7 Azs 301/2020 — Nejvyšší správní soud

57 Az 1/2021- 52 - text 8 57 Az 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: Y. K. narozený X, státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2020, č. j. OAM-611/ZA-ZA11-VL16-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Průběh správního řízení 1. Žalobce podal dne 15. 9. 2020 žádost o udělení mezinárodní ochrany. 2. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce sdělil, že se je ukrajinské státní příslušnosti i národnosti, hovoří rusky a ukrajinsky a je pravoslavný křesťan. Byl řadovým členem Komunistické strany Ukrajiny, osobním řidičem a ostrahou S. T., který byl sekretářem uvedené strany v jejich regionu. Je rozvedený a jeho nezletilý syn nyní žije se svou matkou a otčímem na Ukrajině. Žalobce naposledy na Ukrajině žil v obci K.. V České republice pobýval od srpna 2019, v prosinci 2019 se na Ukrajinu vrátil a následně přicestoval v lednu 2020 letecky do Prahy. Dříve měl pracovní vízum do České republiky a v roce 2015 do Guiney. Je zdravý, nebere žádné léky a s ničím se neléčí. Uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu, neboť se nemůže a nechce vrátit na Ukrajinu. Byl křivě obviněn, že spolupracuje s ruskou stranou, protože pracoval v Kazachstánu a často cestoval přes Ruskou federaci. Tamní kontrarozvědka, Služba bezpečnosti Ukrajiny (dále jen „SBU“), mu vystavila zákaz vycestování z Ukrajiny a pomocí úplatku se mu podařilo vycestovat. Pokud se vrátí na Ukrajinu, v lepším případě ho zavřou, v horším by to nemusel přežít. Jiné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl. 3. V rámci pohovoru k podané žádosti, konaného dne 24. 9. 2020, žalobce uvedl, že utekl do České republiky za prací. Na Ukrajině nechce žít ani pracovat. Platné pracovní povolení měl v ČR do června 2020. Na Ukrajině žil v Kyjevě a Záporoží. Domů nejezdil kvůli kontrarozvědce SBU a povolávacím rozkazům na vojenskou službu a také kvůli Pravému sektoru, jehož členové mu dělali problémy kvůli jeho politické činnosti. Před odjezdem pak bydlel v K., adresu si již nepamatuje. K trvalému pobytu je hlášen právě v K.. Uvedl, že měl vícero důvodů k opuštění Ukrajiny. Lidé z Pravého sektoru považovali Komunistickou stranu za příčinu problémů, jež vedly ke svržení moci. Tito lidé jsou samozvanci, kteří pronásledují pro ně nepohodlné lidi, což se nedá snášet. Skutečným motivem však byly problémy s SBU, kteří jej obvinili ze spolupráce a vyslýchali jej. To vše probíhalo v době, kdy se válčí na východě země a umírají tam lidé. SBU se nejprve začala v roce 2014 zabývat jeho tehdejším šéfem S. T., kterému dělal řidiče a ochranu. Ke konci roku 2019 pak byl žalobce nucen podepsat zákaz opuštění Ukrajiny. Ani neví, jestli dokument, který podepsal, byl pravý. Onen dokument musel podepsat v místě, kterému se říká „sklep“. Adresu nezná, také jej tam dovezli s rukama za zády a sklopenou hlavou, tak se neorientoval. Nebyl z toho žádný protokol. Pouze dostal zákaz vycestování ze země. Domnívá se, že jej SBU začala obviňovat, protože hodně cestoval mezi Ukrajinou a Ruskou federací, když jezdil pracovat do Kazachstánu (kam jezdil pracovat od roku 2014, hned jak začala válka) a dostával na účet peníze v ruských rublech. Proto jej podezírali, že spolupracuje s ruskou stranou. Upřesnil, že jeho problémy začaly již v roce 2014, nikoliv až v roce 2019. Ačkoliv po celou dobu mohl cestovat a pracovat v Rusku a Kazachstánu, stále mu vyhrožoval Pravý sektor. Chodily mu různé e-maily a telefonáty. V roce 2014 zadrželi jeho vedoucího a začali obtěžovat lidi v jeho okolí. Členové Komunistické strany jsou pro mnoho lidí z Pravého sektoru a současné vlády zrádci a nepřátelé Ukrajiny. Navíc žalobce nechtěl do války. Členem Komunistické strany se stal hned po skončení povinné vojenské služby v roce 2007 či 2008. Nabídli mu tehdy práci, ale musel vstoupit do strany. Pracoval jako řidič a ochranka, za což dostával pěkné peníze. Trvalo to do roku 2014, kdy byl jeho šéf odsouzený za podíl na svržení moci. Své členství ve straně nemohl doložit a ani neví, koho by měl o takový doklad požádat. Uvedl, že na Ukrajině nikdy nebyl stíhán. Pak upřesnil, že neví, jestli proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, ale faktem je, že měl zákaz opustit Ukrajinu. Nikdy se neobrátil na žádný orgán o pomoc. SBU je totiž nejvyšší orgán moci a nemá smysl se s těmi lidmi