3 Ads 129/2010 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 2/2017- 52 - text 9 42 Ad 2/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobce: J. V., narozený X, bytem N. V., B. n. L., zastoupený advokátkou Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., sídlem Za Poříčskou bránou 375/22, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2016, sp. zn. 045351/SD-17/OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 31. 1. 2017 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho námitky a potvrdil své rozhodnutí ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 045351/SD-15/22 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný tímto rozhodnutím podle ustanovení § 9 odst. 2 a pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 a § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítl žádost žalobce o přiznání starobního důchodu ze dne 22. 9. 2016, neboť vzhledem k vojenské službě žalobce, která trvala 16 let v I. kategorii, dosáhne důchodového věku až dovršením věku 58 let, tj. dnem 3. 6. 2017. 2. Žalobce namítá, že mu byla v rozporu se zákonem stanovena doba vzniku nároku na starobní důchod dovršením věku 58 let a nikoliv již dovršením věku 57 let, a to proto, že mu nebyla pro účely důchodového pojištění neoprávněně započítána doba studia prvního a druhého ročníku na Vojenském učilišti Podjavorinkských partizánov, Nové Město nad Váhom VU 1277, (později Vojenská stredná škola spojovacieho vojská VU 1277, dále jen „vojenská škola“), v období od 1. 9. 1974 do 31. 7. 1976. Žalobce má za to, že se na něho po započítání uvedených dvou let studia vztahuje ustanovení § 174 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 118/1995 Sb. (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.), a nárok na starobní důchod mu tak vznikl dovršením věku 57 let. Žalobce má rovněž za to, že mu vznikl nárok na starobní důchod ve věku 57 let i podle ustanovení § 132 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb. Na podporu svého tvrzení o započitatelnosti doby studia prvního a druhého ročníku vojenské školy do doby potřebné pro vznik nároku na starobní důchod žalobce navrh provedení důkazu jeho vojenskou knížkou, a dále soudu předložil rozsudek Krajského soudu v Bratislavě ze dne 6. 6. 2014, sp. zn. 10 Sd/2016/2013, a rozsudek Krajského soudu v Prešově, ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 6 Sd/21/2016, které se týkaly započitatelnosti doby studia na vojenské škole do nároku na starobní důchod. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ustanovení prováděcích předpisů k zákonům o sociálním zabezpečení z let 1964 a 1975, jejichž aplikace se žalobce domáhá a podle kterých mu má být započítána doba celého studia jako výkon zaměstnání, se na žalobce, jakožto vojáka z povolání, nevztahuje, protože tato ustanovení prováděcích právních předpisů dopadala především na hornické učně, kteří vykonávali odborný výcvik v podzemí, a byli tak po dobu odborného výcviku vystaveni přímému riziku zaměstnání horníka. Žalobci mohlo být pro účely vzniku nároku na starobní důchod započítáno pouze období třetího a čtvrtého ročníku studia na vojenské škole a to s ohledem na aplikaci § 5 odst. 2 a § 20 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „branný zákon“), neboť do vojenské činné služby mohli být přijati studenti vojenských škol až po dovršení 17 let a vojákům z povolání se započítává pro účely důchodového zabezpečení pouze doba vojenské činné služby a to v té kategorii funkcí, do níž byl následně voják z povolání poprvé ustanoven. 4. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného navrhl k prokázání tvrzení, že byl na vojenské škole prováděn odborný výcvik na pracovištích nebo provozech, kde bylo vykonáváno zaměstnání I. (resp. II.) kategorie, provedení důkazu svědeckými výpověďmi pánů J. S. a P. Č., kteří byli oba učni téže vojenské školy jako žalobce, a jejichž výpověď měla prokázat svědectví o učebním plánu a režimu v rámci daného provozu. Dále žalobce navrhoval, aby byla soudem zajištěna jako důkaz přihláška žalobce na vojenskou školu, která měla doložit režim, v rámci kterého byli učni na vojenské škole vedeni a povinnosti s tím spojené. 5. Při ústním jednání dne 20. 