6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

22 A 19/2023- 42 - text  5 22 A 19/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce: P. V. zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Klegou sídlem Bohumínská 1553, 735 32 Rychvald proti žalovanému: Městský úřad Bílovec sídlem 17. listopadu 411, 743 01 Bílovec zastoupený advokátkou JUDr. Karlou Návedlovou sídlem Wolkerova 1140/2, 743 01 Bílovec o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že je nezákonným zásahem nezahájení řízení z moci úřední o odstranění stavby vodovodu, znázorněného na orientačním zákresu sítě ze dne 11. 12. 2017, nacházejícího se na pozemku parc. č. XA, o výměře 6 705 m2, LV X, katastrální území X, obec X, a aby soud přikázal žalovanému zahájit řízení o odstranění stavby tohoto vodovodu. 2. Žalobce uvedl, že je vlastníkem výše označeného pozemku, a že stavba vodovodu tam neměla být v žádném případě umístěna. Na základě stavebního povolení z 31. 1. 1985 a projektové dokumentace měl vodovod probíhat v okrajích komunikace, v zeleném pásmu, nikoli uprostřed žalobcova pozemku. Změna umístění stavby nebyla schválena žádným správním orgánem, nebyla odsouhlasena tehdejším vlastníkem či uživatelem pozemku. Dokonce ani následná kolaudace nebyla provedena podle skutečného stavu, v kolaudačním rozhodnutí z 15. 6. 1987 je v grafické části zakreslena předmětná stavba diagonálně, což neodpovídá skutečnosti ani původní projektové dokumentaci. Také v rámci územního plánu obce B. je předmětná stavba zaznačena jako v původní projektové dokumentaci, přitom se jedná o veřejný podklad, ze kterého vychází nejen orgány veřejné moci, ale i všechny ostatní subjekty. Žalobce rozsáhle citoval z judikatury (část V. a VI. žaloby) a uzavřel, že žalovaný nesprávně vyřídil jeho podnět směřující k zahájení řízení o odstranění stavby, když je podle žalobce pouhou spekulací sdělení žalovaného, že ke změně trasy vodovodu došlo s vědomím věcně a místně příslušného vodoprávního úřadu. V replice k vyjádření žalovaného žalobce vylíčil svá jednání s úřady a zopakoval argumentaci z žaloby. 3. Žalovaný ve vyjádření zdůraznil, že vodovodní síť v obci B. byla vybudována ve dvou etapách. Úsek na předmětném pozemku v rámci 1. stavby byl zkolaudován prokazatelně se změnou trasy, s čímž koresponduje spisový materiál 2. stavby, na jehož výkresech je trasa zasahující pozemek parc. č. XA v k. ú. X zakreslena v souladu se současným stavem. Žalovaný poukázal na tehdy platnou úpravu stavebního práva a dalších tehdejších právních předpisů a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud nejprve uvádí (s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu - dále jen „NSS“ - ze dne 26. 3. 2021 č. j. 6 As 108/2019-39), že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s“.). Žalobce v daném případě tvrdil takové skutečnosti a také před podáním žaloby vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti ve správním řízení. 5. Z listin předložených žalobcem, jejichž obsah byl sdělen u jednání, soud zjistil, že žalobce nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku od své matky na základě darovací smlouvy ze dne 10. 8. 2016, jednalo se o ornou půdu. Tento pozemek lze charakterizovat jako podélný obdélník, který na kratších stranách (západní i východní) hraničí s komunikacemi. Podzemní vedení vodovodního řadu probíhá po délce pozemku (od komunikace ke komunikaci) a obsahuje „odbočku“ směrem k sousedním rodinným domům na jihu (orientační zákres sítě z 11. 12. 2017 a vytýčení podzemního vedení z 1. 2. 2019). Tento faktický průběh vodovodního vedení nebyl v průběhu soudního řízení žalovaným zpochybněn. 6. Z obsahu správní dokumentace soud zjistil, že výstavba vodovodu v obci B. se uskutečnila ve 2 navazujících, či spíše prolínajících se etapách, jednalo se o komplexní stavební dílo v rozsahu téměř 5 km vodovodního vedení spolu s příslušným technickým vybavením (vodojem, čerpací stanice). Ve stavebních povoleních nejsou uvedena konkrétní parcelní čísla pozemků, rozhodnutí odkazují na schválenou projektovou dokumentaci. První etapa byla povolena rozhodnutím z 31. 1. 