2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 67/2025- 72 - text  9 30 A 67/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) JUDr. J. M. b) Mgr. Š. M. žalobkyně b) zastoupena obecným zmocněncem žalobcem a) proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: Ing. T. J. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2025, č. j. KUKHK-UP-2025-23882-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhají zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Náchod (stavební úřad) ze dne 10. 3. 2023, č. j. MUNAC 23689/2023. Posledně uvedeným rozhodnutím stavební úřad žalobcům nařídil odstranění stavby označené jako: „Ohrazení pozemku p.p.č. X pro pěstební účely, k.ú. X“ (dále jen „Stavba“). 2. V návaznosti na zahájení řízení o odstranění Stavby, jehož výsledkem jsou výše specifikovaná rozhodnutí, podali žalobci dne 11. 9. 2023 žádost o dodatečné povolení Stavby. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 4. 9. 2024 zamítl uvedenou žádost podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení Stavby podali žalobci odvolání, které žalovaný zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil. Posledně uvedené rozhodnutí žalovaného obstálo v soudním přezkumu před zdejším soudem, neboť žaloba žalobců proti němu byla zamítnuta rozsudkem ze dne 31. 3. 2026, č. j. 30 A 49/2025-81. Protože nebyla Stavba ani dodatečně povolena, vydal stavební úřad rozhodnutí, ve kterém nařídil její odstranění. II. Argumentace účastníků 3. Žalobci předně uvedli, že stejně jako v soudním řízení o přezkum rozhodnutí o dodatečné povolení Stavby, i v řízení nynějším, namítají, že se nejedná o Stavbu ve smyslu stavebně-právních předpisů, tj. ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, která by vyžadovala patřičné přivolení stavebního úřadu. Dle názoru žalobců totiž nebyla naplněna potřebná „míra“ stavební či montážní technologie. Protože se dle názoru žalobců nejedná o Stavbu, pak není právními předpisy (stavebním zákonem) vyžadováno její povolení, pročež není důvod vést řízení o její odstranění ve smyslu § 129 stavebního zákona. Žalovaný proto měl řízení o odstranění stavby zastavit, neboť se nejedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona. 4. Dále žalobci, obdobně jako v řízení o dodatečném povolení Stavby, namítali, že Stavba je svým charakterem ohrazením a nikoli oplocením. To má vážné procesní důsledky, neboť ohrazení je stavba nevyžadující rozhodnutí či jiné opatření dle stavebního zákona. Žalovaný zcela opomněl funkci a účel Stavby, bez tohoto posouzení o Stavbě hovoří jako o „oplocení“, jeho rozhodnutí je tak v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Žalobci dále namítali překročení pravomoci správních orgánů obou stupňů. Dle názoru žalobců žalovaný překročil svou pravomoc danou mu § 130 odst. 1 stavebního zákona. Žalobci obecně souhlasí s tím, že zákon v § 130 odst. 1 stavebního zákona dává stavebním úřadům pravomoc uložit vlastníkovi stavby v rozhodnutí o nařízení odstranění stavby povinnost předložit stavebnímu úřadu postup technologických prací. Nicméně jazykovým výkladem i systematickým zařazením tohoto ustanovení je zřejmé, že stavební úřad má ve výroku rozhodnutí o nařízení odstranění stavby pouze právo uložit vlastníkovi stavby povinnost, aby před zahájením prací předložil stavebnímu úřadu návrh postupu prací při odstraňování stavby. Stavební úřad nemá pravomoc si návrh technologického postupu prací pořídit sám, a to již během řízení o odstranění stavby, a následně na základě takto nezákonně pořízeného podkladu ukládat vlastníku stavby povinnosti. Správní orgány obou stupňů vybočily ze svých zákonných pravomocí, neboť samy opatřily návrh technologického postupu prací. Žalovaný v rozhodnutí zaměňuje „dokument bouracích prací“ za neformální dokument označený jako „technologický postup prací“. 6. Poslední žalobní námitkou žalobci namítali nepřiměřený zásah do jejich vlastnických práv. Tuto námitku formulovali jako dílčí žalobní tvrzení proti některým podmínkám uloženým ve výrokové části rozhodnutí o odstranění stavby. Žalobci upozornili na skutečnost, že je jim ukládá povinnost realizovat odstranění Stavby přístupem výhradně z pozemku, na kterém se Stavba nachází, ačkoli žalobci vlastní i sousední pozemek, na kterém je i zpevněná přístupová komunikace. 7. Dále brojili proti podmínce č. 10 rozhodnutí o odstranění Stavby, kde je formou „upozornění“ konstruována podmínka jiného orgánu, než je stavební úřad, konkrétně orgánu ochrany životního prostředí. Tato podmínka navazuje na opatření orgánu ochrany životního prostředí ze dne 25. 8. 2022, které žalobci považovali za závazné stanovisko a napadli jej postupem podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Z obsahu rozhodnutí žalovaného jim ale není zřejmé, co a jak bylo následně přezkoumáváno a s jakým výsledkem. 8. Žalobcům nevyhovuje ani lhůta stanovená pro dobrovolný výkon jim uložené povinnosti. Stavební úřad k odstranění Stavby stanovil zdánlivě dostatečnou lhůtu v délce trvání 6 měsíců. Lhůta ale dostatečná není. Žalobci mají práce na odstranění Stavby zahájit do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí stavebního úřadu. V daném případě ale může být problém s ročním obdobím, ve kterém se aktuálně žalobci budou nacházet. Dle žalobců mělo ze strany žalovaného (i s ohledem na charakter Stavby) dojít k prodloužení lhůty o několik měsíců či alespoň vypuštění lhůt týkajících se povinnosti zahájit práce a tyto oznamovat stavebnímu úřadu. Takový postup by nevedl k žádným podstatným újmám, ať již na straně žalovaného či třetích osob a nenastal by ani rozpor s veřejným zájmem. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí a některé jeho závěry krátce zopakoval. III. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného 11. Krajský soud se nejprve zabýval žalobní námitkou, podle níž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 12. Obecně platí, že vlastní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, z jehož odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je nicméně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Konstatování nepřezkoumatelnosti by tedy mělo být v soudní praxi spíše výjimečné (přiměřeně viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29). 13. Dle žalobců se žalovaný nezabýval charakterem a účelem Stavby, bez dalšího ji hodnotil jako „oplocení“, ačkoli jde o „ohrazení“, které nevyžaduje přivolení stavebního úřadu a nemůže tak jít o „stavbu nepovolenou“. Krajský soud v této souvislosti odkazuje zejména na str. 13-18 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se zde velmi podrobně zabýval charakterem Stavby, jejím stavebně-technickým provedením a účelem s ohledem na její zasazení v daném místě. Správní orgány obou stupňů se obdobnými otázkami velmi podrobně zabývaly již v řízení o dodatečném povolení Stavby. 14. Dle krajského soudu napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, je srozumitelné a je z něj zřejmé, jak žalovaný posoudil odvolací námitky žalobců stran charakteru a účelu Stavby a proč rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Ostatně žalobci stěžejní závěry žalovaného k výše uvedeným námitkám v podané žalobě zpochybňují. Nesouhlas žalobců s hodnocením správních orgánů nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezpůsobuje. Řízení o dodatečném povolení stavby vs. řízení o jejím odstranění 15. Krajský soud pro účely vypořádání dalších žalobních námitek na tomto místě připomíná, že v nyní projednávané věci je nutno terminologicky a věcně vymezit rozdíl mezi řízením o dodatečném povolení stavby a řízením o jejím odstranění. Obě tato řízení potom vycházejí z dikce § 129 stavebního zákona. 16. Nejvyšší správní soud se obsahovým roz