4 Ads 24/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 15/2024- 38 - text  10 17 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobce: B. U. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2024, ve věci starobního důchodu, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 2. 2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní body: 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 4. 2024 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022 ve výši přiznaného starobního důchodu. V prvním stupni žalovaná žalobci přiznala od 28. 4. 2022 starobní důchod ve výši 11 711 Kč měsíčně. Druhostupňovým a nyní napadeným rozhodnutím jej od 28. 4. 2022 zvýšila na 12 304 Kč měsíčně a současně jeho výši upravila pro jednotlivá časová období v souladu s měnící se právní úpravou. 2. Mezi účastníky je spor o nezapočtení doby pojištění a vyměřovacích základů z umělecké činnosti. Prvostupňovým rozhodnutím nebyla započtena doba pojištění a nebyly započteny žalobcovy příjmy do vyměřovacích základů za dobu od 1. 10. 1984 do 30. 4. 1989. Za dobu od 1. 5. 1989 do 31. 12. 1992 nebyly do vyměřovacích základů započteny příjmy z umělecké činnosti. K námitkám žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí vyhodnotila jako dobu umělecké činnosti pouze dobu od 1. 10. 1984 do 31. 12. 1986. Počínaje dnem 1. 1. 1987 nebyla podle žalované prokázána účast žalobce na důchodovém pojištění umělců, neboť nebylo dodáno vyjádření příslušné spolupůsobící organizace, že byl žalobce k takové účasti přihlášen. Za rok 1986 žalovaná žalobci účast na pojištění uznala, uznala rovněž část příjmů z umělecké činnosti jako vyměřovací základ. Ve zbytku setrvala na svém předchozím posouzení. 3. S tímto žalobce nesouhlasil. 4. Žalobce uvedl, že jako umělec ve svobodném povolání působil od 1. října 1984. Byl registrován u Ochranné organizace autorské. Příjmy mu plynuly ze dvou základních činností, klavírista (umělecký výkon) a skladatel (vlastnictví a výkon autorských práv). V roce 1987 byl přijat do Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Tato organizace mu zprostředkovávala výplatu autorských honorářů, a po automatickém odečtení všech zákonných odvodů byly tyto vypláceny jako tzv. čistý příjem. Ke konci roku Ochranný svaz sečetl všechny příjmy a předal je finančnímu úřadu, který případně vyměřil dodatečnou daň. Veškeré příjmy žalobce doložil, včetně potvrzení o zaplacení rozdílu mezi zaplacenými odvody a skutečnou výší odvodu vyměřeným finančním úřadem. 5. Žalobce uvedl, že pokud Okresní správa sociálního zabezpečení nemá žalobcův spis, pak je to nepořádek na její straně. Žalobce si neuvědomuje, že by měl být v roce 1990 upozorněn na doložení skutečné výše příjmů z umělecké činnosti. Své povinnosti vůči státu vždy bezezbytku plnil. Ke dni 8. ledna 1993 skutečně podal přihlášku jako osoba samostatně výdělečně činná, protože získal živnostenské oprávnění na výrobu a prodej nosičů zvukových a obrazových záznamů a začal podnikat v této oblasti. Tato skutečnost nemá význam pro zápočet předchozí doby a zaplacení tehdy předepsaných odvodů. 6. Žalobce zdůraznil, že od podání přihlášky od 1. října 1984 jako umělec působí nepřetržitě bez ohledu na změny právních úprav. Od do konce osmdesátých a počátkem devadesátých let byl evidován u více spolupůsobících organizací současně, Pražského kulturního střediska a Pragokoncertu a veškeré finanční odvody řešil s finanční správou v Praze. 7. Žalobce má za to, že na základě výzvy z 12. dubna 2023 doložil všechny doklady prokazující skutečný výkon umělecké činnosti v předmětném období. Předložil svou soukromou evidenci a bakalářskou práci, která jeho hudební kariéru mapovala. Přesto období od 1. ledna 1987 do 30. dubna 1989 v celkové době pojištění pro výši důchodu stále započteno není. 8. Žalovaná v rozhodnutích uvedla, že pro účast umělců v důchodovém systému je bezpodmínečně nutné vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců. Spolupůsobící organizace však již neexistují. Dokumentace a spisy jsou prakticky nedohledatelné. Žalobce působil nejprve pod Krajským kulturním střediskem a Pražským kulturním střediskem, později pod Pragokoncertem a Slovkoncertem. Doklady těchto spolupůsobících organizací se však nepodařilo dohledat, kulturní střediska byla zrušena a archiv Pragokoncertu byl zničen při povodních v roce 2002. Má za to, že požadované by bylo možno nahradit jinými důkazy, které ostatně předložil. Za stěžejní žalobce požaduje, že Finanční úřad pro hlavní město Praha jednoznačně potvrdil jeho výdělečnou činnost za sporné období i příjmy a výdaje z této činnosti. