4 Ads 100/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 10/2012- 55 - text  30Ad 10/2012-55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: F. N. V., zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, adresa pro doručování: Hradec Králové, Resslova 1253/17a, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové se sídlem v Hradci Králové, Slezská 839, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. června 2012, čj. 46091/010-6311-25.5.2012-21985-14-NJ, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. června 2012, čj. 46091/010-6311-25.5.2012-21985-14-NJ, se z r u š u j e a věc se jí v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení v částce 9.600,- Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Milana Jelínka do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozhodnutím žalovaná potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 4. 2012, čj. 46001/110-6311-16.4.2012-6100-RE-3-KOK, kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit regresní náhradu 69.920,- Kč, neboť měl svým protiprávním jednáním zavinit vznik sociální události, z jejíhož titulu vznikl V. T. (dále také jen „poškozený“) nárok na nemocenské v uvedené výši za období od 14. 10. 2010 do 31. 5. 2011, a odvolání žalobce zamítla. pokračování 30Ad 10/2012 -2- V odůvodnění napadeného rozhodnutí popsala svá zjištění ohledně předmětné události. Uvedla, že V. T. byl od 30. 9. 2010 uznán dočasně práce neschopným a dne 7. 10. 2010 obdržela OSSZ Hradce Králové hlášení ošetřujícího lékaře o změně diagnózy nemoci, která odůvodňuje trvání dočasné pracovní neschopnosti z důvodu úrazu ode dne 3. 10. 2010 do 31. 5. 2011. Nemocenské mu tak bylo vyplaceno za období od 14. 10. 2010 do 31. 5. 2011 v celkové výši 69.920,- Kč. Dále uvedla, že ze sdělení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 11. 2011 se dozvěděla, že se žalobce dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že dne 3. 10. 2010 ve 2.00 hod. v Hradci Králové, Mánesově ul. před domem čp. 915 fyzicky napadl úderem pěstí do obličeje V. T.. Přestupek byl vyřízen rozhodnutím ze dne 15. 11. 2010, čj. P/2725/2010/OS1/Hra, které nabylo právní moci dnem 15. 12. 2010. Proto OSSZ Hradec Králové zahájila správní řízení ve věci povinnosti žalobce uhradit regresní náhradu. K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že vzhledem k obsahu zprávy o výsledku šetření Policie ČR ze dne 28. 11. 2010 nic nenasvědčovalo porušení léčebného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce V. T.. To vyplynulo až z dokumentů předložených žalobcem, resp. jeho zástupcem, dne 5. 3. 2012. Dle žalované proto OSSZ Hradec Králové postupovala v souladu s ustanovením § 125 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 187/2006 Sb.“), protože oprávnění krátit nebo odejmout nemocenské dle uvedeného ustanovení zaniklo uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy k porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce došlo. K hodnocení věci a námitce jejího nesprávného posouzení uvedla, že správní řízení bylo zahájeno na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu, tj. rozhodnutí ze dne 15. 11. 2010, čj. P/2725/2010/OS1/Hra, které nabylo právní moci dnem 15. 12. 2010., ve kterém byl žalobce jako jediný subjekt uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku. Žalobce tak způsobil vznik sociální události tím, že svým zaviněným protiprávním jednáním porušil právní předpis a došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku poškozeného V. T.. K průběhu léčení a délky dočasné pracovní neschopnosti žalovaná konstatovala, že v průběhu odvolacího řízení byl dne 14. 5. 2012 lékařkou oddělení lékařské posudkové služby OSSZ Hradec Králové na základě prostudování zdravotní dokumentace a konzultace s praktickou lékařkou poškozeného učiněn závěr, že praktická lékařka postupovala dle doporučení odborných lékařů, které V. T. pravidelně navštěvoval. Závěrem žalovaná konstatovala, že regresní náhrada se v souladu s ustanovením § 126 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb. stanoví ve výši vyplacené dávky. Ta byla v daném případě vyplacena za období od 14. 10. 2010 do 31. 5. 2011 pokračování 30Ad 10/2012 -3- ve výši 69.920,- Kč, přičemž jak vyplývá z hlášení ošetřující lékařky, poškozený byl dočasně práce neschopen v souvislosti s úrazem od 3. 10. 2010 do 31. 5. 2011. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu projednání. Předně namítl, že správní orgány se při posuzování nároku na regresní náhradu nezabývaly značnými rozpory ve skutkových okolnostech, a to i přesto, že na ně žalobce opakovaně poukazoval. V řízení o regresní náhradě tak vznikly důvodné pochybnosti o tom, zda následek, pro který byly vypláceny poškozenému dávky nemocenského pojištění, vznikl v důsledku protiprávního jednání žalobce, zjištěného příkazem správního odboru Magistrátu města Hradec Králové ze dne 15. 11. 2010. Žalobce dále zpochybnil délku pracovní neschopnosti poškozeného v důsledku předmětného úrazu. Uvedl, že z odborné literatury vyplývá, že obdobná poranění loketního kloubu se léčí po dobu 3 – 5 týdnů a má zato, že po uplynutí této doby však již důvod pracovní neschopnosti a tedy i nárok na výplatu nemocenského zanikl. Další trvání pracovní neschopnosti a další výplata dávek proto jde nad rámec utrpěného úrazu a není ji možné považovat za důsledek úrazu vzniklého zaviněným jednáním žalobce. Návrhu žalobce na vyjádření nezávislého lékaře k délce pracovní neschopnosti poškozeného však správní orgány nevyhověly, čímž v podstatě znemožnily úplné zjištění skutkového stavu rozhodného pro jejich rozhodování. Dle žalobce správní orgány rovněž nesprávně posoudily okamžik, od kterého mohl vzniknout nárok na dávku nemocenského pojištění. Zdůraznil, že pracovní neschopnost poškozeného v důsledku úrazu je nutné počítat od doby, kdy došlo ke změně diagnózy nemoci, která odůvodňovala pracovní neschopnost, tj. od 7. 10. 2010. Nárok na výplatu nemocenské tak vznikl až 14 dní po tomto datu. Dále žalobce s poukazem na ustanovení § 125 a § 31 zákona o nemocenském pojištění uvedl, že již v řízení před OSSZ předložil důkazy o tom, že se poškozený, ačkoliv byl v režimu pracovní neschopnosti, nacházel v době úrazu mimo své bydliště (seděl s kamarády v restauraci v Labské kotlině) a dokonce popíjel alkoholické nápoje. Předloženými důkazy bylo dle žalobce prokázáno, že v době rozhodné pro výplatu nemocenské zde byly dány skutečnosti odůvodňující zkrácení nemocenského vyplácené poškozenému. Správní orgány však k těmto důkazům nepřihlédly a neposoudily tak všechny skutečnosti nezbytné pro určení výše regresní náhrady ve smyslu ustanovení § 126 zákona o nemocenském pojištění. Důsledky nesprávného postupu orgánů nemocenského pojištění a nedostatečné plnění jejich povinností při výkonu dohledu nad dodržováním léčebného režimu poškozeným však nemohou být přenášeny na žalobce. pokračování 30Ad 10/2012 -4- Poukázal i na ustanovení § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění s tím, že poškozený nepochybně porušoval režim dočasně práce neschopného pojištěnce a byl to proto i on sám, který tímto svým zaviněným protiprávním jednáním přispěl ke vzniku skutečností rozhodných pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění. Z tohoto důvodu měl být případný nárok orgánu nemocenského pojištění z titulu regresní náhrady podstatně snížen o odpovídající účast samotného poškozeného na vzniku rozhodných skutečností. Uvedenými skutečnostmi se však správní orgány vůbec nezabývaly a neprověřily tak v nezbytném rozsahu všechny skutečnosti rozhodné pro vydání zákonného rozhodnutí o regresní náhradě, tj. konkrétně podíl dalších osob na vzniku nároku na dávky. Závěrem žalobce označil rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné, neboť se odvolacími námitkami žalobce vůbec nezabývala, nevypořádala se s nimi, nezaujala k nim žádné stanovisko a neodůvodnila, proč je považuje za důvodné či naopak. Omezila se pouze na konstatování, že OSSZ postupovala v souladu s právními předpisy. Vzhledem k tomu odůvodnění žalovaného neposkytuje dostatečný podklad pro výrokovou část rozhodnutí. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož některé argumenty zopakovala, a navrhla zamítnutí žaloby. K namítanému rozporu ohledně místa úrazu a trvalého bydliště poškozeného uvedla, že žádné rozpory neshledala, neboť v příkazu čj. P/2725/2010/OS1/Hra je uvedeno místo přestupku (úrazu) Hradec Králové, Mánesova ulice před domem čp. 915 a ošetřujícím lékařem bylo v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti poškozeného uvedeno místo pobytu Hradec Králové, Mánesova 915. K délce trvání pracovní neschopnosti poškozeného zopakovala, že lékařkou oddělení lékařské posudkové služby OSSZ Hr