51 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

51 Az 2/2025- 118 - text  11 51 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: P. D. zastoupený advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou sídlem Dominikánské náměstí 187/5, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. OAM-1308/ZA-ZA15-P11-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. OAM-1308/ZA-ZA15-P11-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 410 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 26. 9. 2023 o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný o této žádosti rozhodl dne 14. 4. 2025 tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 2. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a na bagatelizaci žalobcovy situace a podkladů, které ke své žádosti přiložil. Žalobce má obavy z pronásledování jako příslušník skupiny LGBT+ osob jednak s ohledem na obecnou situaci v Rusku, jednak kvůli výhružkám ze strany jeho otce, který je součástí ruského bezpečnostního aparátu. Navíc žalobce dosud nevykonal základní vojenskou službu. 3. Žalovaný opakovaně zdůrazňoval, že žalobce dosud v Rusku nečelil žádné perzekuci. V případě obav z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu je ale podstatná potencialita pronásledování. Žalovaný se tudíž nedostatečně zabýval obecnou situací LGBT+ osob v Rusku a jejich systémovou diskriminací, o které svědčí jak podklady doložené žalobcem, tak zčásti i informace shromážděné samotným žalovaným. 4. Nesprávný je také závěr žalovaného, že žalobci nehrozí v zemi původu perzekuce, neboť není aktivistou za práva LGBT+ osob a při svém dosavadním pobytu v Rusku svou sexuální orientaci (případně genderovou identitu) nijak neprojevoval. Žalobce opustil Rusko v době, kdy mu bylo 18 let. V tomto věku není běžné projevovat veřejný aktivismus, nebo mít dlouhodobý vztah (navíc v situaci, kdy by se mělo jednat o vztah osob téhož pohlaví v systémově homofobním prostředí). Stav, kdy o příslušnosti žalobce ke skupině LGBT+ osob „prakticky nikdo neví“, by nebyl dlouhodobě udržitelný. Předpoklad, že žalobce by nadále skrýval svou identitu, by byl také v rozporu s jeho právem na sebeurčení. Nelze rozumně předpokládat, že jednotlivec bude potlačovat projevy své identity, aby se vyhnul pronásledování. 5. Žalovaným obstaraná zpráva o situaci LGBT+ osob v Rusku se sice zabývá obsahem a aplikací legislativy proti tzv. LGBT+ propagandě, nevěnuje se však otázce, zda je v Rusku rozšířena diskriminace těchto osob při přístupu k zaměstnání, vzdělání, bydlení, zdravotní péči atd. Tyto aspekty jsou přitom podstatné pro posouzení potenciality pronásledování na kumulativním základě a hovoří o nich jiné zprávy o zemi původu. Ve shromážděných podkladech ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále není žádná zmínka o situaci žalobce vzhledem k nutnosti vykonat základní vojenskou službu (a to s ohledem na jeho příslušnost k uvedené skupině osob). K obstarání těchto podkladů již soudy vyzvaly žalovaného v jiných skutkově obdobných případech. 6. Žalobce se ohradil také proti tvrzením žalovaného o jeho psychickém zdraví. Žalovaný dovozuje nevěrohodnost přihlášení se žalobce k LGBT+ identitě tvrzením, že není možné být homosexuál a zároveň nebinární (s tím, že aby se člověk mohl prohlásit za homosexuála, pak se nejprve musí cítit mužem). Tato úvaha dle žalobce svědčí o neinformovanosti žalovaného. Z aktuálních poznatků z oblasti psychologie totiž vyplývá, že takové vyjádření genderové a sexuální identity je běžné, a to obzvlášť u lidí pocházejících ze zemí, kde pojmový rejstřík není vzhledem k tabuizaci této tématiky příliš široký. