7 Afs 74/2010 — Nejvyšší správní soud

31 Af 6/2012- 50 - text  31Af 6/2012-50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně ARROW Internacional CR, a.s., se sídlem v Hradci Králové, Pražská 209, zast. Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem v Praze 8, Karolinská 654/2, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. listopadu 2011, čj. 6459/11-1200-602199, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání do dodatečného platebního výměru na daň příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2004 do 31. 8. 2005 a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že v kontrolovaných letech 2001, 2002 a v hospodářských letech 2004/2005 a 2005/2006 byla žalobkyně členem nadnárodní skupiny, neboť jediným akcionářem daňového subjektu je Pokračování 31Af 6/2012 -2- společnost ARROW Medical Holdings B.V. Nijverheidslaam 31, Veenedaal, Nizozemí (dále jen „mateřská společnost“) a nepřímo ovládající osobou je společnost Arrow US, neboť vlastnila 100 % všech akcií přímé ovládající osoby. Podle výroční zprávy za období roku 2005/2006 neměla žalobkyně k 31. 8. 2006 s mateřskou společností ani se společností Arrow US uzavřenu ovládací smlouvu podle § 190d zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Jedná se tedy o kapitálově spojené osoby podle § 23 odst. 7 písm. a) bod 2. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a sdružené podniky ve smyslu čl. 9 bod 1 písm. a) smlouvy o zamezení dvojího zdanění, podle kterého se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu. Dne 19. 6. 2000 předložila žalobkyně Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR žádost o příslib investičních pobídek na základě nabídky ze dne 12. 6. 2000. Na základě této žádosti ministerstvo vydalo dne 12. 7. 2000 Rozhodnutí o příslibu investičních pobídek podle § 1 odst. 2 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), a to formou slevy na dani z příjmů podle § 35b zákona o daních z příjmů. Celková hodnota uplatněné slevy na dani z titulu poskytnutého příslibu investiční pobídky v průběhu let 2001 – 2006 činila celkem 110 651 214 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně v rámci daňové kontroly nepředložila žádný důkazní prostředek, který by se zabýval problematikou stanovení převodních cen u distribuční činnosti a který by podal relevantní vysvětlení několikanásobného navýšení hrubé ziskové přirážky v období roku 2005/2006. V přezkoumávané věci je rozhodné, že zákon o daních z příjmů správci daně ukládá prověřit, zda žalobkyně nezvýšila základ daně pro výpočet slevy na dani. Pokud správce daně zjistí, že poplatník některou podmínku uvedenou v § 35a odst. 2 zákona o daních z příjmů porušil, pak má povinnost z toho vyvodit důsledky podle 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů. Při aplikaci § 35a odst. 2 zákon o daních z příjmů však není rozhodné, zda jsou obchodní operace mezi žalobkyní a Arrow US významnou či nevýznamnou částkou v porovnání s celkovým obratem, proto nelze správci daně vytýkat, že k této skutečnosti nepřihlédl. V případě žalobkyně je převážná část jí prodávaného sortimentu zařazena do číselníku VZP, který uvádí maximální částku úhrady pro zdravotnická zařízení a případné změny prodejní ceny jsou výjimečné a jsou opět promítnuty do zmíněného číselníku. Z tohoto vyplývá, že zmiňovaná ziskovost není přímo úměrná skutečnosti, zda se jedná o činnost hlavní nebo vedlejší. Ziskovost není přímo úměrná ani prodejní aktivitě žalobkyně, ale je převážně přímo odvislá od nákupních cen tohoto zboží, v daném případě od společnosti Arrow US. