41 Az 32/2025 – Krajský soud v Brně

41 Az 32/2025- 27 - text 10 41 Az 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: A. A. bez státní příslušnosti (X) t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad štolou 936/3,170 34 Praha 7 - Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. OAM-518/ZA-ZA11-HA13-R3-2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. OAM-518/ZA-ZA11-HA13-R3-2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Jádro věci 1. Žalovaný na konci roku 2021 zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. V rámci následného soudního řízení žalobce předložil nový důkaz o tom, že mu v X hrozí smrt ze strany teroristické organizace. Soud kvůli tomu zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Uložil mu, aby posoudil věrohodnost tohoto dokumentu a souvisejících tvrzení žalobce. K tomu si žalovaný měl opatřit náležité podklady. Tento úkol ovšem žalovaný nezvládl. A navíc bez dostatečné opory ve spise shledal, že na Západním břehu Jordánu, odkud žalobce pochází, nedošlo od podání žalobcovy původní žádosti k relevantní změně okolností. Soud proto na jaře roku 2025 znovu rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu, aby tyto vady napravil. To se však žalovanému opět nepodařilo. II. Dosavadní vývoj 2. Žalobce podal na konci ledna 2020 první žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný o ní rozhodl negativně v dubnu 2021. Žalobce proti tomuto rozhodnutí nepodal žalobu. Tvrdil tehdy, že mu v X hrozí zabití od příbuzných dívky, se kterou měl mimomanželský poměr, při němž otěhotněla. Odporuje to islámským tradicím, proto mu vyhrožují. Výhružky adresovali jeho rodině. Na policii se žalobce neobrátil, protože se styděl. Bál se, že by ho zadrželi. Jeho rodina se s ním přestala bavit. Podle žalovaného měl žalobce nejprve využít dostupné prostředky vnitřní ochrany. 3. V červenci 2021 žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Uvedl, že důvody k jejímu podání má stejné. Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2021, čj. OAM-518/ZA-ZA11-P05-2021 („první rozhodnutí žalovaného“), žalovaný řízení o opakované žádosti žalobce zastavil pro nepřípustnost, protože žalobce uváděl stejné důvody pro podání žádosti, jaké uváděl v prvním řízení. Zároveň v X nedošlo ke změně, která by takovou skutečnost zakládala. 4. Žalobce tentokrát již podal žalobu. Tvrdil, že po obdržení prvního rozhodnutí žalovaného sdělil výsledek své rodině, která ho informovala o novém vývoji. Řekli mu, že rodina dívky, se kterou měl vztah, se zřejmě obrátila na příslušníky hnutí X. Konkrétně na X mučedníků X („X“). Ti nyní po žalobci jdou. Do domu jeho rodičů zaslali několik oznámení, podle kterých je žalobce na seznamu morálních odpadlíků a hrozí mu za to trest smrti. Toto prohlášení v arabském jazyce, které bylo na dveřích domu jeho rodiny, spolu s jeho překladem do češtiny žalobce doložil soudu. Při jednání pak doložil, že oznámení dostal 30. 12. 2021. 5. Soud rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, čj. 41 Az 1/2022-55 („první rozsudek“), zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud nemohl sám hodnotit věrohodnost prohlášení X. Takové hodnocení by totiž vyžadovalo komplexní znalost situace v zemi původu žalobce. A k tomu je nejlépe vybavený sám žalovaný, který má zároveň k dispozici více prostředků k případnému ověření autentičnosti předloženého prohlášení (např. pomocí relevantních zastupitelských úřadů v dané oblasti). Žalovanému proto soud uložil, aby nejprve posoudil věrohodnost žalobcem doloženého prohlášení X. K tomu si měl opatřit odpovídající podklady. Pokud by dospěl k závěru, že není věrohodné, a zároveň žalobce neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti, pak mohl opakovanou žádost znovu označit za nepřípustnou a řízení o ní zastavit. V opačném případě měl žádost znovu meritorně projednat. 6. Žalovaný podal proti prvnímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ale Nejvyšší správní soud ji odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 16. 1. 2023, čj. 10 Azs 303/2022-27. 7. V dalším řízení si žalovaný za účelem splnění závazného pokynu plynoucího z prvního rozsudku opatřil dva nové podklady: (1) Informaci OAMP MV ČR, Palestinská autonomní území. Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 20. 1. 2025 („Informace OAMP 2025“), a (2) Informaci MZV ČR, č. j. 128212-6-2024-MZV/LPTP, Palestinská autonomní Území/Západní břeh Jordánu, Informace k případu konkrétního žadatele ze Západního břehu Jordánu ze dne 12. 