8 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

59 A 15/2016- 32 - text  9 59 A 15/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., ve věci žalobce: D. R. bytem R. 1702, Rož. p. R. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Sadílkem sídlem Štěpánská 39, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016, č. j. KUZL-12898/2016, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016, č. j. KUZL-12898/2016, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 11. 2015, č. j. MěÚ-RpR/OD/25732/292/2015/LL tak, že za slovní spojení „ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu“ bylo doplněno slovní spojení „z nedbalosti“, ve zbytku byl výrok správního orgánu I. stupně potvrzen. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 18. 6. 2015 okolo 5:55 hod. v obci Rožnov pod Radhoštěm na ulici Bayerova, Tylovice, u restaurace Harcovna, řídil vozidlo Renault Laguna RZ X po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem, což bylo zjištěno hlídkou Policie ČR po provedené dechové zkoušce certifikovaným analyzátorem alkoholu v dechu typu Dräger Alcotest 7510 s naměřenou hodnotou v době 5:57 hod. s výsledkem 0,33‰ alkoholu v krvi. Při zohlednění maximální dovolené chyby analyzátoru alkoholu v dechu a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle ve výši 0,24‰, tak byla prokázána minimální hladina alkoholu ve výši 0,09‰ obsahu alkoholu v krvi, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Za tento přestupek byla žalobci správním orgánem I. stupně uložena podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu a § 11 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích pokuta ve výši 4 000 Kč, podle ustanovení § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu, § 11 odst. 1 písm. c) a § 14 odst. 1 zákona o přestupcích zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a dále podle ustanovení § 79 odst. 1 zákona o přestupcích povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí a namítá, že: a) žalovaný nepochopil námitku žalobce ohledně překročení meze odborné znalosti žalovaného, když vycházel ze závěrů znaleckého posudku o obecné eliminaci alkoholu v těle člověka, nikoli tedy těla žalobce samotného a tím prakticky provedl propočet hodnot odbourávání alkoholu v krvi žalobce přesto, že neměl žádné výchozí údaje o začátku a konci požívání alkoholu, jeho množství, druhu atd.; dle žalobce žalovaný vytvořil domněnku o tom, že pokud by znalec neměl výchozí údaje potřebné ke zpracování posudku, nemohl by posudek zpracovat s tím, že dle žalovaného k tomuto nedošlo a s touto svojí logikou se uspokojil. S tímto se žalobce neztotožňuje. Žalobce nezpochybňoval odbornost znalce a jeho závěry, ve svém odvolání však zpochybňoval logiku a závěry správního orgánu I. stupně, což se ale u žalobce (zřejmě u žalovaného, pozn. soudu) nesetkalo s pochopením. Žalobce ve svém odvolání jasně uvedl, že v protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem chyběly některé údaje. Tuto námitku však žalovaný zjevně přehlédl. Žalobce trvá na svém názoru, že není pravda, že by znalec ve svém posudku dospěl k důvodnému závěru, že žalobce v době bezprostředně po řízení vozidla měl v krvi etanol v koncentraci s největší pravděpodobností okolo 0,3 g/kg. Dle žalobce se znalec v posudku vyjadřuje tak, že vzhledem k orientačnímu charakteru provedených dechových zkoušek samotných a faktu, že koncentrace etanolu v krvi do 0,20 g/kg byla stanovena objektivní metodou plynové chromatografie, která není jednoznačně průkazná pro požití alkoholu, je potřeba na koncentrační rozmezí (0, 25 – 0, 34 g/kg) pohlížet jako na orientační, tj. znalec vyjadřuje svoji pochybnost, že koncentrace etanolu v krvi žalobce byla v tomto konkrétním případě v uvedeném rozmezí, jelikož se jedná o velice nízkou koncentraci. Tento závěr si žalovaný vysvětlil po svém tak, že fyziologická míra alkoholu, která se v těle může vyskytovat i bez požití alkoholu (0,2‰), byla u žalobce vyloučena. Žalovaný interpretuje závěr znalce tak, že je důvodné předpokládat, že objektivní metodou plynové chromatografie zjištěná hladina koncentrace alkoholu v krvi žalobce 0,12‰ odpovídá přítomnému etanolu v jeho krvi. V této souvislosti žalobce poukazuje na fakt, že byť znalec potvrdil, že se v krvi žalovaného odebrané 18. 