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně tržby a náklady související s distribucí zboží v České republice evidovala na samostatném středisku. Z toho vyplývá, že bylo i v jejím zájmu tuto svou aktivitu sledovat odděleně. Podle zjištění správce daně jednoznačně vyplývá, že v období roku 2005/2006 došlo ke snížení nákupních cen zboží od společnosti Arrow US, což mělo vliv na dosaženou hrubou ziskovou přirážku ve výši 171,5 %. Žalobkyně neprokázala, že by se její rizikový a funkční profil při distribuční činnosti lišil v jednotlivých letech čerpání slevy na dani a byl tak Pokračování 31Af 6/2012 -3- dán důvod pro navýšení jí dosahované hrubé ziskové přirážky v období roku 2005/2006. Správce daně u žalobkyně neupravoval základ daně podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, ale konstatoval porušení § 35a odst. 2 písm. d/ zákona o daních z příjmů, podle kterého správce daně prokazoval, že žalobkyně obchodními operacemi zvýšila základ daně, aniž by jí zákon o daních z příjmů ukládal, jakým způsobem tuto skutečnost má prokázat. Správce daně zjišťoval, zda v období let 2005/2006 vykazovala u distribuce zboží v ČR obdobnou hrubou ziskovou přirážku jako distributoři s obdobnou činností. Podle zjištěných skutečností se ve vybraných případech jednalo o distributory, jejichž tržby za prodej zboží (ř. I.) a náklady s tím související (ř. A) byly uvedeny v příslušném řádku výkazu zisku a ztráty, tak, jako v případě žalobkyně. Pokud by se daný distributor zabýval například poskytováním služeb či výrobou, byla by tato činnost uvedena v jednom z následujících řádků (ř. II. a dále) předmětného výkazu a hodnotu hrubé ziskové přirážky by neovlivnila. Správcem daně zjištěné hodnoty hrubé ziskové přirážky sice vycházejí ze souhrnných ukazatelů distributorských společností, avšak obsahují pouze celkové tržby a celkové náklady vynaložené na prodej obdobného zboží srovnatelnými distributory. Jsou tedy relevantní pro posouzení distribuční činnosti žalobkyně v České republice. Zvýšení základu daně obchodními operacemi se spojenými osobami správce daně prokázal též konkrétními položkami zboží (v počtu 121) a neodůvodněným snížením nákupních cen zboží, které bylo prodáno společnosti Arrow US a následně od této společnosti nakupeno zpět. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dále uvedl, že argumentace finanční náročnosti je sama o sobě irelevantní, neboť v případě, že zákonná ustanovení ukládají žalobkyni určité povinnosti (v daném případě nezvýšit základ pro výpočet slevy na dani obchodními operacemi ve vztazích se spojenými osobami), nelze jejich plnění odmítat z důvodu, že by na splnění těchto povinností bylo nutné vynaložit určité náklady. Bod 5.6. Směrnici o převodních cenách pro nadnárodní podniky (dále jen „směrnice OECD“), na který se žalobkyně odkazuje, vztahuje úměrnost vynaložených nákladů na zajištění údajů pro přiměřené určení skutečnosti, zda žalobkyně dodržela princip tržního odstupu, k částce, o kterou se jedná, nikoli k podílu na počtu zaměstnanců či k podílu na celkových aktivech. Podle zjištění správce daně částka odpovídající hodnotě zisku přesunutého neoprávněně ze společnosti Arrow US na žalobkyni v rámci distribuční činnosti se pohybuje v rozpětí od Kč 10 521 815 do Kč 23 302 906. V této relaci je pak nutné posuzovat náklady, které by žalobkyni vznikly na zajištění odpovídající dokumentace uplatňovaných převodních cen při respektování funkčního a rizikového profilu jednotlivých skupin realizovaných transakcí. Dále žalovaný uvedl, že ve zkoumaném období roku 2005/2006 bylo zjištěno, že žalobkyně podrobně analyticky členila u distribuční činnosti tržby a náklady s nimi přímo související na středisku „70“ – obchodní oddělení. Žalobkyně měla na úrovni hrubé ziskové přirážky možnost výše uvedené transakce sledovat a vyhodnocovat za distribuční činnost odděleně, neboť k tomu měla uzpůsobeno analytické členění v účetní evidenci. U distribuční činnosti, tj. u obchodování se zbožím, ke kterému prodejce nepřidává žádnou podstatnou hodnotu, jako v případě žalobkyně, je nejvhodnější použít metodu při opětovném prodeji, jež zkoumá hrubé ziskové rozpětí. Nejednalo by se tudíž o složité, časově a finančně náročné postupy. Na úrovni hrubé ziskové přirážky mohla žalobkyně Pokračování 31Af 6/2012 -4- snadno zjistit, že u ní došlo v období roku 2005/2006 k mimořádnému výkyvu v hodnotě hrubé ziskové přirážky (ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím z 52 % na 171 %, tj. více než trojnásobně) a provést případná ověření u srovnatelných distribučních společností. Správce daně nikdy