65 A 76/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 76/2024- 65 - text 1065 A 76/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: P. N. t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Bělušice Bělušice, 435 26 Bečov u Mostu proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Mírov sídlem Mírov 27, P. O. Box 1, 789 53 Mírov o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícím v odebrání dříve povolené lampičky kvůli neuhrazení poplatku za revizi dne 28. 3. 2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Argumentace stran 1. Žalobou a následnými doplněními se žalobce domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícímu v odebrání dříve povolené lampičky kvůli neuhrazení poplatku za revizi. Dne 25. 2. 2020 bylo žalobci povoleno užívání lampičky, avšak dne 28. 3. 2022 mu byla odebrána kvůli uplynutí lhůty na revizi dne 25. 2. 2022, a to v souladu s nařízením VOVT č. 29/2022 z 15. 3. 2022. Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „řád výkonu trestu odnětí svobody“) přitom v ustanovení § 4 odst. 4 revizi „jiných věcí“ nevyžaduje a nadto je odsouzeným znemožněno tuto revizi v ceně 300 Kč uhradit, neboť odsouzenému s dluhy jsou všechny zaslané peníze strženy. Ze strany žalované se tak dle žalobce jedná o šikanu, jelikož nastavené podmínky není možno splnit. Jde fakticky o poplatek za vlastnictví věci, který však může být uložen pouze na základě zákona. Krajské státní zastupitelství žalobcovu stížnost proti tomuto postupu odmítlo s tím, že stejně jako samotné nařízení VOVT č. 29/2022 se odkázalo na nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001“). Takový odkaz žalobce považuje za fatální přešlap, jelikož zmocnění vlády k vydání tohoto nařízení plyne ze zákoníku práce, avšak u žalované nejde o pracoviště ani pracovněprávní vztahy a nadto slovo elektrospotřebič se v něm ani nenachází. Nadto dle žalobce nelze připustit, aby ustanovení § 30 řádu výkonu trestu odnětí svobody bylo zneužito k ukládání poplatků, jelikož jde o pouhou vyhlášku. Následně žalobce neuspěl ani se stížností u Vrchního státního zastupitelství. Žalobce si vyžádal výklad uvedeného nařízení vlády č. 378/2001 Sb. od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, dle kterého stolní lampičky do působnosti uvedeného nařízení nespadají. Pokud jde o normu ČSN 33 1600 ed. 2, kterou KSZ rovněž podpůrně argumentovalo, podle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR by stolní lampička podléhala revizím, jen byla-li by používána ve veřejně přístupných prostorách s tím, že kontrolu provádí uživatel spotřebiče. Ministerstvo spravedlnosti ČR pak žalobci potvrdilo, že vězeňskou celu nelze považovat za veřejně přístupný prostor. Uvedenou normu ČSN tak na věc vůbec aplikovat nelze. Postup žalované je v rozporu s čl. 11 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod a s čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv EU. 2. Podanou žalobou tak žalobce usiluje o deklaraci, že odebrání dříve povolené lampičky (25. 2. 2020) na základě nařízení VOVT je nezákonným zásahem, jelikož zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“) neumožňuje omezovat základní právo na vlastnění majetku odsouzenými. Dále žalobce požaduje navrácení předmětné lampičky. 3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout jako nedůvodnou. V první řadě žalovaná uvedla, že proti dotčenému postupu si žalobce podal stížnost adresovanou Ministerstvu spravedlnosti ČR, kterou následně generální ředitel Vězeňské služby ČR vyhodnotil jako nedůvodnou. Dle žalované žalobce spekulativně zaměňuje povinnost úhrady nákladů spojených s revizí s údajnou poplatkovou povinností. Tak tomu však dle žalované není, jelikož ta pouze spojuje revizi elektrospotřebiče, ke kterému žádá odsouzený povolení jej užívat, s povinností uhradit náklady spojené s realizací revize. S odkazem na § 22 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a § 30 řádu výkonu trestu odnětí svobody, jež hovoří o stanovení podmínek, za kterých lze další věci používat, žalovaná poukázala na to, že tak učinila cestou vnitřního předpisu (nařízení vedoucího oddělení výkonu trestu) a podmínky užívání elektrospotřebiče odsouzeným tímto vnitřním předpisem konkretizovala. Pokud žalobce spatřuje zásah ve skutečnosti, že mu lampička byla bezdůvodně odebrána, je jeho tvrzení