28 Az 5/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

28 Az 5/2025- 69 - text  11 28 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: M. A. zastoupen advokátem JUDr. Ing. Jiřím Špeldou sídlem Šafaříkova 666/9, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. OAM-363/LE-LE05-P11-R2-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátu se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, se přiznává odměna ve výši 12.270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že se mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, existencí důvodů pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 cit. zákona a pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 cit. zákona, dále se zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a cit. zákona a konečně i existencí důvodů pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 14b cit. zákona. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány výše citovanými ustanoveními zákona o azylu. 3. První zamítavé rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. 28 Az 8/2023-73, s tím, že v dalším řízení měl žalovaný náležitě posoudit, zda žalobcem prezentované obavy z nástupu do armády a nasazení do bojů na Ukrajině (tj. i zda výkon vojenské služby může vést k přímé či nepřímé účasti žalobce na válečných zločinech či zločinech proti lidskosti) jsou důvodné či nikoliv, příp. zda mu za odepření výkonu takové vojenské služby během současného vojenského konfliktu (resp. nedostavení se k odvodu) hrozí ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice 2011/95/EU trestní stíhání nebo trest, což by mohlo být považováno za azylově relevantní důvod dle § 12, příp. § 14 zákona o azylu. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 4. Ve včas podané žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že žalovaný v jeho případě nesprávně posoudil nenaplnění § 14a zákona o azylu, neboť současná bezpečnostní situace v Rusku je v důsledku mezinárodního konfliktu mimořádně nestabilní. Žalobce uvedl, že v průběhu řízení doložil, že mu byl na adresu X, zaslán povolovací rozkaz k nástupu do armády ke dni 2. 2. 2023. Fotografii rozkazu mu zaslat synovec, originál nebylo možné doručit poštou v důvodu nefunkčního poštovního systému. Dále uvedl, že nesouhlasí s ruskými zákony a se začleněním Čečenska do Ruské federace. Válku odmítá z ideologických důvodů a nechce být součástí armády agresora. 5. Dle žalobce žalovaný namísto individuálního zhodnocení situace podcenil rizika mobilizace a účasti ve válečném konfliktu, když tvrdí, že by žalobci hrozila v případě návratu pouze základní vojenská služba. Toto tvrzení je však v přímém rozporu s praxí Ruské federace, když jsou do bojů běžně nasazováni i ti, kteří překročili zákonný odvodový věk. Žalovaný opomenul, že s ohledem na platnost částečné mobilizace lze důvodně předpokládat, že každý dostupný muž ve vojenském věku může být odveden. Nevypadá, že by vojenský konflikt spěl ke svému konci, je naopak pravděpodobné, že nasazen bude. Žalovaný též bagatelizoval rizika trestního stíhání, nedostavením se k výkonu vojenské služby totiž žalobce naplnil skutkovou podstatu trestného činu dle ruského práva, po návratu mu tak reálně hrozí uvěznění, násilná mobilizace nebo mimosoudní postih. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by jeho žádost byla čistě účelová, aby se mohl sloučit s rodinou, která žije v Německu. Důvodem byla obava, že po návratu do vlasti bude povolán do armády a zapojen do válečného konfliktu. Dodal, že bezpečností situace v Ruské federaci je mimořádně nestabilní, když v důsledku probíhající konfliktu s Ukrajinou dochází k lokálním útokům i na území Ruska. Žalovaný přitom zpochybnil jeho důvěryhodnost bez adekvátní argumentace a odmítl jeho tvrzení jako nevěrohodná bez důkladného a objektivního posouzení předložených důkazů. 