9 Afs 305/2016 — Nejvyšší správní soud

22 Af 37/2017- 56 - text  6 22 Af 37/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: J.L. zastoupený advokátem JUDr. Otto Walachem sídlem 1.máje 493, 739 61 Třinec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 5425/17/5300-22441-711458 ze dne 6. 2. 2017, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 2. 2016 – dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období jednotlivých měsíců ledna až prosince 2012. 2. Žalobce uvedl, že povinnost doplatit DPH byla uložena J. L. (dále též „daňový subjekt“), ten podal odvolání, avšak poté dne ... zemřel. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručeno žalobci, který byl v dědickém řízení ustanoven správcem pozůstalosti. Žalobce namítl 1), že v době, kdy probíhá dědické řízení, nemůže správce daně vyměřovat daň správci pozůstalosti, žádné takové oprávnění z daňového řádu nevyplývá. Správce daně měl vyčkat právní moci rozhodnutí o dědictví. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.2.2007 sp.zn. 7 Ca 10/2004. Dále žalobce namítl, že 2) sloučení 12 odvolání do jediného rozhodnutí není z procesního hlediska správné. Zákon č. 280/2009 Sb. (dále jen „daňový řád“) byl v průběhu rozhodného období roku 2012 změněn, z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda změna předpisu měla vliv na rozhodnutí vydaná do 30.6.2012 a po 1.7.2012. 3) Žalobce namítl k průběhu projednávání výsledků daňové kontroly, že projednání zprávy zahrnuje oprávnění daňového subjektu vyjádřit se k výsledkům kontrolního zjištění, k čemuž musí být správcem daně poskytnut dostatečný prostor. I v rámci projednávání výsledků daňové kontroly je možné měnit nebo doplnit kontrolní zjištění (rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – č.j. 2 Afs 206/2005-64). Daňový subjekt formuloval své výhrady, správce daně nedokázal jeho námitky vysvětlit. Samotné znění zprávy o daňové kontrole odporuje odůvodnění dodatečného platebního výměru. Smyslem projednání zprávy je seznámit daňový subjekt s kontrolním nálezem, výsledkem a způsobem jeho zjištění (nález Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 121/01), právu daňového subjektu vyjadřovat se ke zprávě odpovídá povinnost správce daně vypořádat se s vyjádřeními, jinak by institut projednání zprávy postrádal smysl (rozsudek NSS č.j. 1 Afs 128/2004-88). Daňovému subjektu musí být poskytnut odpovídající čas pro vyjádření (rozsudek NSS č.j. 2 Afs 90/2004-70). Dodatečný platební výměr může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem (rozsudek NSS č.j. 1 Afs 74/2011-126). Správce daně upozornil daňový subjekt dne 6.1.2016, že součástí spisu jsou úřední záznamy, o jejichž existenci daňový subjekt nevěděl, spis byl daňovému subjektu zpřístupněn až 13.1.2016. Správce daně se nevyjádřil k namítaným skutečnostem uvedeným v protokolu z 18.1.2015 (zřejmě 2016 – pozn. soudu), s ohledem na to lze podle žalobce učinit závěr, že podvod na DPH nebyl daňovému subjektu prokázán. Správce daně neposkytl daňovému subjektu dostatečný prostor na prostudování zprávy o kontrole dne 27. a 28.1.2016. 4) Daňový subjekt v roce 2012 nevěděl a ani nemohl vědět o ekonomické situaci FT Trade group s.r.o. V době od 5.8.2011 do 8.12.2014 byl jednatelem společnosti F. V., bytem v rodinném domě svého otce ve Zlíně-Lužkovicích, teprve poté od roku 2014 se jednatelem stal L. B., tedy v době, kdy daňový subjekt se společností již téměř 2 roky neobchodoval - daňovému subjektu nelze přičítat k tíži, že L.B. má bydliště na radnici ve Zlíně. 5) Pokud daňové orgány vytýkaly daňovému subjektu vágní obsah rámcové smlouvy s FT Trade group s.r.o., žalobce s odkazem na tehdy platný obchodní zákoník namítl, že kupní smlouva v roce 2012 nevyžadovala písemnou formu. Na jednotlivé obchodní případy byly vystavovány objednávky a smlouva vznikala poskytnutím plnění. 