6 As 270/2019 — Nejvyšší správní soud

64 A 3/2026- 85 - text  5 64 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelky: PMF s.r.o. sídlem Zvonařka 541/8, Trnitá, 617 00 Brno zastoupené advokátem Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti odpůrci: Statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Riškem sídlem Jakubská 2, Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územního plánu města Brna schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 takto: I. Návrh se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah návrhu 1. Navrhovatel vlastní pozemky p. č. 749, 750, 751/1, 751/2, 754/3, 755/1 a 755/2 v k. ú. Trnitá v Brně. Pozemky tvoří areál, v němž navrhovatel provozuje podnikání, zejména pronájem bytů a nebytových prostor. Plánuje zde v budoucnu realizovat výstavbu polyfunkčního objektu (na který, resp. na určitou jeho podobu, získal jeho právní předchůdce územní rozhodnutí). 2. Nový územní plán města Brna zařadil žalobcovy pozemky do rozvojové lokality Tr4 (ZvonařkaDornych), do plochy SU.K5, s výškovou úrovní 5 (maximální výška budov 12–28 m). Podle navrhovatele však odpůrce při poslední úpravě návrhu, tj. před závěrečným veřejným projednáním, odstranil z územního plánu možnost umístit v této ploše lokální dominantu s výškou až do 40 m. Tato změna: (1.) není nijak odůvodněna, (2.) zakládá vnitřní rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním územního plánu, neboť v odůvodnění se o možnosti lokální dominanty hovoří, (3.) je diskriminační, neboť ve srovnatelných sousedících lokalitách je stanovena výšková úroveň 6 s převyšující zástavbou do 40 m, a (4.) je nepřiměřená, neboť narušila navrhovatelovo legitimní očekávání vycházející z předchozích verzí návrhu a z vypořádání námitek k nim. Navrhovatel vysvětluje, že proti poslední verzi návrhu územního plánu nepodal námitku z objektivních důvodů, protože byla zveřejněna 4 dny před nabytím účinnosti relevantních částí nového stavebního zákona, a proto „panovaly výkladové nejasnosti ohledně procesního režimu“. 3. Navrhovatel navrhl zrušit územní plán, konkrétně výkres 2.2 Urbanistická koncepce – výšková hladina, v rozsahu, v jakém v lokalitě Tr.4 stanovuje pro plochy s výškovou úrovní 5 regulaci bez možnosti umístění lokální dominanty, a to buď ve vztahu k celé lokalitě Tr4, nebo (eventuálně) jen ve vztahu k navrhovatelovým pozemkům. II. Změny návrhu a průběh řízení 4. Odpůrce se k návrhu vyjádřil zejména v tom smyslu, že navrhovatel se mýlí. Možnost umístění lokální dominanty je v územním plánu zachována, v jeho závazné textové části, a to pro plochy s výškovou hladinou 4 a 5. Zároveň odpůrce upozornil, že výškové hladiny určuje hlavní výkres 2.1, nikoliv výkres 2.2, který žalobce napadá. 5. Ve věci proběhlo dne 22. 4. 2026 na žádost odpůrce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krátce před jednáním doručil navrhovatel soudu změnu návrhu. Nově chtěl zrušit jak grafickou, tak i textovou část územního plánu, a to v rozsahu, v jakém stanovuje výškovou hladinu 5 na navrhovatelových pozemcích v ploše SU.K5. Na jednání navrhovatelova zástupkyně vysvětlila, že došlo k nedopatření, neboť územní plán skutečně lokální dominantu v plochách s výškovou hladinou 5 umístit umožňuje, avšak jen za určitých podmínek, které jsou pro navrhovatele příliš omezující. Také poukázala na to, že v průběhu přípravy územního plánu navrhovatel požadoval, aby na jeho pozemcích byla stanovena výšková hladina 6 a že v návrhu dovozoval diskriminaci ve vztahu ke svým pozemkům z toho, že na většině okolních ploch je stanovena právě výšková úroveň 6 (s převyšující zástavbou do 40 m). 6. Krajský soud tuto změnu návrhu nepřipustil (usnesením vyhlášeným přímo při jednání). Nepřistoupil na tvrzení navrhovatele, že došlo pouze k nesprávné formulaci petitu, ale v samotných žalobních bodech je fakticky obsažen návrh na zrušení textové části územního plánu. Podle krajského soudu je celý návrh jednoznačně postaven na tom, že v územním plánu možnost umístění lokální dominanty do 40 m ve výškové hladině 5 zcela chybí. Proto chtěl žalobce zrušit samotné stanovení výškové hladiny 5 na svém pozemku. O přehnané přísnosti podmínek pro umístění lokální dominanty obsažených v textové části územního plánu není v návrhu ani slovo. Rozšíření návrhu tak, že by navrhovatel nově napadal i textovou část územního