6. 2015 v 7:00 nacházel etanol v koncentraci 0,12 g/kg, nevyjádřil se k původu této látky v krvi žalobce. S ohledem na předchozí vyjádření znalce, že koncentrace etanolu v krvi do 0,20 g/kg stanovena objektivní metodou plynové chromatografie není jednoznačně průkazná pro požití alkoholu, pak závěr žalovaného, že alkohol vzniká kvašením a v lidském organismu k žádnému kvasnému procesu nedochází, postrádá jakoukoli logiku, a to i vzhledem k dalšímu vyjádření žalovaného, že přítomnost alkoholu v lidském organismu může být pouze důsledkem požití alkoholického nápoje. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 9 As 120/2011-166; b) žalovaný nemůže bez dalšího považovat dechové zkoušky za hlavní důkazní prostředek, zejména ne v případě, kdy existuje důkazní prostředek další, který navíc svědčí ve prospěch žalobce, a dodává, že si je vědom existence metodiky MDČR č. j. 285/2009-160-OST, avšak tato není závazným právním předpisem; c) žalovaný nevyslyšel ani námitku žalobce, že alkohol před jízdou nepožil a že žádné jiné skutečnosti, kromě výsledku dechové zkoušky, které by nasvědčovaly tomu, že by před jízdou alkohol požil, zjištěny nebyly. Žalovaný pouze konstatoval, že pouhopouhé tvrzení žalobce, že žádné alkoholické nápoje před jízdou nepožil, nestačí, neboť bylo spolehlivě vyvráceno výsledky dechových zkoušek. Žalobce uvádí, že jednak není možné prokazovat negativní skutečnost, tj. že žalobce alkohol nepožil, a jednak samotná přítomnost alkoholu v krvi v koncentraci do 0,20 g/kg nemusí být přímým důsledkem požití alkoholu; d) došlo k pochybení Policie ČR, které spočívá v tom, že k odebrání krevního vzorku došlo až po hodině od dechové zkoušky, což mělo být dle názoru žalobce zohledněno. Žalovaný se k této námitce vyjádřil stroze tak, že k žádnému pochybení nedošlo, neboť jedna hodina prodlevy je v daném případě vzhledem k okolnostem zcela standardní doba k zajištění odebrání vzorku krve lékařem. 3. Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitkám žalobce uvádí, že u žalobce byla zohledněna odchylka 0,24‰, která byla od naměřeného výsledku (0,33‰) odečtena. Pokud tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí v odůvodnění na některých místech uváděl hodnotu 0,33‰, pak bylo jistě vhodné uvést, že se jedná o údaj bez provedené korekce. Vzhledem k tomu, že odečet však byl fakticky proveden a vzhledem k tomu, že se jím žalovaný zabývá i v odůvodnění napadeného rozhodnutí, se tak jedná skutečně jen o ne příliš vhodnou formulaci, která však nemá vliv na zákonnost či správnost rozhodnutí. Žalovaný i nadále setrvává na názoru, že námitka žalobce, že správní orgán tím, že vycházel ze závěrů znaleckého posudku o obecné eliminaci alkoholu v těle člověka, prakticky sám provedl propočet hodnot odbourávání alkoholu, je zcela nesmyslná. Pokud správní orgán vycházel ze závěrů znalce podaných v posudku, pak logicky samozřejmě nemohl sám žádné propočty provádět. Touto námitkou se žalovaný zabýval zejména na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí, na které odkazuje. Žalovaný zdůrazňuje, že znalec neprováděl bilanční přepočet alkoholu v krvi žalobce, neboť i bez něj na základě provedených dechových zkoušek a odběru krve dospěl k závěru, že žalobce řídil vozidlo v době, kdy měl etanol v krvi v koncentraci s největší pravděpodobností s hodnotou okolo 0,3‰, tedy možnost, že by alkohol v krvi žalobce byl „přirozeně se vyskytující“, byla vyloučena. Znalec dokonce stanovil přesnější rozmezí, u toho však zdůraznil, že je pouze orientační, a to od 0,25‰ – 0,34‰. Interpretaci žalobce, že tím, že znalec uvedl, že přesnější rozmezí je dáno pouze orientačně, znamená, že znalec měl pochybnosti ohledně koncentrace etanolu v jeho krvi, neboť se jedná o nízkou hladinu, považuje soud za absurdní. V České republice platí zásada nulové tolerance alkoholu, tedy i hodnota 0,25‰ alkoholu by byla pro uznání žalobce vinným dostačující. Pouhé vágní zpochybňování důkazních prostředků bez jakéhokoli relevantního argumen