6) Podle žalobce obstál daňový subjekt i v testu týkajícím se přijetí rozumných opatření a dobré víry. Daňový subjekt zjistil ve sbírce listin rejstříkového soudu, že tam byla 30.7.2012 založena účetní závěrka a výkaz zisku a ztrát FT Trade group s.r.o., z žádného z těchto dokumentů nevyplývalo, že by společnost měla finanční potíže nebo prováděla nestandardní obchodní transakce. 3. Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. K přechodu daňové povinnosti u fyzických osob poukázal na § 239a a násl. daňového řádu. 4. U jednání žalobce namítl prekluzi práva stanovit daň s ohledem na přechodná ustanovení zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. v souvislosti s § 148 daňového řádu. K tomu odkázal na rozsudek zdejšího soudu sp.zn. 22 Af 133/2016 (správně 22 A – pozn. soudu) a na rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 71/2009. Žalovaný k tomu uvedl, že prekluze nenastala, v souladu s § 148 odst.3 daňového řádu začala lhůta běžet znovu. 5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že u daňového subjektu probíhala daňová kontrola na DPH (za zdaňovací období 1-8, 11/2012 od 8.4.2013, za zdaňovací období 9, 10, 12/2012 od 16.7.2013). S výsledky kontrolního zjištění byl daňový subjekt seznámen 3.11.2015 a vyjádřoval se k nim. Správce daně ani poté nezměnil stanovisko, zpráva o daňové kontrole byla projednávána ve 4 termínech v lednu 2016 (6.1. – 28.1.). Správce daně neuznal nárok daňového subjektu na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od FT Trade group s.r.o. (dále jen „dodavatel“) za nákup betonářské oceli ve výši celkem 8 039 902,60 Kč (základ daně 40 199 513,27 Kč). Důvodem neuznání odpočtů byl závěr správce daně, že daňový subjekt měl a mohl vědět, že se nákupem betonářské oceli účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH. Správce daně vydal 10.2.2016 jednotlivé dodatečné platební výměry za 12 zdaňovacích období roku 2012, doručeny byly 18.2.2016. Daňový subjekt proti nim podal odvolání, o nichž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím dne 6.2.2017 (doručeno žalobci jakožto správci pozůstalosti daňového subjektu dne 10.2.2017). Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsáhle vysvětlil právní základ případu v obecné rovině (z hlediska právní úpravy a judikatury – str.5 až 9) a poté jej aplikoval na konkrétní zjištěný skutkový stav (str.10 až 18) s vypořádáním odvolacích námitek. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Krajský soud se především zabýval námitkou prekluze práva stanovit daň. Žalobce ji sice namítl opožděně, avšak soud se jí musí zabývat i z úřední povinnosti. V daném případě byla daňová kontrola zahájena 8.4.2013 (resp. 16.7.2013 pro zdaňovací období 9, 10, 12/2012), v souladu s § 148 odst.3 daňového řádu začala od těchto dat běžet znovu lhůta pro stanovení daně, a to 3 letá (§ 148 odst.1 daňového řádu). Dne 10.2.2016 byly vydány dodatečné platební výměry a doručeny 18.2.2016 (tj. během posledních 12 měsíců v rámci nové 3 leté lhůty), tím se v souladu s § 148 odst.2 daňového řádu lhůta pro stanovení daně prodloužila o 1 rok. Pokud tedy bylo napadené rozhodnutí žalovaného vydáno 6.2.2017 a doručeno 10.2.2017, daň byla stanovena v zákonné lhůtě. Žalobce k tvrzené prekluzi argumentoval přechodným ustanovením k zákonnému opatřením Senátu č. 344/2013 Sb. Tímto opatřením bylo do § 148 odst.4 daňového řádu doplněno s účinností od 1.1.2014 písm. e), podle něhož lhůta pro stanovení daně neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci. NSS se zabýval přechodnými ustanoveními v souvislosti s nově vymezeným důvodem pro stavení lhůty v rozsudku ze dne 9.11.2017 č.j. 10 Afs 206/2017-39 (právě ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 133/2016) se závěrem, že na běh (hmotněprávní) prekluzivní lhůty započaté před nabytím účinnosti citovaného zákonného opatření nelze novou právní úpravu aplikovat, na její běh a délku se použijí dosavadní právní předpisy. V nyní přezkoumávané věci sice probíhala mezinárodní spolupráce, avšak lhůta pro stanovení daně byla zachována bez ohledu na mezinárodní spolup