5 Azs 321/2024 — Nejvyšší správní soud

41 A 26/2025- 27 - text 8 41 A 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: N. V. S. státní příslušnost: X X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2025, č. j. MV-133707-6/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce neuspěl se žádostí o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. V minulosti totiž dostal trest vyhoštění na neurčito. Ten brání tomu, aby na území Česka doprovázel nebo sem následoval svoji dceru, která má české občanství. Správní orgány dovodily správně, že žalobce z tohoto důvodu nesplnil podmínky pro vyhovění jeho žádosti. Soud proto jeho žalobu zamítl. II. Rozhodnutí správních orgánů 2. Žalobce na konci května 2020 podal žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území České republiky. Jeho dcera má české státní občanství. 3. Ministerstvo vnitra zjistilo z opisu z evidence rejstříku trestů, že žalobce byl v roce 2012 odsouzen za neoprávněnou výrobu a jiné nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami páchané v letech 2009 a 2010. Od trestních soudů za to dostal trest odnětí svobody nepodmíněně na osm let a šest měsíců. A trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. V létě roku 2016 ho podmíněně propustili. Zkušební doba mu běžela do 5. 8. 2021. Ještě v srpnu 2021 trestní soud rozhodl, že se žalobce osvědčil. Trest vyhoštění na dobu neurčitou ale dále trval. 4. Dne 3. 12. 2024 Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje provedlo pobytovou kontrolu na adrese žalobcova bydliště, kde zastihlo žalobcovu manželku a dceru. Obě na dotaz hlídky uvedly, že žalobce pobývá ve Vietnamu, kam odcestoval před sedmi lety. Jsou s ním každý den v kontaktu před sociální sítě a telefon. Společně ho dvakrát ročně navštěvují. 5. Žalovaná v průběhu řízení opakovaně k odvolání žalobce rušila prvostupňová rozhodnutí Ministerstva vnitra. V červnu 2024 také vůči negativnímu rozhodnutí žalované zasáhl zdejší soud (rozsudek ze dne 25. 6. 2024, čj. 29 A 70/2022-26). V květnu 2025 žalobce podal žádost o přerušení řízení. Požádal totiž o upuštění či přerušení výkonu trestu vyhoštění. Rozhodnutí o této žádosti bylo podle žalobce předběžnou otázkou pro posouzení jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Ministerstvo vnitra mu však nevyhovělo. V červenci si vyžádalo aktuální výpis z evidence rejstříku trestů, podle kterého trest vyhoštění na dobu neurčitou trval. 6. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, čj. OAM-8453-59/PP-2020, pak Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, účinném do 1. 8. 2021 („zákon o pobytu cizinců“). Podle Ministerstva vnitra totiž za daných skutkových okolností žalobce svoji dceru na území Česka nedoprovázel ani nenásledoval. Nesplňoval proto podmínky zákona. Jeho dcera se narodila v Česku a žije zde s matkou. Žalobce se v době podání žádosti již na území nezdržoval a vykonával trest vyhoštění. Výkon trestu nebyl přerušen ani změněn, a proto jej ministerstvo muselo považovat za daný fakt, který nemůže hodnotit z hlediska správnosti nebo přiměřenosti. Zákonná i unijní úprava vyžaduje pro vydání pobytové karty skutečný společný pobyt delší než tři měsíce, což žadatel nemůže splnit, aniž by porušoval právo. 7. Žalobce se odvolal. Namítal, že splňuje zákonné podmínky pro povolení k přechodnému pobytu, protože chce následovat do Česka svoji dceru a hodlá na území pobývat déle než tři měsíce. Je na něm, jakým způsobem bude povolený přechodný pobyt realizovat, pokud má v současnosti uložený trest vyhoštění. Podstatné podle něj je, že podmínky zákona o pobytu cizinců splňuje. 8. Žalovaná nicméně rozhodnutím ze dne 26. 9. 2025, čj. MV-133707-6/SO-2025 („rozhodnutí žalované“), žalobcovo odvolání zamítla. Pojem „doprovází“ lze podle ní vyložit tak, že rodinný příslušník občana EU s tímto občanem cestuje na území, tedy že spolu s občanem EU přicestuje na území České republiky. Pojem „následuje“ lze poté podle žalované vyložit tak, že rodinný příslušník následuje občana EU, který již na území pobývá. Oba tyto pojmy vyplývají přímo ze směrnice 2004/38/ES („pobytová směrnice“). Podmínkou získání povolení k přechodnému pobytu, které se osvědčuje pobytovou kartou rodinného příslušníka občana EU, je tedy ve smyslu § 87b odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců to, že rodinný příslušník občana EU (včetně občana České republiky) tohoto občana na naše území následuje nebo doprovází a hodlají společně na území pobývat po dobu delší než tři měsíce. 9. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že žalobce nenásleduje ani nedoprovází občana EU na území České republiky (dceru). Vyšlo přitom z toho, že dcera s matkou již na území žije a žalobci má uložené vyhoštění na dobu neurčitou. Za této situace žalobce skutečně nemůže svou dceru na území doprovázet ani následovat. Žalobce proto nesplnil jednu z obligatorně požadovaných podmínek pro vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Výkon trestu vyhoštění nebyl žalobci zrušen. Proto tu nemůže pobývat přechodně po dobu delší než tři měsíce s občanem EU. 10. Pokud žalobce namítá, že podmínky § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců splňuje, protože chce následovat do Česka svoji dceru a hodlá na území pobývat déle než tři měsíce, tak žalovaná odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 1. 2019, čj. 59 A 36/2018-37 („liberecký rozsudek“). Podle tohoto rozsudku je jednou z podmínek pro vydání povolení k přechodnému pobytu rodinnému příslušníkovi občana EU na dobu delší než tři měsíce společné pobývání osob na území. Citovaný rozsudek lze analogicky vztáhnout i na případ žalobce, který podmínky nesplňuje, jelikož na území pobývat nemůže. 11. Rozhodnutí o zamítnutí žalobcovy žádosti není nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobce, který pobývá od roku 2018 mimo Česko, přičemž je s rodinou v kontaktu a rodina ho navštěvuje v domovském státě. Manželka i dcera také mohly žalobce následovat. III. Žaloba a vyjádření žalované 12. Žalobce zopakoval své odvolací námitky i v žalobě. K reakci žalované na ně namítá, že z hlediska zákona není podstatné, zda tu může či nemůže podle názoru správního orgánu v důsledku výkonu trestu vyhoštění pobývat po dobu delší než tři měsíce. Podstatné je, zda na území více než tři měsíce pobývat hodlá. Jde o jeho vůli dlouhodobě pobývat na území Česka do budoucna. 13. Žalobce opět namítá, že je na něm, jakým způsobem bude povolený přechodný pobyt realizovat, pokud stále trvá trest vyhoštění. Podstatné je, že v současnosti podmínky § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců splňuje. V případě vydání povolení k přechodnému pobytu se navíc jeho právní postavení změní i z hlediska výkonu trestu vyhoštění. Udělení pobytového oprávnění a rodinná situace žalobce mohou být rozhodujícími důvody, na jejichž základě může být trest vyhoštění zrušen, popř. opakovaně přerušován, aby žalobce mohl na území Česka pobývat se svojí dcerou. Tuto možnost připouští § 350h trestního řádu i judikatura Ústavního soudu. 14. Podle žalobce správní orgány nemohou zohledňovat výkon trestu vyhoštění a rozhodnout o zamítnutí jeho žádosti. Paradoxně tím brání tomu, aby žalobce dosáhl jeho přerušení, popř. upuštění od výkonu jeho zbytku, a mohl realizovat svoje práva z povoleného přechodného pobytu. Svým postupem tak správní orgány zasahují do rodinného a soukromého života žalobce a jeho dcery, protože jim znemožňují realizaci rodinného života na území Česka. 15. K zásahu do rodinného a soukromého života žalobce dále namítá, že odůvodnění rozhodnutí žalované je velmi stručné, až nepřezkoumatelné. Podle žalobce představuje nepřiměřený zásah do rodinného života i to, že správní orgán znemožňuje sloučení rodiny a svým rozhodnutím prodlužuje stav, kdy se rodinný život omezuje na telekomunikaci a návštěvy manželky a dcery ve Vietnamu. K zásahu do rodinného a soukromého života, který jsou správní orgány zjišťovat z moci úřední, měla být vyslechnuta manželka i dcera žalobce, aby se zjistil skutečný stav věci. Žalovaná se neměl spokojit pouze s konstatováním, že k zásahu nemůže dojít, protože je žalobcova rodina již řadu let rozdělená. Dopadem svého rozhodnutí do rodinného života se měl zabývat i s ohledem na nejlepší zájem nezletilé dcery žalobce ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Otázku nejlepšího zájmu dítěte však žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec neřeší. 16. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na své rozhodnutí a zopakovala jeho nosné důvody. IV. Hodnocení soudu 17. Žaloba není důvodná. 18. Soud se nejprve zaměří na nedůvodnost námitek na po