7. 2018 účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že podstatné jsou v rámci žaloby dva argumenty. Jednak že v rámci doby studia se započítání posuzuje podle toho, zda byl na pracovišti pravidelně vykonáván výcvik k výkonu funkce dané kategorie. Kritériem pro započtení učňovského poměru však podle zákona není rizikovost výcviku. Za druhé pojem ostatní služba by měl být dle jeho názoru vykládán široce tak, že zahrnuje i učební poměr. 6. Žalovaná naopak dodala, že vojenské školy byly součástí systému školské soustavy podle zákona č. 186/1960 Sb. Podle § 36 tohoto zákona vojenské školy do soustavy škol patří, dopadají na ně ale jen některá ustanovení tohoto zákona. Ustanovení § 8 upravující učňovské školy na vojenské školy nedopadá. Žáci vojenské školy se sice řídili povinným režimem a měli stanoveny povinnosti. Podstatné je, že až po 2. ročníku lékař posoudil, zda jsou způsobilí vykonávat vojenskou službu. Branná povinnost jim vznikla až 1. ledna toho roku, kdy dosáhli věku 17 let. Dále zdůraznila, že žáci vojenských škol nebyli podrobeni při studiu takovým rizikům, jako tomu bylo např. u horníků nebo jiných rizikových povolání, na něž se učni připravovali. 7. Ze správního spisu soud zjistil, že ve výkazu dob a kategorií funkcí (pracovních kategorií) má žalobce jako dobu občanského zaměstnání do 18. roku věku evidováno studium ve vojenské škole, a to konkrétně od 1. 9. 1974 do 31. 7. 1976, následně má evidovanou jako dobu vojenské služby do 18. roku věku od 1. 8. 1976 do 2. 6. 1977 základní službu ve vojenské škole. V kategorii doby vojenské služby od 18. roku věku, branný poměr až do dne zpracování výkazu má od 3. 6. 1977 do 14. 7. 1978 evidovaný druh služby nejprve základní službu ve vojenské škole a od 15. 7. 1978 do 31. 12. 1985 službu praporčík z povolání. V kategorii doba služby vojáka z povolání (v další službě) ode dne zpracování výkazu má od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1992 evidovanou službu praporčík z povolání. 8. Dne 22. 9. 2016 byla žalovanému doručena žádost žalobce o přiznání nároku na výplatu starobního důchodu od 3. 6. 2016. Tuto žádost žalovaný dne 12. 10. 2016 prvostupňovým rozhodnutím zamítl s tím, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 28 a § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle žalovaného měl mít žalobce nárok na výplatu starobního důchodu podle ustanovení § 174 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., až dosažením věku 58 let, tj. ode dne 3. 6. 2017, a to s ohledem k délce vykonávané vojenské služby (16 let v I. kategorii). Žalobce nesplnil ani podmínky vzniku nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, protože jeho doba pojištění nečinila minimálně 33 let. 9. Dne 11. 6. 2016 byly žalovanému doručeny námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, ve kterých se žalobce domáhal započítání celého období studia na vojenské škole do doby rozhodné pro vznik nároku na starobní důchod, a nikoli jen studia třetího a čtvrtého ročníku. Žalobce přitom odkazoval na prováděcí vyhlášky zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 101/1964 Sb.“) a zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 121/1975 Sb.“). Ve vyhlášce č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení (dále jen „vyhláška č. 102/1964 Sb.“) a ve vyhlášce č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení (dále jen „vyhláška č. 128/1975 Sb.“), se shodně uvádělo (v § 2, resp. v § 12), že „[d]oba učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu pravidelně provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie. Žalobce uvedl řadu příkladů, které měly prokázat, že v rámci učebního plánu, který absolvoval, byl prováděn pravidelně odborný výcvik na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) kategorie, a tudíž že byly splněny podmínky pro započítání této doby studia. Žalobce se již od počátku výuky účastnil bojového výcviku, nacvičoval bojové poplachy, výcvik byl prováděn v kasárnách, kasárny mohli učni opustit jen na základě záznamu ve vycházkové knížce a to pouze v přesně vymezený čas. Nepovolené opuštění kasáren se trestalo. Dále museli učni dodržovat vojenské předpisy, například i vojen