6. Dle žalobce nebyla dodržena ani zásada přiměřenosti při posuzování jeho žádosti, v případě návratu mu hrozí porušení základních lidských práv, zejména práva na život a osobní bezpečnost garantovanou v čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, kterou je Česká republika vázána. Stejně tak by porušila svůj mezinárodní závazek nepodporovat válku a zachovávat mír. 7. Žalobce uzavřel, že žalovaný jím uvedené skutečnosti nevzal při svém rozhodování v potaz, jinak by mu muselo být zcela zřejmé, že se nemůže navrátit do Ruska a že je jeho žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany v současné situaci zcela důvodná. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2025 setrval na závěrech, k nimž dospěl v napadeném rozhodnutí, a navrhl zamítnutí žaloby. 9. Předně popřel oprávněnost podané žaloby, neboť dle jeho názoru neprokazuje, že by porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, resp. údaje poskytnuté k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a protokoly o pohovoru. Odkázal též na napadené rozhodnutí a trval na jeho správnosti, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, a opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení však nezjistil žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a či § 14b zákona o azylu, proto neudělil žalobci mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem. 10. Žalovaný vysvětlil, že jeho domněnky o účelovosti žádosti vycházejí z toho, že žalobce chtěl jet za svou ženou do Německa, odkud byl opakovaně vyhoštěn a kde mu byla zamítnuta žádost o mezinárodní ochranu. Žalobce přitom podal žádost o mezinárodní ochranu na letišti až poté, co bylo zjištěno, že předložil padělané belgické povolení k pobytu, na jehož základě chtěl vstoupit na území. 11. Žalovaný neshledal, že by samotný výkon základní vojenské služby v Rusku mohl vůči žalobci představovat pronásledování. Žalobce se ostatně obával svého nasazení v bojích na Ukrajině, nikoliv samotného výkonu základní vojenské služby. Ten je v jeho případě vyloučený, když vysoko přesáhl maximální možný věk pro povolání do armády. 12. Žalovaný dodal, že v rámci ČR nemá žalobce žádné trvalé vazby, jeho údajná manželka a děti žijí v Německu. Ačkoliv sliboval předložení potvrzení o jejich legálním pobytu a uznání otcovství k mladší dceři německým soudem, nic takového nedoložil. Nelze pak pominout, že i německé orgány odmítly jeho přijetí v rámci tzv. dublinského řízení, přestože tvrdil rodinné vazby. Během řízení žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl správní orgán dojít k závěru, že jeho vycestováním by mělo dojít k porušení mezinárodních závazků. 13. Žalovaný uzavřel, že žádného pochybení ve vztahu k založeným informacím o zemi původu se nedopustil. Má zato, že napadené rozhodnutí nebylo žalobou zpochybněno, proto navrhl žalobu zamítnout. IV. Jednání před soudem 14. Jednání soudu se uskutečnilo dne 26. 11. 2025 za přítomnosti žalobce, jeho zástupce a pověřené pracovnice žalovaného. Obě strany sporu setrvaly na svých argumentech a procesních návrzích. 15. Zástupce žalobce zopakoval žalobní důvody, zejména nesouhlas s hodnocením žalovaného žalobcem tvrzených skutečností a připomněl obavu žalobce z nasazení do války na Ukrajině (tedy nikoliv z absolvování základní vojenské služby). Uvedl, že pokud žalovaný argumentuje citací zákonů platných v zemi původu, praxe je však ve skutečnosti jiná a žalovaný se nedostatečně seznámil s tamní situací. Zástupce žalobce zdůraznil, že žalobci hrozí trestní stíhání za nedostavení se k odvodu, a připomněl, že ruský režim je teroristický a porušující lidská práva, přičemž žalobce se na takovém režimu ani na válce nechce podílet. 16. Žalobce sám k věci dodal, že vše, co ve správním řízení říkal, je pravda. Zopakoval, že zákony v jeho zemi původu neplatí a že za porušení čehokoliv se rukuje do armády a poté na frontu. Znovu popsal svoji osobní situaci (tj. vazbu na své děti, které se se svou matkou nachází v Německu), a s odkazem a citací z koránu vyslovil svoje přesvědčení, že není možné zabíjet, proto se nechce účastnit v