1 Afs 98/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 18/2025- 48 - text  16 30 Af 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Veletrhy Brno, a. s. sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno zastoupeného advokátem Mgr. Milanem Šebestou, LL.M. et LL.M. sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č. j. ÚOHS-11976/2025/162 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce uzavřel dne 21. 4. 2023 mimo zadávací řízení smlouvu o dílo na předmět plnění „Rekonstrukce střešního pláště pavilonu G2 brněnského výstaviště“ v hodnotě 21 191 320 Kč bez DPH. Podle žalovaného ale byl žalobce v postavení tzv. veřejného zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a měl povinnost využít některou z forem zadávacího řízení. Protože tak neučinil, spáchal podle žalovaného přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek. Za to mu žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 2. 2025, č. j. ÚOHS-04001/2025/500 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), uložil pokutu ve výši 200 000 Kč. 2. Rozklad žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl předseda žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 30. 5. 2025. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je podle něj nezákonné. Žalovaný si špatně vyložil § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy vyhodnotil, že žalobce byl veřejným zadavatelem a měl postupovat některou z forem zadávacího řízení. S tím ale žalobce nemůže souhlasit. Žalovaný posuzoval jen formální aspekt definice, tedy že žalobce byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. Již jen to podle žalovaného stačí a není třeba řešit, čím se žalobce reálně zabýval. V souladu s dále citovanou judikaturou ale měl materiální stránku žalobcovy činnost prozkoumat. Navíc formálně uvedený účel založení žalobce v zakládacích dokumentech je pouze potenciální (tedy ke koncernovému pokynu vůbec nemusí dojít) a zároveň z dokumentů nevyplývá, že by žalobcovou hlavní činností bylo uspokojování potřeb veřejného zájmu. Žalobce při výkonu své činnosti běžně sleduje podnikatelský zájem, jako každý jiný podnikatel. Proto není ani prokázáno, že by byl žalobce založen či zřízen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. 4. Názor žalovaného odporuje rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-470/99, Universale-Bau AG. Z něj vyplývá, že při posuzování činnosti zadavatele je nutno zohlednit skutečnou činnost, kterou posuzovaná osoba realizuje. Nelze zkrátka vycházet jen z okolností založení subjektu. Žalovaný rozsudek Universale-Bau AG dezinterpretuje, neboť podle něj dopadají jeho závěry pouze na ty subjekty, které nebyly založeny za veřejným účelem. 5. Stejně tak tento názor podporuje rozsudek SDEU ve věci C-567/15, LitSpecMet, který se zabýval tím, zda společnost VLRD je veřejným zadavatelem. Přitom i tam byla společnost VLRD založena k plnění potřeb veřejného zájmu, přesto šel Soudní dvůr Evropské unie dál a posuzoval, co reálně dělá. 6. Definice veřejného zadavatele má bránit nehospodárnému nakládání s veřejnými finančními prostředky a zvýhodňování národních dodavatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 8 Afs 242/2017). Soukromý podnikatel má i bez veřejnoprávní regulace na mysli to, aby byla jeho činnost zisková a aby se choval hospodárně a nediskriminačně. 7. Žalovaný vyhodnotil žalobcovu činnost jako veřejnou proto, že se žalobce účastnil projektu na výstavbu multifunkční haly (MFH) spolu s městem Brno. Tohoto projektu se žalobce účastnil v letech 2019 a 2020, přičemž v roce 2021 a 2022 mu byly nahrazeny újmy způsobené v důsledku koncernových pokynů, které žalobce musel splnit a souvisely právě s projektem MFH. Žalobcova činnost na tomto projektu spočívala jen v přípravě dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení, včetně objemové studie. Žalobce pouze připravoval podklady. Statutární město Brno sice na základě koncernového pokynu 2/2019 nahradilo žalobci újmu spojenou s jeho zapojením do tohoto projektu, šlo ale jen o částku, kterou žalobce zaplatil za pořízení dokumentace. Koncernový pokyn je v obchodních vztazích běžný nástroj. Je vůbec otázkou, zda žalobcova činnost na tomto projektu směřovala k uspokojování potřeb veřejného zájmu. Žalovaný též konstatoval, že projekt MFH byl od počátku zamýšlen jako ztrátový, nicméně to nebylo jasné od počátku. Vyplynulo to až z následné analýzy společnosti PwC a rozhodnutí Evropské komise z roku 2023, kdy už se žalobce projektu MFH neúčastnil. 