30 Af 14/2024 – Krajský soud v Brně

30 Af 14/2024- 115 - text  7 30 Af 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: KOVOLINE, s.r.o. sídlem Antonína Dvořáka 509, Hulín zastoupené advokátem JUDr. Adamem Bartoškem, LL.M. sídlem Jeremenkova 221/28, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2024, č. j. 2503/24/5300-21441-711671 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce uplatnil u Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíců červen 2017 a červenec 2017. Správce daně po provedené daňové kontrole tento nárok neuznal. Následně na základě zprávy o daňové kontrole vydal dodatečné platební výměry na DPH za dotčená zdaňovací období ze dne 14. 10. 2022, č. j. 1830683/22/3304-50521-703487 (za zdaňovací období červen 2017) a č. j. 1830693/22/3304-50521-703487 (za zdaňovací období červenec 2017). Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal. O podaném odvolání rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že změnil dodatečný platební výměr za zdaňovací období červen 2017 a potvrdil dodatečný platební výměr za zdaňovací období červenec 2017. I. Obsah žaloby 2. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné jak z procesních, tak i hmotněprávních důvodů, a také pro nepřehlédnutelné vady předchozího řízení. Žalobce namítá nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu i právního hodnocení. K tomu cituje argumentaci, kterou uvedl jednak ve svých odvoláních proti dodatečným platebním výměrům jednak ve své reakci na seznámení se zjištěnými skutečnostmi. Je tak zřejmé, že se žalovaný nevypořádal se skutečnostmi, které žalobce namítal v prvostupňovém, resp. odvolacím řízení. Konkrétně se nevypořádal s námitkami ohledně prokázání tvrzení žalobce svědeckými výpověďmi a ohledně ověření stavu spolehlivého plátce ze strany žalobce. Samotná argumentace spočívající v absenci písemné smlouvy používaná jako hlavní důvod toho, proč měl žalobce vědět, že se jedná o podvod na DPH, nemůže obstát. Žalobce dále v žalobě uvádí, že v tomto odkazuje na svá citovaná vyjádření, kde dostatečně podrobně vylíčil tvrzení a označil důkazy. Těmito se žalovaný zabýval výlučně okrajově, kdy se soustředil spíše na evropská hlediska podvodu na DPH bez konkrétní argumentace v rámci českého právního řádu a rozhodovací praxe. Žalobce si tento způsob práce a rozhodování vysvětluje tak, že si žalovaný musel být vědom, že žalobce má pravdu a jedná se tak o nezákonný postup ze strany žalovaného. Žalobce také namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, kdy nebyly sděleny konkrétní důvody toho, proč ve dvou naprosto stejných situacích dospěl žalovaný k rozdílným závěrům. Žalobce se tak se svou argumentací opakovaně zdůrazňovanou obrací na soud a trvá na prokázání jeho tvrzení důkazy, které navrhoval již v daňovém řízení. Jedná se o výslech svědků V. Š., O. P. M., M. B., M. O. a důkaz Zprávou GFŘ ze dne 30. 3. 2022. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. V rámci své argumentace odkazuje na napadené rozhodnutí. III. Ústní jednání 4. Účastníci, ani jejich zástupci, se k nařízenému jednání nedostavili. Žalobce navrhoval provedení důkazu výslechem svědků V. Š., O. P. M., M. B. a M. O., jakož i Zprávou GFŘ ze dne 30. 3. 2022, signovanou Ing. Bc. L. O., ředitelkou sekce. Krajský soud neshledal důvod k provedení žalobcem navržených důkazů; podrobnější odůvodnění tohoto závěru soud uvádí níže. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. 7. Žalobce si nárokoval odpočet daně z plnění přijatých od deklarovaného dodavatele – obchodní společnosti KARYATID s.r.o. (dále též jen „společnost KARYATID“). Jednalo se o provedení stavebních prací v režimu přenesené daňové povinnosti a dále o dodání ocelových konstrukcí a dalších výrobků. 8. Správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPH za dotčená zdaňovací období. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že přijal plnění od společnosti KARYATID a nesplnil tak podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „ZDPH“). Na základě výsledku daňové kontroly vydal správce daně dodatečné platební výměry. 9. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal. 10. Žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že pochybnosti správce daně ohledně přijetí plnění od společnosti KARYATID nejsou způsobilé ke zpochybnění splnění podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně dle § 72 a § 73 ZDPH. Po doplnění odvolacího řízení správcem daně dospěl žalovaný k závěru, že ve vztahu k šetřeným obchodním transakcím byl spáchán podvod na DPH, o kterém žalobce vědět mohl a měl, a proto mu nárok na odpočet daně z přijatých plnění od společnosti KARYATID nenáleží. Doplnění odvolacího řízení se nevztahovalo na přijaté plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH (provedení stavebních prací), kde nemůže být identifikována chybějící daň, resp. nemůže být identifikováno narušení neutrality daně; žalobce jako příjemce plnění splnil povinnost přiznat daň. 11. S doplněním odvolacího řízení a s odlišným právním názorem žalovaný seznámil žalobce písemností ze dne 13. 11. 2023, č. j. 35171/23 (dále jen „seznámení“). Žalobce na seznámení reagoval podáním ze dne 23. 11. 2023, evidovaným pod č. j. 39385/23. 12. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí. Jím změnil dodatečný platební výměr za červen 2017 (snížil doměřenou daň z důvodu uznání nároku na odpočet daně z provedení stavebních prací v režimu přenesené daňové povinnosti, u kterých nebylo identifikováno narušení neutrality daně) a dále potvrdil dodatečný platební výměr za červenec 2017. V čl. III napadeného rozhodnutí žalovaný s odkazy na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a Nejvyššího správního soudu podrobně popsal princip podvodu na DPH a postup, který je nezbytné dodržet, aby bylo možné daňovému subjektu odepřít nárok na odpočet DPH z důvodu jeho účasti na podvodném jednání. V čl. IV napadeného rozhodnutí žalovaný identifikoval existenci podvodu na DPH včetně obchodního řetězce, ve kterém k podvodu na DPH došlo. U obchodních korporací zapojených do podvodného řetězce žalovaný zjistil narušení neutrality daně a také zjistil nestandardní znaky obchodních transakcí. Dospěl k závěru, že k narušení neutrality daně (neodvedení daně z plnění, ze kterého si žalobce následně uplatnil nárok na odpočet DPH) došlo v souvislosti s podvodným jednáním, a nikoli např. v důsledku platební neschopnosti či podnikatelského selhání. Žalovaný zjistil existenci okolností obchodní spolupráce žalobce se společností KARYATID, které mohly být žalobci známy již v době uskutečnění šetřených plnění, a jenž objektivně vzbuzují podezření o podvodném charakteru transakcí a které svědčí o tom, že žalobce mohl a měl vědět, že je součástí řetězce zasaženého podvodem. Podle žalovaného žalobce nepřijal potřebná opatření, která by svou povahou byla schopná reálně předejít a zabránit jeho účasti na podvodu na DPH. Žalovaný uzavřel, že v souladu s judikaturou SDEU je v takovém případě možné žalobci nepřiznat nárok na odpočet DPH, a to i přesto, že hmotněprávní i formální podmínky dané § 72 a § 73 ZDPH byly splněny. Následně se žalovaný v bodech 107 a násl. zabýval jednotlivými odvolacími důvody. 13. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek krajský soud uvádí, že podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Uvedené ustanovení žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). 14. Žalobce v žalobě citoval takřka celý text svého odvolání proti platebním výměrům (viz str