1985, a pokud jde o (nyní žalobcův) pozemek, podle projektové dokumentace mělo být vodovodní vedení umístěno ve východní části předmětného pozemku, rovnoběžně s komunikací poblíž tehdejší požární zbrojnice a MNV. První etapa byla kolaudována v roce 1987, kolaudační protokol uvádí, že stavba byla provedena podle schválené projektové dokumentace s drobnými změnami v trase, které však neovlivní bezpečné užívání tohoto vodohospodářského díla. Jednou z těchto změn je „změna trasy řádu A od km 0,00 – 0,214 – dle situace skutečného provedení“, přičemž bod A1 (= 0,00 km) je zakreslen na předmětném pozemku – v jeho východní části, a bod A4 (= 0,214) na pozemku parc. č. XB - jižně od předmětného pozemku (projektová dokumentace – výkres podrobné situace). Druhá etapa byla povolena rozhodnutím z 3. 12. 1986, ve výkresu podrobné situace jsou jednak zachyceny „vodovodní řady ve výstavbě“ – čárkovaně (tedy stavby z 1. etapy – pozn. soudu), a dále „vodovodní řady 2. stavby“ – plnou čarou. Situace ohledně (nyní žalobcova) pozemku je na tomto výkresu zachycena již shodně jako ve vytýčení podzemního vedení z roku 2019 (srov. bod 5 tohoto rozsudku): vedení protíná pozemek od komunikace na západě po komunikaci na východě a má „odbočku“ na jih, pokračující po pozemku parc. č. XB. Plnou čarou je přitom zakreslena část vedení od západní komunikace po odbočku, zbytek je čárkovaně. Předmětný pozemek v době výstavby vodovodu obhospodařovalo Jednotné zemědělské družstvo 1. máj Tísek (odpověď Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 5. 2018 na podání žalobcovy manželky, tento subjekt je uveden v rozdělovnících stavebních povolení obou etap stavby vodovodu). Žalovaný sdělil dne 10. 11. 2022 žalobci k jeho podnětu, že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední o nařízení odstranění stavby vodovodního řadu na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, se závěrem, že stavba disponuje jak stavebním povolením, tak kolaudačním rozhodnutím, vydaným prokazatelně s vědomím příslušného vodoprávního úřadu o provedené změně. 7. Soud v daném případě řešil otázku, zda měl žalovaný zahájit řízení o odstranění stavby vodovodu na žalobcově pozemku. Soud shodně s žalovaným dospěl k názoru, že k tomu nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Vodovod byl vybudován v 80. letech, a to pro celou obec, jednalo se o rozsáhlou stavbu. Jak soud ověřil ze spisové dokumentace, část vodovodního vedení u východní hranice žalobcova pozemku byla povolena v 1. etapě a postavena v souladu s projektovou dokumentací 1. etapy. Tvrzení žalobce, že vodovod měl probíhat v okrajích komunikace, tedy mimo jeho pozemek, tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Úsek v západní části pozemku (od komunikace po odbočku) byl řádně povolen ve 2. etapě a vybudován beze změn oproti projektové dokumentaci stavby 2. etapy. Tvrzení žalobce, že vodovod neměl vůbec vést po jeho pozemku, tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Zbylá – střední část trasy byla změněna oproti projektové dokumentaci 1. etapy. Tato změna je zcela konkrétně popsána v kolaudačním protokolu stavby 1. etapy a byla nepochybně vzata na vědomí tehdejším správním orgánem, neboť projektová dokumentace stavby 2. etapy, která má na žalobcově pozemku přímou návaznost na změněnou trasu stavby 1. etapy, byla schválena v podobě, totožné s faktickým průběhem vodovodního vedení, na nějž poukazoval žalobce. 8. Ačkoliv z žalobcova pohledu se tato změna pochopitelně nemusí jevit jako změna drobná, je třeba vycházet z tehdejšího skutkového stavu a z tehdejší právní úpravy. V případě předmětného pozemku se jednalo o ornou půdu, zemědělsky využívanou JZD. V souladu s § 58 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění do 30. 6. 1992 (dále jen „tehdejší stavební zákon“), stavebník podzemních staveb podléhajících tomuto zákonu neprokazuje vlastnické nebo jiné právo k pozemku či stavbě na něm, jde-li o stavby, které funkčně ani svou konstrukcí nesouvisejí se stavbami na pozemku ani s provozem na něm a které ani jinak nemohou mít vliv na využití pozemku k účelu, pro který je určen. Podle soudu šlo přesně o tento případ, kdy stavebník vodovodu nebyl povinen prokazovat své právo k pozemku, nebyl tedy ani vyžadován žádný souhlas vlastníka pozemku. Podle § 81 odst. 1 věty prvé teh