7 Afs 55/2012 — Nejvyšší správní soud

30 Af 2/2012- 73 - text  30Af 2/2012-73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce Z. Š.,zast. Mgr. Martinem Knobem, advokátem se sídlem AK v Jičíně, Denisova 585, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, (dříve proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové), v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. ledna 2012, čj. 1055/2012-060100-21, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Celního úřadu Hradec Králové (dále jen „celní úřad|“) ze dne 20. 9. 2010, čj. 21183/2010-066100-021, kterým celní úřad uložil propadnutí 649 litrů lihovin zajištěných rozhodnutím celního úřadu ze dne 16. 9. 2009, čj. 11497/2009-066100-031, a to z důvodu neprokázání jejich zdanění. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že rozhodným důvodem pro propadnutí zajištěných vybraných výrobků je, zda s nimi v okamžiku kontroly zdanění podle § 42 zákona č 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), bylo při skladování pokračování 30Af 2/2012 -2- nakládáno některým ze způsobů uvedených v § 42 odst. 2 cit. zákona. Pokud byly předmětné výrobky po tomto okamžiku jakkoliv dodatečně zdaněny, nemůže to být důvodem pro jejich následné uvolnění ze zajištění – dodatečné zaplacení daně nelegalizuje nedovolené jednání, před kterým se společnost chrání právě ustanovením § 42 a násl. zákona o spotřebních daních. Vlastní stanovení daňové povinnosti je otázkou sekundární, neboť (do)vyměřovací řízení spotřební daně má ke kontrole zdanění, tj. k řízení o zajištění vybraných výrobků, akcesorickou povahu. Dále žalovaný popsal průběh řízení. Uvedl, že dne 15. 9. 2009 byla v místě podnikání žalobce provedena kontrola zdanění skladovaných lihovin v hospodářské budově a bylo zajištěno hrubým odhadem 595 litrů vybraných výrobků v nestandardních demižonech o různém objemu, u kterých žalobce nebyl schopen na místě prokázat zdanění nebo oprávněné nabytí lihovin za ceny bez daně. Následně po přeměření celní úřad rozhodl o propadnutí lihovin z dvaceti nádob, tj. celkem 649 litrů. Po zhodnocení žalobcem předložených dokladů, které měly prokazovat zdanění zajištěných lihovin, mu celní úřad v souběžně vedeném řízení doměřil spotřební daň. Žalovaný poukázal na relevantní právní úpravu, tj. § 42 odst. 2 (v souvislosti s § 4 odst. 6, § 32 odst. 2, 4 a 5, § 5, § 6), § 42 odst. 11 ve znění účinném do 30. 4. 2011 a § 42c odst. 2 následné právní úpravy zákona o spotřebních daních a § 2 odst. 1 písm. n) a o) a § 11 písm. c) bod 4. zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lihu“). Z této právní úpravy dovodil, že povinnost prokázat na výzvu celních orgánů zdanění lihovin má každá osoba, která je skladuje v množství přesahujícím 10 litrů hotového výrobku, a to bez ohledu na to, zda se „živí jejich prodejem“ či nikoliv, přičemž ani charakter prostorů skladování není pro věc určující. Pro kontrolní orgány je rozhodný pouze fakt skladování, nezkoumají (až na zákonné výjimky) stáří ani původ skladovaných lihovin. Pro posouzení výjimky z povinnosti prokazovat zdanění (a vzniku daňové povinnosti) se dle žalovaného ukázala lichou námitka žalobce, že neprodává lihoviny, což vyvrátila jeho výpověď při ústním jednání (protokol čj. 12765-3/2009-106300/032) v řízení ve věci správního deliktu k neznačeným lihovinám. Žalobce se jako podnikající fyzická osoba v rozhodné době prodejem lihovin zabýval a předmětné lihoviny byly zajištěny v místě jeho podnikání. Množství zajištěných lihovin nelze ani při správním uvážení považovat za množství pro osobní spotřebu či dle charakteru nádob jako sběratelské archivování. Analýzy vzorků rovněž ukázaly, že předmětné lihoviny jsou různého původu, nejedná se výhradně o ovocné destiláty, navíc ani ovocný destilát z ananasu nenasvědčuje dle žalovaného, že by se jednalo o výsledek pěstitelského pálení. Většinu žalobcem předložených dokladů rovněž nelze se zajištěnými lihovinami ztotožnit. Dle žalovaného žalobcem předložené doklady z pěstitelské pálenice a ovocného lihovaru v Češově provozované Ing. I. L. (kromě prodejního dokladu č. 145 ze dne 14. 2. 