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že nemá důvod obávat se reakce svého otce, neboť ten měl dost možností splnit své slovní výhružky vůči žalobci před jeho odjezdem z Ruska. Žalovaný nebere v potaz skutečnost, že žalobce je pro svého otce reputační a společenský problém. Nejjednodušším řešením tohoto problému bylo „odeslání“ žalobce „co nejdále“ od působiště rodičů, aby se informace o jeho identitě nemohla jednoduše šířit například mezi jejich kolegy a známými. „Problematičnost“ žalobce v očích jeho otce ale nadále trvá. 7. K závěru žalovaného o účelovosti podané žádosti o mezinárodní ochranu žalobce namítl, že sice opouštěl Rusko primárně z důvodu obavy z (potenciálního) pronásledování, avšak učinil tak jako držitel platného pobytového oprávnění (což je logické, takový postup byl jednodušší). Následně toto oprávnění pozbyl (z důvodu obecné praxe žalovaného), a tak podal žádost o mezinárodní ochranu. Primárním důvodem této žádosti tak byla obava z pronásledování, nikoliv snaha o obcházení právní úpravy pobytu cizinců. Zároveň platí, že geopolitická situace se může v průběhu času změnit. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobce není členem LGBT+ skupiny a ani aktivně homosexualitu mezi nezletilými sám nepropagoval. Není tedy zřejmé, jak se problematika aktivistů LGBT+ osob promítá do azylového příběhu žalobce a jaké obavy z ní pro žalobce vyplývají. Žalovaný je také nadále přesvědčen o tom, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu jen za účelem legalizace svého pobytu na území ČR. Pokud by tomu bylo jinak, nečekal by s podáním žádosti až na moment, kdy mu končila platnost studentského víza. III. Ústní jednání 9. V průběhu jednání konaného dne 5. 9. 2025 nejprve zástupkyně žalobce shrnula argumentaci obsaženou v žalobě. Pověřená pracovnice žalovaného poté uvedla, že v žalobě citovaná judikatura nedopadá na případ žalobce. Ten nevyvíjel žádné aktivity, které by jej ohrožovaly, nic nepropagoval, nebyl činný na sociálních sítích, v Rusku neměl přítele, nemá jej ani teď, o jeho sexuální orientaci neví nikdo kromě jeho rodičů. Žalobce tedy nelze označit za člena LGBT+ komunity, jde pouze o homosexuála. V reakci na to zástupkyně žalobce namítla, že nelze ztotožňovat aktivisty bojující za práva LGBT+ osob s příslušníky sociální skupiny LGBT+ osob. 10. Soud provedl důkaz odborným stanoviskem „Specifika genderové a sexuální rozmanitosti a překryv“ zpracovaným Mgr. Andreou Stašek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU). Zástupkyně žalobce předložila toto stanovisko v reakci na argumentaci žalovaného, že není možné označovat se současně za homosexuála a za nebinárního. K dotazu soudu zástupkyně žalobce vysvětlila, že paní Stašek se na FSS MU zabývá výzkumem na téma psychologie LGBT+ osob a dané stanovisko připravila na její žádost. Ke stanovisku zároveň připojili své podpisy i další odborníci na toto téma. 11. Další důkazy soud považoval za nadbytečné. Neprovedl tak důkaz ani k žalobě přiloženou zprávou Ministerstva zahraničí Spojených států amerických o stavu lidských práv v Rusku za rok 2023 (U.S. Department of State, 2023 Country Reports on Human Rights Practices: Russia), ani švédským internetovým článkem pojednávajícím o situací gayů v ruské armádě, na nějž poukázala zástupkyně žalobkyně při ústním jednání. 12. K dotazu soudu, z jakých důvodů bylo ukončeno jeho předchozí pobytové oprávnění, žalobce uvedl, že dle jeho názoru kvůli válce na Ukrajině. Před jejím vypuknutím neměl s prodlužováním studentského víza problémy. Na dotaz, jak přesně vnímá svou identitu, žalobce uvedl, že se vnitřně necítí být ani mužem, ani ženou. V tomto smyslu se označuje za nebinární osobu. Zároveň jej více přitahují muži, proto se označuje za homosexuála. Daný pojem používá také z toho důvodu, že je rozšířenější. Mnoho lidí neví, co znamená nebinární osoba. K dotazu, čeho přesně se obává na základní vojenské službě, žalobce sdělil, že v armádě by ihned poznali, že je gay, je to na něm na první pohled vidět. V ruské armádě přitom s gayi zacházejí velmi ponižujícím způsobem. 13. Pověřená pracovnice žalovaného následně uvedla, že v průběhu správního řízení žalobce neprezentoval obavu z výkonu základní vojenské služby. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního, ve spojitosti s § 32 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 tzv. procedurální směrnice. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění). 15. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobýval v ČR od roku 2019, o udělení mezinárodní ochrany požádal dne 26. 9. 2023 poté, co mu nebyl prodloužen dlouhodo