8. Je důležité zkoumat skutečnou činnost posuzované osoby, zda vykonává činnost uspokojující veřejné zájmy, aniž by měla průmyslovou nebo obchodní povahu. Posuzované koncernové pokyny se mnohdy netýkaly projektu MFH, ale šlo jen o rozhodnutí města Brna – např. koncernové pokyny č. 1/2021, 2/2023 a 7/2024, kterými mělo dojít k vyčlenění pozemků pro nově vznikající právnickou osobu ARENA BRNO, a. s. Podle žalobce je důležité zmínit časový aspekt celé kauzy, protože postavení veřejného zadavatele je v čase proměnlivé (viz rozsudek SDEU ve věci C-380/98, Cambridge). Pokud ze všech výše uvedených důvodů žalobce přece jen splňoval kritéria veřejného zadavatele, pak tomu bylo pouze v době žalobcovy účasti na projektu MFH, což bylo od 28. 5. 2019 do 25. 6. 2020. 9. Závěrem žalobce navrhl, aby soud předložil SDEU dvě předběžné otázky, a to, zda a) je veřejným zadavatelem i osoba, které může zakladatel udělit pokyn vykonat nějakou činnost ve veřejném zájmu, ale takový pokyn udělen nebyl, b) je-li odpověď na předchozí otázku ne, zda je situace odlišná, pokud takový pokyn udělen byl, ale činnost prováděna na základě tohoto pokynu skončila před zadáním nyní řešené zakázky. III. Argumentace žalovaného 10. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí nestojí jen na závěru o formálním splnění podmínek veřejného zadavatele. Žalovaný šel dál a prokázal i to, že jím žalobce opravdu je: - žalobce je součástí koncernu, v němž mu může jeho ovládající osoba udělovat pokyny a hradit újmu tím způsobenou, - 100 % akcionářem žalobce je statutární město Brno, které jej ovládá a vykonává působnost nejvyššího orgánu (např. volí více než polovinu členů statutárního a kontrolního orgánu), - žalobce byl výslovně zřízen za účelem uspokojování veřejných potřeb, a to prostřednictvím koncernových pokynů města Brna – koncernový pokyn udělený za účelem veřejného zájmu měl mít přednost před zájmem žalobce, - koncernové pokyny skutečně Brno žalobci udělovalo, a - žalobci také uhradilo újmu tím způsobenou. 11. Rozsudek SDEU ve věci C-470/99 Universale-Bau na žalobcův případ nedopadá, protože tam SDEU řešil jinou skutkovou situaci – klasická obchodní společnost začala vykonávat veřejné úkoly neobchodní povahy. Proto tam SDEU dospěl k závěru, že je nutné zohlednit faktickou činnost prováděnou touto společností. SDEU tedy řešil úplně jiný subjekt. 12. Žalovaný též nesouhlasí s tím, že by v zakládacím jednání bylo uspokojování potřeb veřejného zájmu jen jako potenciální. Tak tomu je vždy a u všech společností. Samozřejmě, že aby se účel založení naplnil, musí právnická osoba podle toho jednat. Přesto účel založení považují právní předpisy za relevantní. 13. Žalobce zpochybňuje různé detaily projektu multifunkční haly. Podstatné je, že se žalobce tohoto projektu účastnil, město Brno mu k tomu udělovalo koncernové pokyny a on si nemohl vybrat, zda je splní či nikoliv. Není důležité, že žalobcova účast na zmíněném projektu předcházela nynějšímu obchodnímu případu. Důležité je, že se žalobce takových projektů účastní a je možné, že mu město Brno koncernový pokyn opět udělí. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 15. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 16. Spor je o to, zda žalobce musel pro výběr dodavatele opravy střechy využít některou z forem zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Bylo proto nutné odpovědět na otázku, zda byl žalobce v pozici soukromého subjektu (pak mohl uzavřít smlouvu napřímo s vybraným dodavatelem) nebo v pozici veřejného zadavatele (pak naopak musel postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek). 17. Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud splní tyto podmínky: - byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, kt