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2007, č. j. 4 Ads 24/2006-173, ze kterého vyplývá, že vyjádření vrcholné ideové organizace či organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců má jen formální význam, že podmínkou vzniku, trvání a zániku důchodového zabezpečení podle tehdejší právní úpravy je pouze skutečný výkon umělecké činnosti jako povolání tvořící trvalý hlavní zdroj příjmu, nikoliv v pracovním poměru, a že pochybnosti týkající se existence vyjádření vrcholné ideové organizace a při zprostředkování přihlášky k důchodovému zabezpečení příslušnému národnímu výboru nelze klást k tíži žadatele o starobní důchod. Dále žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č.j. 49 Ad 12/2022-34, který v obdobné věci uložil žalované zjistit výši příjmu od roku 1986 a vycházet zejména z potvrzení Finančního úřadu, jež se shodují i s údaji na sjetině Zúčtovacího střediska ochranné organizace autorské. Právě takové potvrzení žalobce žalované předložil. 9. Žalobce na základě výše uvedeného požadoval přehodnotit hrubý příjem z umělecké činnosti snížený o skutečné režijní náklady též za rok 1986, zohlednit pojištění za roky 1987 - 1988 a chybějící pojištění v roce 1989. Stanovisko žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve shrnula právní úpravu, upravující sociální zabezpečení umělců. Uvedla, že navzdory množství shromážděných listin zůstala nezodpovězena otázka, zda žalobce ve sporném období byl řádně účasten sociálního zabezpečení, a to mimo jiné navzdory neexistenci vyjádření tzv. spolupůsobící organizace. 11. Co se týče žalobcovy činnosti po 30. 4. 1989, v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce podal novou přihlášku k důchodovému zabezpečení a pojistné zaplatil do 31. prosince 1990, když zabezpečení umělců zaniklo 30. dubna 1990. Uvedené vyplývá, jak z § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 100/1988 Sb. a § 62 odst. 1 vyhlášky č. 149/1988 Sb. Žalovaná nemá za prokázané, že by žalobce takovou přihlášku podal a pojistné platil. Tvrzení žalobce, že předepsané odvody hradil, nemá oporu v žádném z pramenů, se kterým žalovaná vycházela. Tato skutečnost neplyne ani z potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Praha ze 16. března 2022 o příjmech z umělecké činnosti v letech 1985-1992, ani z připojených platebních výměrů, a to bez zřetele na to, že žalobcovy příjmy z této činnosti evidentně podléhaly dani. 12. Co se týče předchozích roků, žalovaná souhlasí s tím, že podle žalobcem dovolávaného rozsudku Nejvyššího správního soudu absence vyjádření spolupůsobící organizace sama o sobě nevylučuje prokázání doby důchodového pojištění. Otázkou je, zda shromážděné důkazy jej bez vyjádření spolupůsobící organizace prokazují. Podle žalované nikoliv. Potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze 16. března 2022 o příjmech z umělecké činnosti v letech 1985-1995 nese otisk razítka „Obecní dům Praha – PKS“ bez jakéhokoliv data a doby výkonu umělecké činnosti. Ačkoliv žalobcem citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze potvrzení Finančního úřadu za dostatečný považuje, nelze přehlédnout, že sporné roky byly v tehdejší věci potvrzeny příslušnou organizací spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců. Podle žalované neexistuje k nárokovanému období dostatečná jistota o účasti žalobce na sociálním zabezpečení. 13. Žalovaná poukázala na to, že na rozdíl od soudu nemůže zákony vykládat historicko-teleologickým výkladem či aplikovat přirozené nadpozitivní právo. Zjištění ze správního spisu: 14. Ze správního spisu krajský soud zjistil tyto skutečnosti podstatné pro posouzení věci. 15. Žalobce požádal o starobní důchod před dosažením důchodového věku. V žádosti uvedl, že od 1. října 1984 do 31. 12. 1992 má pojištění z umělecké činnosti, od 1. 1. 1993 dosud pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná a od 20. 6. 2013 pojištění v rámci Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. 16. O žádosti žalovaná rozhodla 19. srpna 2022. Žalobci přiznala od požadovaného data starobní důchod ve výši 11 711 Kč měsíčně. Rozhodnutí odůvodňoval osobní list důchodového p