3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

46 Af 36/2012- 69 - text - 8 - 46Af 36/2012 – 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Milana Podhrázkého, ve věci žalobce K. b. Ř., IČ: x, se sídlem x, proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, č. j. 3743/12-1200-204485, ze dne 28. 12. 2012, č. j. 8000/12-1200-204485 a ze dne 18. 6. 2014, č. j. 15724/14/5000-14203-701996, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, č. j. 3743/12-1200-204485, ze dne 28. 12. 2012, č. j. 8000/12-1200-204485 a ze dne 18. 6. 2014, č. j. 15724/14/5000-14203-701996, se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9 000,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se třemi samostatnými žalobami domáhal zrušení výše specifikovaných rozhodnutí žalovaného. Uvedl, že je komoditní burzou založenou podle zákona č. 229/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a je poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Finanční úřad v Říčanech mu svým rozhodnutím ze dne 16. 1. 2012, čj. 209394/11/059912204308 – platebním výměrem na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 - vyměřil daňovou ztrátu ve výši 827 473,-Kč, která odpovídá daňové povinnosti, pokud by K. b. Ř. (dále jen b.) byla subjektem založeným za účelem podnikání. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 6. 9. 2012, č. j. 3743/12-1200-204485 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu v Říčanech potvrdil. Finanční úřad v Říčanech mu svým dalším platebním výměrem na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 vyměřil daňovou ztrátu 451 645,-Kč, proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a žalovaný jeho odvolání opět zamítl a platební výměr Finančního úřadu v Říčanech potvrdil. Dne 18. 11. 2013 mu vydal Finanční úřad pro Středočeský kraj další platební výměr a to na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012, pod č. j. 3804891/13/2122-24802-204308, kterým mu vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 117 610,-Kč. I proti tomuto výměru se žalobce odvolal a žalovaný jeho odvolání opět zamítl a rozhodnutí finačního úřadu potvrdil. Ve všech žalobách žalobce shodně uvedl, že předmětem sporu je skutečnost, zda je či není subjektem založeným/zřízeným za účelem podnikání ve smyslu ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů ( ZDP ), zda měl být daňovými orgány posuzován jako subjekt, který nebyl založen za účelem podnikání/ a v návaznosti na to, zda může např. využít odečet ve smyslu ustanovení § 20 odst. 7 ZDP (snížení základu daně), což by se promítlo do výše jeho daňové povinnosti/. Žalobce v žalobách uvedl, že v současné době vede se žalovaným spor i u Městského soudu v Praze a podstata tohoto sporu je totožná s tím, proč napadá těmito žalobami další rozhodnutí žalovaného. Podle názoru žalobce jsou napadená rozhodnutí žalovaného nezákonná a řízení, která jejich vydání předcházela, mohla být zatížena vadami. Závěr žalovaného, že b. je společností ve smyslu obchodního zákoníku považuje za nesmyslný. Tento výklad nepochybně vychází z ustanovení § 40 odst. 1 zákona o k. b., který subsidiárně, tedy nestanoví-li zákon či statut jinak, vztahuje aplikaci ustanovení obchodního zákoníku na k. b. a to pouze na její vnitřní právní poměry (a ještě s určitými výjimkami). Pod pojem vnitřní právní poměry nelze zahrnout účel, za jakým byla k. b. zřízena - ten stanoví zákon o k. b. jasně - tj. organizování b. obchodů. Na rozdíl od toho obchodní zákoník stanoví, že obchodní společnost je právnická osoba založená za účelem podnikání nestanoví - li právo EU nebo zákon jinak. Obchodní společnosti jsou pak taxativně vyjmenovány v ustanovení § 56 odst. 1 obchodního zákoníku. Žalobce trvá na tom, že není obchodní společností. To, že se určité části obchodního zákoníku vztahují na vnitřní poměry k. b., neznamená, že je k. b. obchodní společností. K tvrzení žalovaného v rozhodnutích, že ustanovení § 18 odst. 8 obsahuje výčet poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízení za účelem podnikání a k. b. v tomto ustanovení zákona výslovně uvedena není, je zde však uvedeno, že tímto typem poplatníků jsou i subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon a v tomto zvláštním zákoně, zákoně o k. b., není výslovně uvedeno, ani z něj nelze dovodit, že činnost komoditní burzy