domlouvat. Žalobce byl konkrétně obviněn ze spojení s ruskými tajnými službami, dále ze spojení s Luhanskou národní a Doněckou národní republikou, takže byl obviňován ze separatismu. Svůj zákaz vycestování označil za něco jako domácí vězení. Cílem je, aby byl naverbován do jejich služeb, a mezitím čekají, až na něj něco najdou (patrně má na mysli SBU - pozn. soudu). Při vycestování z vlasti neměl žádné problémy, což odůvodňoval tím, že mu pomohl člověk, s nímž sloužil na vojně, který mu poradil, aby si koupil jednosměrnou letenku a nikdy se nevracel. Žalobce dále uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu, protože se nemůže vrátit na Ukrajinu. Buď jej po návratu zavřou, zabijí či nějak využijí. Dále uvedl, že se své problémy pokoušel řešit přestěhováním do jiné části vlasti, pronajímal si byt např. v Doněcku či Záporoží, ale takhle to nejde dělat do nekonečna. Na Ukrajině je podle něj absolutní bezpráví. Uzavřel, že si myslel, že zde bude pracovat na základě pracovního povolení a nebude se tedy muset vracet na Ukrajinu. Podal žádost o prodloužení pracovního víza, ale na policii mu řekli, že jeho žádost nikdo nedostal. Žalobce by zde chtěl legálně žít a pracovat. 4. Žalovaný založil do správního spisu dokument ze dne 8. 8. 2020, nazvaný Ukrajina, Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu, stav: srpen 2020 a dále dokument ze dne 25. 4. 2020, nazvaný Ukrajina, Situace v zemi, Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby. 5. Žalobce v rámci seznámení s podklady dne 12. 11. 2020 uvedl, že nesouhlasí s hodnocením Ukrajiny coby bezpečné země původu. K dokumentu ze dne 25. 4. 2020 (Ukrajina, Situace v zemi, Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby) uvedl, že nesouhlasí s jeho obsahem. Považuje jej za povrchní. K bezpečnostním incidentům dochází takřka všude na Ukrajině, byť nejde vyloženě o bojové střety, ale trvá politická válka. Požádal o lhůtu k doplnění dokumentů, které by vyvrátily zjištěné skutečnosti. Na dotaz žalovaného uvedl, že neví, jaké konkrétní podklady doloží, není si jist, zda mu to vyjde, ale šlo by o materiály, které by zpochybnily, co je napsáno v dosud shromážděných materiálech. Pro doložení podkladů mu byla stanovena lhůta 14 dnů, s níž souhlasil. Žádné podklady však nedoložil. 6. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 27. 11. 2020 (dále „napadené rozhodnutí“) žádost žalobce zamítl podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou. Žalovaný konstatoval, že bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha o legalizaci pobytu na území České republiky poté, co zde žalobci skončilo pracovní povolení, přičemž by zde chtěl dále zůstat a pracovat. Za důvody, jež žalobci brání v odchodu, žalobce označil obavy z trestního postihu kvůli separatismu, obavy z lidí z Pravého sektoru a nevole k nástupu do armády (s ohledem na probíhající konflikt). Žalovaný poukázal na to, že Ukrajina (s výjimkou několika oblastí, kde však žalobce nežil) je považována za bezpečnou zemi původu. Žalovaný dospěl k závěru, že přes žalobcem tvrzené skutečnosti lze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu pro žalobce. Žalobcova nevole k nástupu do armády není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Další potíže žalobce označil žalovaný za azylově irelevantní a plně řešitelné z hlediska ukrajinského právního řádu. Žalobce má možnost využít v případě jakýchkoliv potíží ochrany kompetentních orgánů ve vlasti, a to v rámci úřadu ombudsmana. Doplnil, že ode dne 27. 11. 2018 také na Ukrajině funguje Státní úřad pro vyšetřování, který má v gesci mimo jiné i vyšetřování trestných činů příslušníků všech vyšetřovacích orgánů. Žalovaný neobdržel ve stanovené lhůtě žádné podklady od žalobce, jež by správnost zjištěných skutečností vyvrátily. Z uvedených důvodů označil žalobcovu žádost jako zjevně nedůvodnou a s ohledem na § 16 odst. 3 zákona o azylu neposuzoval, zda splňuje důvody k udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Shrnutí žaloby 7. Žalobce v žalobě ze dne 6. 1. 2021 (jež uvedl slovy: „Jmenuji se B. P., nar. X“) konstatoval, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Řízení označil za jednostranné a neobjektivní. Žalovaný je povinen zjistit skutečný stav věci. Dle žalobce však rozhodnutí nedostatečně zdůvodnil a nevyložil správně zákon. Dále uvedl, že informace, z nichž žalovaný vyš