mylné, neboť důvodem pro takový postup byla skutečnost, že žalobce nesplnil povinnost úhrady nákladů spojených s realizací revize, a vzhledem k tomu, že na užívání lampičky není právní nárok, nebylo mu její užívání bez uhrazených nákladů na nezbytné revize k nim již dále umožněno. Vnitřní úprava pak vychází z nařízení vlády č. 378/2001 a dále z požadavků na bezpečnost používání elektrického spotřebiče vyplývajících zejména z České technické normy ČSN 33 1600 ed. 2. Tato norma stanoví bezpečnostní požadavky na metody ověřování uplatňované při kontrolách a revizích elektrických spotřebičů s cílem zabezpečit především ochranu před úrazem elektrickým proudem a také ochranu proti požáru. V případě lampičky zakoupené 25. 2. 2020 a užívané žalobcem v době od 26. 2. 2020 do 28. 3. 2022 v době platnosti a účinnosti původního nařízení VOVT č. 5/2019 vydaného dne 22. 3. 2019 a následně nového nařízení VOVT č. 29/2022 vydaného dne 15. 3. 2022 žalobce svým podpisem příslušného tiskopisu souhlasil mj. s tím, aby u lampičky byla za úplatu provedena kontrola technických parametrů elektrospotřebiče, a to v pravidelných intervalech a na jeho náklady odborně způsobilou osobou. V čl. 5 uvedených nařízení pak byla upravena revizní lhůta tak, že revize se provádí nejméně jednou za 12 měsíců, pokud odborně způsobilá osoba nestanoví jinak s tím, že pouze v případě původního nařízení se v záruční době revize neprováděla. Žalobce po uplynutí zákonné revize lampičky neuhradil náklady spojené s realizací opakované revize, proto mu žalovaná neumožnila další užívání lampičky na cele. K žalobcem tvrzenému zásahu tak nedošlo, neboť vzhledem k uvedenému žalobce nebyl k užívání lampičky oprávněn. Žalovaná má zájem pravidelnými kontrolami elektrospotřebičů zamezit riziku užívání závadných a nevhodných elektrospotřebičů odsouzenými. Cílem žalované je zabezpečit odsouzeným ochranu před úrazem elektrickým proudem a také ochranu proti požáru. 4. V replice žalobce uvedl, že mu není známo, které zákonné ustanovení opravňuje žalovanou k žádání opakovaných revizí, neboť zmiňované nařízení vlády č. 378/2001 totiž z důvodů již uvedených nelze aplikovat. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody nic o opakovaných revizích neuvádí a ustanovení § 30 řádu výkonu trestu odnětí svobody již je jen vyhláška a navíc podmínky užívání má stanovit ředitel. Navíc mu lampička byla povolena za podmínek vnitřního řádu věznice, protože ředitel věznice užívání lampiček ve vnitřním řádu povolil, omezil toliko počet lampiček na počty odsouzených na cele. Žalovaná opomíjí § 4 odst. 3 řádu výkonu trestu odnětí svobody, jenž stanoví podmínky, za nichž vzniká právo na užívání rádia. Tam totiž revize zakotvena je u rádia, neuvádí však žádnou opakovanou revizi a vycházeje z předpokladu racionálního zákonodárce tak nelze než dospět k závěru, že jiné revize než u rádia zákonodárce nepředpokládá. Ostatní spotřebiče stačí pouze povolit, což je jádrem sporu, od něhož se žalovaná snaží soud odvést. 5. U jednání soudu dne 29. 10. 2025 účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce kromě již uvedené argumentace odkázal na nález ÚS ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20, který pojednává o otázce tzv. odvozené normotvorby, přičemž zdůraznil absenci zákonného zmocnění pro postup žalované. Dále uvedl, že je mu známa praxe z jiných věznic, např. ve věznici v Karviné za revizi účtují 30 Kč, ve věznici Valdice se cena za revizi pohybuje v rozmezí 80-140 Kč. Dále žalobce zpochybnil, že by samotnou revizí mohla být zaručena bezpečnost užívání věci, neboť ani revize mu nezabrání, aby následující den po jejím provedení provedl technický zásah do lampičky. Žalobce rovněž navrhl k důkazu ohledání předmětné lampičky. Žalovaná v reakci na to uvedla, že zákon i vnitřní předpisy zakazují jakýkoliv zásah do elektrospotřebiče. I v době, kdy má elektrospotřebič platnou revizi, může žalovaná náhodnými kontrolami věcí na cele odhalit porušení revizní pečetě a v takovém případě může takovou věc odebrat. Dále v případě požáru žalovaná pečlivě vyhodnocuje, jaké všechny věci v dotčeném prostoru byly a co konkrétně mohlo vést ke vzniku požáru. Ze všech těchto důvodů si žalovaná v případě kontroly elektrospotřebičů musí počínat nanejvýš obezřetně. II. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal