51 Ad 7/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

51 Ad 7/2025- 86 - text  6 51 Ad 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: J. Z. zastoupena obecným zmocněncem Ing. S. V. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, č. j. MPSV-2025/171134-918, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, č. j. MPSV-2025/171134-918, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 8. 2024, č. j. 58986/2024/HKR (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše již přiznaného a vypláceného příspěvku na péči ve výši 880 Kč s účinností od března 2024. Žalobkyni tak nadále náležel příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobkyni od března 2024 náleží příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně (I. stupeň závislosti – lehká závislost – pro osoby starší 18 let věku) a od dubna 2025 se tento příspěvek zvyšuje na částku 4 900 Kč měsíčně (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost – pro osoby starší 18 let věku). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně předně namítala, že její zdravotní stav v období od března 2024 do dubna 2025 nebyl zhodnocen správně, když dle metodiky v tomto období nezvládala životní potřeby v kategoriích 1. mobilita, 6. tělesná hygiena, 8. péče o zdraví, 9. osobní aktivity a 10. péče o domácnost. Krátkodobě pak v přiměřeném standardu nezvládala potřeby v kategoriích 5. oblékání a obouvání, 2. orientace (při hypoglykemii), 4. stravování a 7. výkon fyziologické potřeby. Žalobkyně tvrdila, že Institut posuzování zdravotního stavu (v prvním stupni řízení) bagatelizoval závěry sociálního šetření, zejména pak ve vztahu k potřebám, které nelze zvládnout medikací nebo facilitací (péče o tělesnou hygienu, oblékání a obouvání, stravování a dodržování pravidel pro péči o zdraví), dále ignoroval některé podstatné skutečnosti uvedené v lékařských zprávách specializovaných lékařů. 4. V odvolacím řízení bylo provedeno posouzení zdravotního stavu žalobkyně za její přítomnosti, během kterého bylo konstatováno, že se nejedná o I. stupeň závislosti. Ačkoliv se zjevně jednalo o setrvalý nepříznivý zdravotní stav, byl stupeň závislosti změněn až k měsíci konání tohoto posouzení, tedy k dubnu 2025. To však nebylo v rozhodnutí nikterak odůvodněno. 5. V období od března 2024 do dubna 2025 žalobkyně reálně konzumovala péči v rozsahu odpovídajícím II. stupni závislosti s krátkodobými atakami odpovídající péči v III. stupni závislosti. Tomu odpovídala potřeba přítomnosti pečující osoby minimálně 4 hodiny denně. S ohledem na přiznání pouze I. stupně závislosti nemohla osoba zajišťující péči uplatňovat úlevy z povinných odvodů a de facto tak poskytovanou péči musela dotovat z vlastních zdrojů. 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2025 uvedl, že v řízení byl vypracován posudek, který byl doplněn z důvodu předloženého ortopedického nálezu. Případ žalobkyně byl následně předložen jiné komisi k vypracování srovnávacího posudku, která při posouzení zdravotního stavu žalobkyně dospěla k závěru, že žalobkyně k datu podání žádosti nezvládala celkem 4 základní životní potřeby (mobilita, péče o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost), z důvodu zhoršení zdravotního stavu byly ke dni jednání komise (tj. 11. 4. 2025), na němž byla žalobkyně vyšetřena přítomným odborným lékařem, uznány ještě potřeby oblékání a obouvání a tělesné hygieny. Komise se též vyjádřila i k neuznaným potřebám. Žalovaný má za to, že zdravotní stav žalobkyně byl zhodnocen dostatečně přesvědčivě a komplexně a navrhl žalobu zamítnout. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na péči jiné fyzické osoby, jsou-li starší jednoho roku a jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc jiné fyzické osoby potřebují při zvládání základních životních potřeb (§ 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Stupeň závislosti zákon definuje počtem základních životních potřeb bez pomoci nezvládaných v § 8 citovaného zákona. 9. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách přitom platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. 10. Dle § 9 nadepsaného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). 11. Soud na tomto místě zároveň konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou nemůže soud a v zásadě ani správní orgán sám posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – tj. posudkovými lékaři. Z tohoto důvodu tedy posuzuje zdravotní stav žadatelů v řízení, jehož výsledek na takovém posouzení závisí, v prvním stupni posudkový lékař a v odvolacím řízení posudková komise MPSV. 12. Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014-28). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37). 13. Soud si je vědom obecné obtížnosti, s jakou lze hodnotit schopnost zvládání jednotlivých potřeb zejména u osob vyššího věku, které se potýkají s celou řadou zdravotních potíží, kdy je zapotřebí při posuzování jisté obezřetnosti. O to více je však nutné, aby posudková komise, potažmo žalovaný, své závěry ohledně zvládání či nezvládání dané potřeby zdůvodnili takovým způsobem, kterým bude odpovězeno na otázku, nakolik osoba zvládá jednotlivé aktivity vyhláškou označených potřeb. Nestačí, pokud komise (žalovaný) například pouze obecně uvede, že u účastníka řízení nebyly zjištěny důvody pro nezvládání potřeby, ale je naopak nezbytné, aby bylo ově