plánu, je proto nepřípustné podle § 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 7. V reakci na poučení soudu přednesla zástupkyně navrhovatele na jednání ústně další změnu návrhu. Rozsah návrhu omezila jen na navrhovatelovy pozemky – to soud připustil, neboť zúžit návrh je možné kdykoliv v průběhu řízení. Dále zástupkyně navrhla namísto výkresu 2.2 zrušit hlavní výkres 2.1 v rozsahu, v jakém na navrhovatelových pozemcích stanovuje výškovou úroveň 5. I tuto změnu návrhu krajský soud usnesením připustil. Uznal, že zde došlo ke zjevné chybě v psaní, neboť výkres 2.2 se ve skutečnosti nazývá „Koncepce uspořádání krajiny“ a žádnou výškovou regulaci neobsahuje. Z textu návrhu je přitom zjevné, co měl navrhovatel na mysli, tedy že chtěl zrušit grafickou část územního plánu v té části, kde stanovuje (v ploše, kde leží jeho pozemky) pro zástavbu výškovou úroveň 5. 8. Dále soud provedl při jednání z vlastní iniciativy dokazování, a to (pro lepší orientaci) i některými částmi územního plánu, jakkoliv ten je samozřejmě součástí správního spisu. Konkrétně soud provedl důkaz: (1.) snímkem ze serveru Mapy.com, z nějž vyplývá zařazení plochy se žalobcovými pozemky do širších územních souvislostí, (2.) snímkem katastrální mapy a výřezem z hlavního výkresu 2.1, jež zařadil do svého podání odpůrce, (3.) širším výřezem z výkresu 2.1 včetně legendy pro porovnání výškových hladin v jednotlivých plochách, (4.) výkresem 2.2, aby byl zřejmý jeho skutečný název a obsah, (5.) textem kapitoly 6.4.2 Specifikace výšky zástavby, aby byla zřejmá regulace výškových hladin, lokálních dominant a převyšující zástavby, (6.) výstupem z veřejně dostupné mapové aplikace Kanceláře architekta města Brna obsahující údaje o výškách budov se zaměřením na plochy v sousedství navrhovatelových pozemků (Budovy v Brně – výška; dostupné na https://webmaps.kambrno.cz/budovy/). Sami účastníci žádné důkazy nenavrhli. III. Posouzení věci krajským soudem 9. Návrh není důvodný. 10. Úvodem krajský soud stručně poznamenává, že nepřistoupil k odmítnutí návrhu pro nepřípustnost podle nyní účinného § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, jak navrhoval odpůrce. Řízení o vydání opatření obecné povahy bylo zahájeno za účinnosti předchozího stavebního zákona z roku 2006 [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a dokončovalo se tudíž podle dosavadních právních předpisů (§ 323 odst. 7 stavebního zákona). Nebylo tak možné po navrhovateli požadovat, aby předvídal, že když neuplatní konkrétní výhrady v procesu pořizování územního plánu, povede to k nepřípustnosti následného návrhu na jeho zrušení (srov. podrobně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 41 A 18/2024-101, body 48-52, k těmto závěrům se již zdejší soud opakovaně přihlásil, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2026, č. j. 64 A 9/2025262, bod 9). 11. Pokud jde o první dva žalobní body, ty s ohledem na vývoj řízení postrádají jakoukoliv relevanci. Územní plán nemůže být nepřezkoumatelný ani pro nedostatek důvodů, ani pro vnitřní rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním, neboť lokální dominantu ve výškové hladině 5, kam jsou zařazeny i navrhovatelovy pozemky, jednoduše připouští. Nebylo tedy třeba odůvodňovat, proč takováto možnost v územním plánu chybí. 12. Pokud by snad navrhovatel chtěl nově svá tvrzení o nepřezkoumatelnosti směřovat vůči podmínkám omezujícím umístění lokální dominanty, šlo by o opožděný návrhový bod, resp. nepřípustné rozšíření návrhu. Krajský soud nicméně pro zvýšení přesvědčivosti svých závěrů podotýká, že odpůrce nebyl povinen zvlášť a individuálně odůvodňovat ani podmínky, za nichž je umístění lokální dominanty možné, protože nikdo proti nim v průběhu přijímání územního plánu nijak neprotestoval. Pro lepší představu krajský soud uvádí, že mezi tyto podmínky patří zejména zákaz umisťovat lokální dominanty ve stabilizovaných plochách a na území vyhlášené Městské památkové rezervace, nutnost prověření lokální dominanty územní studií, maximální přesah lokální dominanty o 3 podlaží a nejvýše 12 m, a konečně řada podmínek, jejichž jednotící myšlenkou je soulad lokální dominanty s charakterem území a s její pozicí vůči ve veřejnému prostranství. Tento soubor omezení se soudu na první pohled jeví jako racionální, nikoliv svévolný či diskriminační. 13. O legitimním oče