, policie by jistě postupovala oficiální cestou. Žalobce staví svůj příběh pouze na vlastních domněnkách. 11. Žalobce podle žalovaného nečelil pronásledování. Vrcholné představitele HDP soudí v trestním řízení. Postavení žalobce však nebylo natolik významné. Žalovaný se dále vyjádřil ke dvěma cestám žalobce do iráckého Kurdistánu v letech 2011 a 2014. Žalobce totiž dříve uvedl, že tam cestoval za přáteli řešit kurdskou problematiku. Při cestě však žádný problém neměl. K žalobcově aktivitě na Facebooku žalovaný uvedl, že jednotlivé příspěvky žalobce podle svých slov publikoval pod falešným jménem. Nikdo jej v této souvislosti ale nekontaktoval. Žalovaný dále kritizoval žalobce za to, že projevil sympatie k hnutí X, které je teroristickou organizací. 12. Neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu („konvenční azyl“) žalovaný zdůvodnil tím, že příkoří, která v Turecku mohou zažívat Kurdové, bez dalšího nedosahují intenzity pronásledování. Jejich obecná situace se radikálně nezhoršila ani po