41 Ad 22/2025 – Krajský soud v Brně

41 Ad 22/2025- 47 - text 9 41 Ad 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: T. K. X zastoupena advokátem JUDr. Viktorem Štěpánem Lidická 1023/63c, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu. Těsně ovšem neuspěla, protože podle posudkových lékařů její pracovní schopnost ve výsledku poklesla o 30 %. Chybělo jí tedy 5 % k hranici invalidity. V řízení před soudem se tyto závěry bohužel potvrdily. Proto soud žalobu zamítl. II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2. Žalobkyně podala u žalované žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 4. 2025, čj. X, žádost žalobkyně zamítla („prvostupňové rozhodnutí“). V odůvodnění uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („IPZS“) ze dne 2. 4. 2025 („první posudek“) žalobkyně není invalidní. Její pracovní schopnost poklesla o 20 %. První posudek podřadil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu V (duševní poruchy a poruchy chování), položku 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tato položka hovoří o lehkém postižení, kterému odpovídají depresivní epizody, mírné fáze kratšího trvání, hypomanie, lehce snížená úroveň sociálního fungování, přičemž některé denní aktivity se vykonávají s obtížemi. První posudek stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí, které z této položky plyne. 3. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. První posudek podle ní nezohlednil všechny relevantní zdravotní obtíže a nesprávně vyhodnotil její schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Odkázala také na lékařskou zprávu MUDr. J. H. z 11. 3. 2025 („zpráva MUDr. H.“). Ta potvrzuje, že se léčí s dekompenzovanou emočně nestabilní poruchou osobnosti hraničního typu, sekundárním zneužíváním alkoholu se syndromem závislosti a periodickou duševní poruchou. Díky lékům došlo pouze částečně ke kompenzaci poruchy osobnosti. Onemocnění nelze léky vyléčit. Žalobkyně podle svého názoru kolísá mezi lehkou a středně těžkou depresí a trpí úzkostnými stavy. Má omezení v pracovním a sociálním fungování. Její psychické onemocnění je minimálně středně těžké. Žalobkyně požadovala navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % kvůli souběhu poruch. 4. Lékař IPZS vyhotovil v námitkovém řízení nový posudek dne 10. 7. 2025 („druhý posudek“). Použil stejnou položku jako první posudek a taktéž u ní zvolil horní hranici. Vzhledem k dalším postižením pak zvýšil tuto hodnotu o 10 % na celkových 30 %. 5. Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2025, č. j. X, pak žalovaná na základě druhého posudku zamítla námitky žalobkyně („rozhodnutí žalované“). III. Žaloba, vyjádření žalované a replika žalobkyně 6. Žalobkyně namítá porušení práva na spravedlivý proces práva na ochranu majetku. Posouzení jejího zdravotního stavu bylo vadné, neúplné a v rozporu s odbornými nálezy doloženými ve spise. Žalovaná se ani nevypořádala s námitkami žalobkyně, ačkoliv byly konkrétní, doložené a směřovaly přímo proti odborným posudkům, na nichž rozhodnutí stojí. Žalovaná převzala posudkové závěry mechanicky, bez vlastního hodnocení jejich přesvědčivosti. 7. Žalobkyně zejména namítá zásadní vady obou posudků pořízených ve správním řízení. První posudek opominul, že bylo na místě zvýšit horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 %. Oprávněnost těchto námitek potvrdil druhý posudek. Současně ale uvedl, že první posudek byl řádný, což je ve vzájemném rozporu. Zdravotní dokumentace svědčí o epizodách středně těžké či těžší deprese, dlouhodobé nestabilitě stavu a výrazném narušení pracovního i sociálního fungování. 8. Žalobkyně upozorňuje, že oba posudky nevysvětlily, proč její postižení nezařadily pod položku 4c nebo 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce. Obě popisují středně těžká až těžší postižení nálady s výrazným dopadem na běžné denní aktivity. Odborné zprávy, zejména zpráva MUDr. H., však dokumentují opakované stavy dekompenzace, dlouhodobě nedostatečnou účinnost farmakoterapie, zásadní omezení pracovního fungování a narušení schopnosti adaptace v sociálním prostředí. Oba posudky podle žalobkyně ignorovaly kritéria stanovená vyhláškou, zejména nutnost posoudit intenzitu, trvání a frekvenci epizod a jejich dopad na život. 9. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že posudkové orgány nehodnotily reálnou možnost výkonu soustavného zaměstnání, což je nutné pro posouzení invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudek pouze deklaroval, že žalobkyně „nevyžaduje invalidizaci“ a že potřebuje jen „vhodnou profesi“, aniž by vysvětlil, zda je taková profese pro ni dostupná, případně jaké úpravy pracovních podmínek by byly nezbytné. Tento závěr není ničím podložený a v rozporu s odbornými nálezy, které popisují široký dopad zdravotních obtíží na její pracovní potenciál. Zdravotní stav žalobkyně odpovídá minimálně míře poklesu pracovní schopnosti ve výši 30-45 %, jak stanoví položka 4c nebo 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Po navýšení podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky by výsledná hodnota činila minimálně 40 %, což už představuje invaliditu I. stupně. Posouzení provedené správními orgány vychází z nesprávného stanovení rozhodné příčiny i její intenzity. 10. Žalobkyně vytýká žalované rovněž to, že ignorovala nové odborné podklady, zejména zprávu MUDr. H., která potvrzuje, že obtíže jsou dlouhodobé, značně funkčně omezující a léčebně obtížně ovlivnitelné. Žalovaná neprovedla důkazní hodnocení v souladu se zásadou materiální pravdy a nedala žádnou váhu lékařským zprávám ošetřujících specialistů, kteří dlouhodobě znají její zdravotní stav. 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě hájí své rozhodnutí jako zákonné. Navrhla případné další posudkové hodnocení pro účely soudního řízení. 12. Žalobkyně v replice nad rámec toho, co již uvedla v žalobě, doplnila, že její zdravotní potíže se v posledních letech promítly do zásadního a dlouhodobého narušení pracovního i sociálního fungování, což posudkové orgány vůbec nezohlednily. Od roku 2016 trpí dvěma závažnými psychiatrickými diagnózami, které se ani přes dlouhodobou léčbu nepodařilo stabilizovat. Posledních pět let byla na úřadu práce. Zvládala jen krátkodobé pracovní úvazky. Tyto úvazky musela vždy ukončit kvůli jejímu klinickému stavu. Schopnost uživit se vlastní prací je u ní dlouhodobě nulová. Je plně závislá na finanční podpoře své matky a na sdíleném bydlení, protože nedokáže pokrýt ani základní životní náklady. Poslední pracovní poměr žalobkyně v rozsahu 15 hodin týdně skončil po úrazu a následné operaci. Je nadále v pracovní neschopnosti a čeká ji další operace. V současnosti nemá žádný vlastní příjem a její životní situace potvrzuje hluboký dopad duševního onemocnění, který posudkové orgány zcela pominuly. 13. Posudky totiž vůbec nehodnotily její reálné možnosti pracovního uplatnění s ohledem na vzdělání, kvalifikaci a dosavadní profesní historii. Tvrzení o nutnosti „vhodné profese“ je pouze formální frází, protože v jejím zdravotním stavu žádná reálně dostupná profese neexistuje. Posudky neobsahují jedinou úvahu o tom, zda žalobkyně zvládne jakoukoliv stabilní pracovní zátěž. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud nechal vypracovat nový posudek o invaliditě, který bude založen na osobním vyšetření, kompletní zdravotní dokumentaci a komplexním hodnocení skutečných dopadů onemocnění na pracovní schopnost. Jedině takový posudek může poskytnout podklad, který umožní objektivní a spravedlivé posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. IV. Zadání třetího posudku, jednání před soudem a provedení třetího posudku k důkazu 14. Jak se účastníci řízení shodli, soud si vyžádal nové posudkové hodnocení od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 7. 1. 2026 („třetí posudek“). Třetí posudek posudková komise zaslala i žalobkyni. Žalované ho poté zprostředkoval soud. Obě strany sporu ho tedy měly k dispozici před jednáním, které soud nařídil na 28. 1. 2026. 15. Dne 28. 1. 2026 se u soudu ve věci konalo jednání. Zástupkyně žalobkyně kritizovala průběh jednání posudkové komise a upozorňovala, že v případě psychického znevýhodnění může být dobrý stav při vyšetření zkreslující. Soud uznával, že ze své praxe ví o tom, že posuzování invalidity v případech duševních problémů bývá velmi těžké – právě pro svoji proměnlivost, pokud vyšetření probíhalo v dobré fázi celé nemoci. Proto si dobře uvědomoval, co zástupkyně žalobkyně uváděla. 16. Soud při jednání provedl k důkazu třetí posudek. Posudková komise jednala ve složení MUDr. J. Ü. jako předsedkyně a MUDr. I. P. jako přísedící lékařpsychiatr. Byl