12. 2024 („Informace MZV 2024“), která se týkala přímo žalobcova azylového příběhu. Vycházela z informací od Styčného úřadu ČR v Ramalláhu („styčný úřad“). 8. Rozhodnutím ze dne 17. 2. 2025, č. j. OAM-518/ZA-ZA11-P05-R2- 2021 („druhé rozhodnutí žalovaného“), žalovaný znovu shledal žalobcovu opakovanou žádost nepřípustnou. Žalobcem doložené prohlášení X nechal přeložit do češtiny a zjistil, že ho vydalo hnutí X, X mučedníků X, oblast města X. K osobě žalobce se v prohlášení uvádí, že Brigáda nesouhlasí s jeho jednáním a že ho stále pronásleduje, zařadila ho na seznam morálně padlých, vztahem s dívkou se dopustil neřesti, vzdálil se zvykům, tradicím a náboženství, a proto neunikne trestu smrti. V závěru se vyzývá i rodina žalobce, aby se od něj distancovala, jinak bude taky potrestána. 9. Pokud jde o věrohodnost prohlášení X, žalovaný ji hodnotil na základě Informace MZV 2024. Podle poznatků styčného úřadu a na základě konzultací s Honorárním konzulátem ČR v Betlémě a jím oslovených kontaktů se s největší pravděpodobností jedná o falzifikát. Podle sdělení styčného úřadu se obsah a zaměření listiny liší od dostupných a prostudovaných dokumentů vydávaných X. Je obvyklé, že u takového dokumentu bývá datum jeho vydání (na doloženém oznámení datum vydání není). Rovněž neodpovídá příslušné praxi, aby hnutí X či X doručili na Západním břehu Jordánu takový dokument „přilepením na dům rodiny“. 10. Podle sdělení styčného úřadu je vzhledem k obsahu a zaměření publikovaných prohlášení vysoce nepravděpodobné, aby zástupci hnutí X nebo X učinili takovéto oznámení s výhružkou zabití kvůli jeho mimomanželskému poměru s dívkou. Je rovněž vysoce nepravděpodobné, aby hnutí X či X dostáli výhrůžce v oznámení. Podle právního řádu Palestinské národní správy není na Západním břehu Jordánu trestný konsensuální mimomanželský poměr mezi svobodným mužem a svobodnou ženou. Rovněž nejsou známy informace, že by hnutí X nebo X vykonávali na Západním břehu Jordánu kvůli mimomanželskému poměru s dívkou vraždy ze cti. Obecně pak není známo, že by v takových případech hrozila muži vražda ze cti. Žalovaný tedy shledal, že doložené oznámení X není věrohodné. Podle Informace MZV 2024 je falzifikátem. Nelze ho tedy považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 11. Z Informace OAMP pak žalovaný vyvodil, že v Palestině nedošlo od meritorního posouzení předchozí žádosti žalobce (od dubna 2021) k jakékoliv změně, která by mohla představovat novou skutečnost, která by svědčila o tom, že by žalobce mohl čelit pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. 12. Rozsudkem ze dne 28. 4. 2025, čj. 41 Az 9/2025-22, ovšem soud zrušil i druhé rozhodnutí žalovaného („druhý rozsudek“). Závěr žalovaného, že v zemi původu žalobce nedošlo k žádné relevantní změně, totiž odporoval podkladům ve spise. Informace OAMP 2025 popisovala, že se násilí na Západním břehu Jordánu po vypuknutí války v Pásmu Gázy v říjnu 2023 výrazně zintenzivnilo. X radikálové útočili na izraelské civilisty a vojáky, zatímco izraelská armáda provádí časté razie a roste napětí mezi X a osadníky. Od té doby bylo zabito nejméně 835 X a 34 X, z toho 15 vojáků a 19 civilistů, včetně sedmi osadníků. 13. To obecně odpovídalo tomu, co tvrdil žalobce v žalobě. A hlavně to popíralo závěr žalovaného, že se se nic relevantního v posledních cca čtyřech letech na Západním břehu Jordánu nezměnilo. Podle Informace OAMP 2025 naopak v roce 2023 došlo ke změně, která mohla mít relevanci minimálně z pohledu doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) a c) zákona o azylu. Soud proto uložil žalovanému, aby si znovu položil otázku, zda opravdu od meritorního posouzení předchozí žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu nedošlo v zemi jeho původu ke změně, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Svoji novou odpověď měl opřít o náležité podklady. 14. Kromě toho druhé rozhodnutí žalovaného neobsahovalo řádné posouzení věrohodnosti prohlášení X. Informace MZV 2024 nebyla pro tyto účely náležitým podkladem. Šlo jen o odpovědi na několik otázek žalovaného, aniž by se v nich uváděl jediný ověřitelný zdroj či podklad pro poskytnuté odpovědi. Soud neměl, jak je zkontrolovat a ověřit. Žalovaný tedy na jejich základě nemohl shledat prohlášení X za nevěrohodné. Žalovanému uložil, aby si od Ministerstva zahraničních věcí vyžádal nápravu – aby styčný úřad doplnil ke všem s