5 Azs 19/2020 — Nejvyšší správní soud

41 Az 1/2026- 135 - text  26 41 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: T. C. státní příslušnost: … …. zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, čj. OAM-24/ZA-ZA11-VL14-R3-2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, čj. OAM-24/ZA-ZA11-VL14-R3-2018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný rozhodoval už potřetí o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Dvě jeho předchozí rozhodnutí neobstála ve správním soudnictví. Úkol byl jasný: zjistit, zda žalobci v Turecku hrozí nepřiměřené potrestání, pokud tam odmítne nastoupit vojenskou službu z důvodu výhrady svědomí. Žalobce je totiž vyznavač hnutí Haré Krišna. Násilí zásadně odmítá. Žalovaný tento úkol ani napotřetí nesplnil. Soud si proto aktuální informace opatřil sám, provedl je k důkazu a dospěl k závěru, že žalobci nepřiměřené potrestání hrozí. Ochranu před ním by v Turecku nenašel. Vznikl mu proto nárok na azyl. II. Napadené rozhodnutí a dosavadní procesní vývoj 2. Soud pro větší stručnost i tak dlouhého odůvodnění nyní shrne, co se dělo po jeho posledním rozsudku ze dne 26. 7. 2024, čj. 41 Az 41/2023-48 (druhý rozsudek). K předcházejícímu průběhu si dovoluje odkázat na body 2 až 28 druhého rozsudku, který shrnuje vše podstatné od podání žalobcovy žádosti v lednu 2018 až po vydání druhého rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2023, které soud druhým rozsudkem zrušil. 3. Ve druhém rozsudku soud uložil žalovanému, aby (1) shromáždil skutečně přesné a aktuální informace týkající se povinné vojenské služby v Turecku. Kromě toho se žalovaný měl (2) znovu podrobně zaměřit na tresty a jiná opatření, která lze podle tureckých zákonů uložit za odepření výkonu vojenské služby, včetně uplatňování těchto zákonů v praxi. První úkol žalobce splnil. Soud se proto dále zaměří již jen na druhé téma, které bylo v této fázi jediným předmětem jeho posouzení. 4. Žalovaný si v novém řízení obstaral tyto nové podklady o zemi původu. · Informace OAMP – Turecko, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav květen 2025 ze dne 28. 5. 2025. · Informace OAMP – Turecko, Vojenská služba v Turecku ze dne 15. 9. 2025 (Informace OAMP – Vojenská služba v Turecku). · Informace MZV ČR, čj. 102134-6/2022-LPTP, ze dne 16. 2. 2023 – Situace příslušníků hnutí Haré Krišna a možnost jejich ochrany ze strany státních orgánů. · Informace MZV ČR, čj. 106637-6/2025-MZV/LPTP, ze dne 17. 3. 2025 – Postavení tureckých občanů kurdského původu. · Informace MZV ČR, čj. 131150-6/2023-MZV/LPTP, ze dne 16. 1 2024 – Turečtí občané kurdského původu. · Informace MZV ČR, čj. 125094-6/2022-LPTP, ze dne 30. 9. 2022 – Turečtí občané kurdského původu. 5. Z Informace OAMP – Vojenská služba plyne, že turečtí muži ve věku 20 až 41 let podléhají branné povinnosti a musí absolvovat šestiměsíční vojenskou službu. U mužů, kteří nenastoupí vojenskou službu před dosažením věku 41 let, tato povinnost trvá až do doby, než tak učiní. Délka vojenské služby je šest měsíců pro poddůstojníky a vojáky, dvanáct měsíců pro důstojníky a poddůstojníky v záloze. 6. Od roku 2019 je podle Informace OAMP – Vojenská služba možná zkrácená vojenská služba po zaplacení určité peněžní částky, což je opatření známé jako placená vojenská služba. Výše částky se upravuje každých šest měsíců. Podle oznámení dostupném na webu tureckého Ministerstva národní obrany činila tato částka za období červenec až prosinec 2025 službu 280 850,64 tureckých lir (cca 141 855 Kč). Branci v rámci placené vojenské služby absolvují jeden měsíc základního vojenského výcviku, včetně všech aspektů běžné vojenské služby (nošení vojenské uniformy, plnění rozkazů, pochodování a střelby). Tato placená vojenská služba však není možná v době války a mobilizace. A nemají na ni nárok ti, kdo se považují za osoby, které se vyhýbají odvodu. 7. Odklad nebo výjimka z vojenské služby jsou možné z řady důvodů. Studenti vysokých škol mohou službu odložit do doby, až ukončí studia. Potenciální brance lze osvobodit jednak z důvodu pobytu mimo zemi (po návratu do Turecka je třeba zaplatit poplatek), jednak z důvodu zdravotní nezpůsobilosti. Testy prokazující nezpůsobilost k výkonu služby jsou přísné a je třeba je opakovat každé dva roky. Potenciálního brance lze osvobodit i v případě, že jeho bratr během vojenské služby zemřel. 