není prováděna za účelem dosažení zisku, resp., že hlavním předmětem její činnosti není podnikání, resp., že nebyla založena a zřízena za účelem podnikání, žalobce uvedl, že ustanovení § 18 odst. 8 ZDP je ale výčtem demonstrativním. Žalobce je názoru, že rozhodující je skutečnost, zda určitý poplatník je či není zřízen za účelem podnikání, což je třeba vždy individuálně posuzovat. Podle žalobce je skutečnost, že burza nebyla zřízena za účelem podnikání naprosto zřejmá z ustanovení § 1 odst. 1 zákona o k. b.. B. je podle zákona zřízena k organizování b. obchodů a nikoli k podnikání jako je tomu u obchodních společností, kdy je jejich podnikatelský účel vyjádřen přímo v zákoně. B. se však těchto b. obchodů neúčastní, osoby oprávněné k b. obchodům stanoví zákon o k. b. taxativně v ustanovení § 21. Činnost k. b. je založena na těchto zásadách: členský princip, příspěvkový princip členů, případný zisk je účelově vázán a nelze jej za doby trvání burzy rozdělit mezi zakladatele a členy. Ke konstatování žalovaného, že ze statutu burzy nelze dovodit, že její činnost je nezisková, žalobce uvedl, že to, že není zřízen za účelem podnikání, ve statutu explicitně nevyjadřoval, protože pouze rozvedl ustanovení zákona a nepodnikatelský účel burzy jasně ze zákona vyplývá. Z ustanovení § 1 odst. 3 zákona o komoditních burzách vyplývá, že se ziskem se v zásadě nepočítá, ale dosažení zisku není pochopitelně vyloučeno. I tento případný zisk je ale u komoditní burzy účelově vázán. Argument žalovaného, že „kumulování zisku a jeho výplata v případě zániku burzy není dotčeným ustanovením vyloučena“, je naprosto absurdní. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že ze zákona o k. b. ani ze statutu burzy nevyplývá, že nebyla založena za účelem dosažení zisku, resp. za účelem podnikání a je proto nutné b. považovat za poplatníka založeného za účelem podnikání. S tímto názorem žalobce nesouhlasí, neboť ze zákona o k. b. jasně vyplývá, že k. b. nebyla založena za účelem dosahování zisku, resp. za účelem podnikání. Žalovaný v napadených rozhodnutích také uvedl, že na jeho závěru nemůže nic měnit ani předložený výpis burzy z obchodního rejstříku, neboť z údajů v něm obsažených nelze dovodit, že prokazují neziskovou povahu burzy. Má za to, že pokud je b. zapsána v obchodním rejstříku, je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku podnikatelem. Odkaz na důvodovou zprávu k zákonu o k. b. považuje žalovaný za nedůvodný, neboť důvodová zpráva není obecně závazným předpisem, kterým je zákon o komoditních burzách. K tomu žalobce uvedl, že ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku je podnikatelem, neboť obchodní zákoník prohlašuje za podnikatele každý subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, kam se burza zapisuje, bez ohledu na to, zda podniká či nikoli. Nic to ale nevypovídá o tom, zda je burza z hlediska daňových předpisů poplatníkem, jenž byl založen za účelem dosažení zisku. Žalovaný měl zjišťovat, zda žalobce splňuje znaky stanovené obchodním zákoníkem pro podnikání podle ustanovení § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, který definuje podnikání jako činnost, která musí naplnit všechny pojmové znaky tam vypočtené, přičemž výčet je kumulativní. Žalobce jasně prokázal, že nebyl založen za účelem podnikání, neboť to vyplývá ze zákonné konstrukce a pojetí komoditní burzy ve formě zvláštní právnické osoby podle zákona o komoditních burzách. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že charakter činnosti burzy je obdobný činnosti burzy cenných papírů. Ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, se u organizátora regulovaného trhu za další podnikatelskou činnost považuje poskytování služeb souvisejících s trhem komodit v činnosti k. b.. Proto je podle názoru odvolacího orgánu nutno pohlížet i na b. jako na osobu provozující podnikání. Žalobce k tomuto tvrzení žalovaného uvedl, že tato argumentace je zcela vytržená z kontextu, neboť podle citovaného zákona může být organizátorem regulovaného trhu jen akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným, u kterých je již jen z hlediska jejich právní formy jasně dán jejich podnikatelský účel podle obchodního zákoníku. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu prohlašuje určité činnosti prováděné určitými subjekty za podnikání, nic více