2 Azs 163/2017 — Nejvyšší správní soud

22 A 85/2017- 39 - text  6 22 A 85/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: A. Z. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Kaustou sídlem Čs. legií 1719/5, 702 00 Ostrava proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2017, č. j. MV-34240-4/SO-2017, ve věci povolení k přechodnému pobytu t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u krajského soudu v zákonné lhůtě dne 10. 5. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalované citovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 1. 2017, č. j. OAM-13176-78/PP-2013. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce coby rodinného příslušníka občana Evropské unie o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože byl na jeho základě zkrácen na svém právu na svobodu pobytu. Správní orgán I. stupně rozhodoval o jeho žádosti déle než 3 roky, což je velmi dlouhé období na to, aby nepřetržitě splňoval zákonné podmínky pro povolení k přechodnému pobytu. Podmínku rodinného příslušníka občana Evropské unie žalobce v době podání žádosti (dne 23. 10. 2013) splňoval a s ohledem na vysokou rozvodovost nelze očekávat, že manželství vydrží věčně. Žalobce si je sice vědom praxe, podle které musí žadatel splňovat podmínky pro povolení k pobytu v době rozhodování správních orgánů, ale na rozdíl od případů, kterých se týká judikatura Nejvyššího správního soudu, ze které vycházela žalovaná, měla v případě žalobce délka samotného správního řízení mimořádný dopad na posuzování splnění podmínek k přiznání pobytového statusu. Řízení o povolení k přechodnému pobytu trvalo 1191 dní a v tak dlouhé době je podle žalobce změna poměrů vysoce pravděpodobná. Smyslem a účelem právní úpravy povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie je podle žalobce legalizovat pobyt a výkon práce na území České republiky, a to až na dobu 5 let, přičemž tento smysl a účel může být naplněn pouze tehdy, bude-li o jeho žádosti rozhodnuto bezodkladně. Žalobce současně navrhoval zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. Napadené rozhodnutí splňuje podle žalované zákonné náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a žalovaná se v něm vypořádala se všemi námitkami žalobce. V řízení bylo zjištěno, že žalobce ke dni vydání správního rozhodnutí nebyl rodinným příslušníkem občana Evropské unie, proto byla jeho žádost zamítnuta. 3. K projednání věci krajský soud nařídil ústní jednání na 11. 4. 2018, kterého se zúčastnil pouze žalobce a jeho právní zástupce. U jednání žalobce setrval na svém stanovisku a zdůraznil, že jeho sňatek byl cizineckou policí prověřován, ale nebylo zjištěno, že by se jednalo o sňatek fiktivní. Manželství trvalo déle než 3 roky a žalobce s jeho rozvodem nesouhlasil. Žalovaná neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti, proto krajský soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 4. Ze správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 23. 10. 2013 u správního orgánu I. stupně na formuláři předepsaném pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky žádost posouzenou správním orgánem I. stupně jako žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V řízení tvrdil, že je státním příslušníkem Kosovské republiky a manželem státní příslušnice České republiky. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 26. 1. 2017 žádost žalobce zamítl (opakovaně po předchozím zrušeném rozhodnutí) pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 1 v návaznosti na § 15a zákona o pobytu cizinců. Konkrétně správní orgán I. stupně uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobce je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, protože po zahájení řízení došlo k rozvodu jeho manželství. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, v němž uvedl, že rozhodující je okamžik, kdy podal žádost, a v té době podmínky splňoval. O jeho žádosti mělo být rozhodováno bezodkladně a nikoliv až s odstupem více než tří let, kdy již byl rozvedený. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalovaná v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvedla, že žalobce sice podal žádost o povolení k přechodnému pobytu v době, kdy byl manželem občanky České republiky, správní orgán I. stupně však byl povinen přihlédnout k tomu, že manželství žalobce bylo dne 20. 9. 2016 pravomocně rozvedeno. Žalobce po rozvodu manželství již nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců (v rozhodném znění), a jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu proto nelze vyhovět. Dále žalovaná konstatovala, že i když došlo k překročení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, samotná délka správního řízení nezpůsobuje nezákonnost konečného rozhodnutí. Žalobce měl možnost se proti případné nečinnosti správního orgánu I. stupně bránit prostředky, které mu poskytuje právní řád, tedy podáním návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. 6. Žalobce v žalobě uplatnil jediný konkrétní žalobní bod, ve kterém namítal, že správní orgán I. stupně výrazně překročil zákonnou lhůtu pro vydání správního rozhodnutí o jeho žádosti a tato vada řízení podle žalobce způsobila nezákonnost rozhodnutí. Zatímco v době podání žádosti byl žalobce manželem občanky České republiky a tudíž rodinným příslušníkem občana Evropské unie, tak v době vydání konečného rozhodnutí po více než 3 letech od jeho zahájení již byl rozvedený. Krajský soud po posouzení uplatněného žalobního bodu dospěl k závěru, že důvodný není. Předmětem přezkoumávaného správního řízení byla žádost žalobce, který není občanem členského státu Evropské unie, o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění (účinném do 17. prosince 2015), podle kterého rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat ministerstvo o povolení k přechodnému pobytu. Správní orgány posuzovaly, zda lze žalobce považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění. Žalobce status rodinného příslušníka občana Evropské unie opíral o ustanovení § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, podle kterého se rodinným příslušníkem občana Evropské unie pro účely tohoto zákona rozumí jeho manžel. Žádné jiné skutečnosti, které by zakládaly jeho postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie, žalobce v žalobě netvrdil. Mezi účastníky není sporné, že žalobce v době podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu manželem občanky České republiky byl a v té době postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vskutku měl, stejně tak však není sporné, že v době konečného rozhodování obou správních orgánů již byl rozvedený a v té době tak již rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění nebyl. Potud nebyly závěry žalované konstatované v napadeném rozhodnutí žalobcem rozporovány. Správní orgány shodně opřely svůj zamítavý závěr o skutkový stav v době rozhodování, který považovaly za relevantní pro rozhodnutí o žádosti žalobce. Žalobce v žalobě oproti původnímu stanovisku ve správním řízení v podstatě ani neprotestoval proti obecné platnosti této zásady (relevantní stav v době rozhodování správních orgánů), domáhal se však toho, aby v jeho případě bylo z této zásady vybočeno, přičemž poukazoval na délku správního řízení a podstatnou změnu, ke které v průběhu správního řízení v jeho poměrech došlo (rozvod manželství). Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že dlouhá délka správního řízení ve věcech pobytu cizinců je v poslední době častým předmětem kritiky jak ze strany účastníků správního řízení, tak také správních soudů. Přesto Nejv