8. Vojenské úřady vydávají v případě osvobození od vojenské služby doklady, které prokazují, že daná osoba nemá žádné nezaplacené závazky nebo nesplněné povinnosti týkající se vojenské služby. Tyto doklady neobsahují informace o důvodech nezpůsobilosti. Osoby, které nejsou způsobilé k vojenské službě, mohou bez problémů získat zaměstnání ve veřejném nebo soukromém sektoru. Turecké úřady vedou komplexní databázi vojenské služby. Vyhýbat se vojenské službě po delší dobu je proto téměř nemožné. S databází se navíc pojí čárový kód v biometrických pasech. Úřady proto mohou identifikovat osoby vyhýbající se odvodu po jejich návratu do Turecka. 9. Ti, kteří se nedostaví k registraci na vojenské náborové oddělení, dostanou pokutu. Pokuta se uděluje opakovaně po dobu, po kterou se úřady domnívají, že se člověk vyhýbá odvodu. Nezaplacení pokut může teoreticky vést k zabavení majetku a zadržování platu a důchodů. Ačkoli zákon umožňuje uvěznění jako trest za vyhýbání se vojenské službě, podle zdrojů Informace OAMP – Vojenská služba se tento trest v praxi nepoužívá. Uvěznění nenásledovalo ani jako trest za nezaplacené pokuty. 10. Informace OAMP – Vojenská služba dodává, že zaměstnávání osob vyhýbajících se odvodu je podle vojenského trestního zákoníku nezákonné a trestá se až jedním rokem vězení. Podle zdrojů bylo pro osoby vyhýbající se odvodu obtížné získat legální zaměstnání. Náhradní formy vojenské služby, jako alternativní, civilní nebo náhradní služba, v Turecku neexistují. Odpíračům tedy Turecko nenabízí alternativní formu povinné vojenské služby. Neuznává právo na výhradu svědomí, tedy odmítnutí služby v armádě z náboženských, filozofických nebo morálních důvodů. Odpírače vojenské služby z důvodu svědomí stíhá a trestá. Neexistuje mechanismus, který by odpírači vojenské služby z důvodu svědomí mohli využít, aby stát uznal, že odmítají vojenskou službu z důvodu svědomí. Není tu ani žádný vnitrostátní prostředek, který by jim umožnil domáhat se nápravy. 11. Odpírači vojenské služby z důvodu svědomí čelí vysokému riziku diskriminace ze strany úřadů. Jde o pokuty a další tresty, včetně obtěžování na kontrolních stanovištích či při policejních kontrolách. Mají také omezené pracovní příležitosti. Omezení dopadají i na jejich možnost opustit zemi. Informace OAMP – Vojenská služba dodává, že v období od září 2023 do února 2. 2025 nebyly k dispozici žádné informace o odpíračích vojenské služby z důvodu svědomí, kteří by čelili nepřiměřenému trestu kvůli svému etnickému původu, náboženství, politické příslušnosti nebo sexuální orientaci a genderové identitě. Nebylo ani známo, kolik odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí se v Turecku nachází. 12. Žalovaný pak ve svém třetím rozhodnutí konstatoval, že se k odpíračům vojenské služby přistupuje shodně, bez ohledu na jejich rasu, národnost, náboženské vyznání či politické přesvědčení. Připomněl, že ani soud ve svém druhém rozsudku nedospěl v otázce diskriminace příslušníků hnutí Haré Krišna v Turecku ke kladnému závěru. Postihy za nenastoupení k vojenské službě se nerozlišují v závislosti na osobě odpírače. Čelí zejména finančnímu postihu v podobě opakovaných pokut. Přestože zákon umožňuje trest vězení, v praxi se nepoužívá ani jako trest za nezaplacené pokuty. Není proto v případě žalobce pravděpodobný. 13. Nastavený postup trestání tedy nelze vnímat jako nepřiměřený. I český právní řád pracuje se skutky trvajícími, u nichž lze udělit pokutu opakovaně. Účelem opakovaně uložené pokuty je vynucení legitimního práva na nastoupení vojenské služby. I v České republice bylo nenastoupení vojenské služby trestným činem. To platilo, přestože existovala možnost náhradní vojenské služby. Tento trestný čin v zákoně zůstal dokonce i po zrušení povinné základní vojenské služby. Žalovaný proto u žalobce neshledal hrozbu možného nepřiměřeného trestání. 14. Co se týče výše opakovaně udělovaných pokut, stejně jako omezení dalších občanských práv a svobod odpíračů vojenské služby, tak žalovaný odkazuje na definici pojmu pronásledování. Mezinárodní ochrana je výjimečným právním institutem. Jeho smyslem je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmikoliv negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu a jen ve vztahu k základním lidský