2003 k nádobě č. 3, u které nebylo uloženo zajištění lihoviny) není možno ztotožnit se zajištěnými lihovinami, neboť některé nejsou pokračování 30Af 2/2012 -3- produktem pěstitelského pálení (ananas) nebo vůbec nejsou ovocnými destiláty ve smyslu zákona o lihu a údaje o lihovosti neodpovídají zajištěným lihovinám. Důkazní břemeno prokázání zdanění leží jednoznačně na kontrolované osobě a žalovaný má zato, že celní úřad poté, co neztotožnil zajištěný líh s předloženými doklady, poskytl žalobci další prostor k prokázání zdanění právě tohoto lihu. Doklady, ve kterých je popsán jiný vybraný výrobek, nežli zjištěný kontrolou, však nejsou správné ve smyslu § 42 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních. Některé z ovocných destilátů by při větší toleranci odpovídaly lihovosti, avšak neodpovídá surovina (kvas), když např. doklady k višňovici znějí na třešňovici. Rozbory vzorků nepotvrdily ani „směsku“, tj. smíchání více druhů ovoce do kvasu, vždy se jedná o druhově čistý ovocný destilát (směskami jsou pouze neovocné destiláty). I doklad z pěstitelské pálenice musí obsahovat skutečné údaje o množství ovocného destilátu a jeho lihovosti. Dle žalovaného proto předložené doklady nemohou prokázat zdanění propadlých lihovin. Neuvěřil ani v pravost potvrzení Ing. L. ze dne 21. 9. 2009, neboť jeho obsah by svědčil o hrubém porušení povinností provozovatele pěstitelské pálenice či ovocného lihovaru. Ale ani případná pravost tohoto prohlášení by na vzniku daňové povinnosti nic dle jeho názoru nezměnila. Výslech Ing. L. žalovaný neprovedl proto, že v daňovém řízení již vypovídala, předložila dokumenty, které měla k dispozici, přičemž shromážděné údaje o tom, co a kdy žalobci vyrobila, vypovídají, že se nemůže z větší části jednat o zajištěný destilát. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Předně konstatoval, že v dané věci nenastaly zákonné předpoklady pro rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků, když rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2011, čj. 30 Af 30/2010-39, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2010, čj. 10149-2/2010-060100-21, týkající se vyměření spotřební daně z lihu a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Podle žalobce tak dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o doměření spotřební daně z předmětného lihu a za tohoto stavu nebyly splněny podmínky, za nichž lze propadnutí vybraných výrobků uložit, neboť celní úřad je oprávněn uložit takové propadnutí vybraných výrobků, u kterých se prokáže, že s nimi bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních, tj. že fyzická osoba neprokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné. Dle žalobce je tedy třeba vyčkat do doby, než bude spolehlivě vyřešena otázka zdanění či nezdanění předmětných vybraných výrobků. Žalobce konstatoval, že předložil řádné daňové doklady k celkem 242 litrům lihovin, které vyjmenoval (příjmové pokladní doklady na jednotlivé druhy ovocného destilátu a prohlášení Ing. I. L.), a poukázal na příslušná ustanovení zákona o spotřebních daních, s nimiž spojoval závěr, že vybrané výrobky nabyl oprávněně a odvedl za ně daň. Za tím účelem navrhl rovněž provedení výslechu Ing. I. L.. Má zato, že splnil veškeré zákonem kladené požadavky k prokázání pokračování 30Af 2/2012 -4- zdanění a byl-li mu prodán destilát z jiné suroviny, než který si objednal, nelze mu to přikládat k tíži. Konečným výrobkem byl vždy destilát z pěstitelského pálení, což je postačující pro stanovení sazby daně. Naopak žalovaný spolehlivě neprokázal to, že by předložené daňové doklady nesplňovaly zákonem stanovené náležitosti a že nedošlo ke zdanění vybraných výrobků. Žalobce poukázal dále na to, že daňové řízení o zajištění a propadnutí daných vybraných výrobků bylo zahájeno před novelizací ustanovení § 42 zákona o spotřebních daních, provedenou zákonem č. 95/2011 Sb., účinnou od 1. 5. 2011, a že tato nová úprava má na žalobce jakožto vlastníka vybraných výrobků mírnější dopady. Žalovanému vytýkal, že se touto otázkou podrobněji nezabýval, zejména tím, proč vycházel z předcházející právní úpravy. Závěrem žalobce znovu zdůraznil potřebu vyslechnout v dané věci Ing. I. L., která podle něho měla odpovídat za správnost daňových dokladů a dosvědčit, že minimálně z 242 litrů lihovin byla spotřební daň zaplacena. Zbylý objem lihovin pak podle něho pochází z jeho sběratelské činnosti, když des