2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 20/2025- 44 - text  7 17 A 20/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: K. H. zastoupena JUDr. Jaroslavem Hoblem, Ph.D., advokátem se sídlem U Sv. Rocha 57/3, 301 00 Plzeň , proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. PK-DSH/281/25, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 2. 12. 2024, č. j. MMP/551380/24, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023, v souvislosti s porušením ust. § 4 písm. a) téhož zákona, neboť dne 16.11.2023 v době okolo 05:17 hod. jela jako řidička vozidla tovární značky Fiat Ducato, RZ: X., v Plzni, po vozovce pozemní komunikace Slovanské ul., ve směru jízdy od Olšové ul. ke křižovatce ul. Slovanská - Částkova - Motýlí, kterou na světlený signál S 1c (Signál se zeleným světlem „Volno“) projížděla přímým směrem k ul. Sudova. Při průjezdu prostorem předmětné křižovatky se nechovala ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval majetek jiných osob, a své chování nepřizpůsobila zejména situaci v provozu na pozemních komunikacích a svým schopnostem, když nesprávně reagovala na vozidlo tovární značky VW Crafter, RZ: X., v provedení rychlé lékařské pomoci, jehož řidič M. K., nar. X., trvale bytem P., za využití zvláštního výstražného světla modré a červené barvy do prostoru předmětné křižovatky vjížděl po vozovce Částkovy ul., ve směru jízdy od Koterovské ul. na světelný signál S 1a (Signál s červeným světlem „Stůj!“) a v jejím prostoru zastavil. Toto vyústilo ve střet pravé přední části jí řízeného vozidla s levou přední částí vozidla řidiče M. K.. Při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na zúčastněných vozidlech, za což jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 1.500,- Kč a zároveň jí byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6.000,- Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že nesouhlasí se závěrem správních orgánů, podle něhož „na nastalou situaci v provozu na pozemních komunikacích -překážku v podobě sanitky s právem přednostní jízdy, která se objevila v pravé polovině jejího jízdního pruhu - reagovala stržením řízení vpravo do kolizního směru přímo na sanitku a až následně korigovala řízení vlevo namísto toho, aby od počátku reagovala stočením vozidla vlevo a sanitce se vyhnula zleva.“ Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že ze znaleckého posudku i z kamerového záznamu z tramvaje plyne, že k tomu, aby žalobkyně „odvrátila střet vozidel, postačilo, aby mírně stočila řízení vlevo a (byť jen částečně) se svým vozidlem přejela do levého jízdního pruhu, kde žádné vozidlo nejelo a nic jí v tomto manévru nebránilo. Žalobkyně však dle svých slov zazmatkovala a místo vlevo stočila řízení vpravo přímo na sanitní vůz, v důsledku čehož se již. nestihla vyhnout střetu poté, co strhla řízení zpět vlevo.“ Správní orgány podle žalobkyně nehodnotily důkazy obsažené ve spisu v jejich vzájemné souvislosti, čímž porušily jednu ze zásad správního řízení, když v zásadě nekriticky přejaly závěry znaleckého posudku, který však vůbec neměl posuzovat, kdo měl jak reagovat. 3. Žalobkyně uvedla, že je pro ni rozhodnutí správních orgánů překvapivé, neboť od samotného počátku byl i ze strany policie považován za viníka dopravní nehody výlučně řidič sanitky. Žalobkyně je přesvědčena, že při své jízdě neporušila žádnou ze svých povinností (je jí de facto kladeno k tíži, že adekvátně nereagovala), jela na zelenou přiměřenou rychlostí a dbala náležité opatrnosti. Naopak to byl řidič sanitky M. K., který při vjezdu do křižovatky na červenou nepoužil (i vzhledem ke konkrétním dopravní situaci) výstražné zvukové znamení, ačkoliv mohl, a navíc vjel do křižovatky (částečně i jízdního pruhu žalobkyně), aniž by dbal náležité opatrnosti, když mohl předvídat, že vedle tramvaje jedoucí po hlavní silnici na zelenou může jet další vozidlo. Žalobkyně pak považuje za podstatné, že vedle jejího vozidla souběžně jela tramvaj, díky které žalobkyně jedoucí po hlavní silnici objektivně nemohla sanitku přijíždějící z vedlejší silnice na červenou vidět, a to včetně jejích výstražných světelných znamení. 4. K obsahu znaleckého posudku Ing. Ž. žalobkyně konstatuje, že dle judikatury znalci nenáleží hodnocení předvídatelnosti okolností v dopravním provozu. Znalec by se ve svém posudku měl vyjádřit výhradně k technickým záležitostem nehody, nikoliv k tomu, kdy měl jak účastník provozu reagovat — např. bod. 4.7. znaleckého posudku (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2184/15). Žalobkyně navíc považuje obecně za nespravedlivé, aby jí bylo kladeno za vinu, že se nevyhnula sanitce do protisměru, tedy že nezareagovala ve zlomku vteřiny. Pokud by se vyhnout měla, musela by se nejdříve podívat na sanitku (přitom sledovat pohyb tramvaje), pak na druhou stranu do protisměru a pokud by zjistila, že tam nic nejede, pak by musela do protisměru vjet (tzv. myškou). To vše s naloženým vozidlem knedlíky, na mokru a během 2 sekund, jak uvádí znalec. I když tento časový údaj považuje žalobkyně za neobjektivní a zkreslený - mj. vzhledem k možným odchylkám v rychlostech a vyjádření řidičky tramvaje. Dle žalobkyně vyhnutí se nebylo objektivně možné a žalobkyně nemůže odpovídat za to, že tak neučinila. Nikdo se pak také nezabýval tím, zda by k nehodě došlo, pokud by žalobkyně jela přímo. Znalec se pak vůbec nezabývá tím, jaký byl stav vozovky (mokro), světelné podmínky, váha naloženého vozidla, z jakého pruhu řidič do křižovatky vjížděl apod., kdy proto jeho závěry nemohou obstát. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhla osobní výslech znalce. 5. Žalobkyně uvedla, že jela přiměřenou rychlostí po hlavní silnici, měla zelenou a vzhledem k souběžně jedoucí tramvaji, která jí bránila ve výhledu, nemohla světelný signál sanitky zpozorovat. To potvrdila i svědkyně - řidička tramvaje, která dále uvedla, že ona sama musela prudce brzdit přesto, že ona sama světelný signál viděla a že je patrné, že zablokovala výhled řidičce osobního vozu na sanitní vozidlo. K tomuto zjištění se však správní orgány nikterak nevyjadřují a neposuzují takový důkaz v kontextu důkazů dalších. Pakliže řidička tramvaje, která neměla zakrytý výhled, zareagovala na poslední chvíli a sotva zastavila (uvedla, že musela brzdit prudce), pak nelze předpokládat, že by mohl zastavit řidič souběžně jedoucího vozidla, který sanitku včetně výstražných světel neviděl. V této souvislosti svědkyně také uvedla, že žalobkyně sanitní vozidlo nemohla vidět. Řidička tramvaje - tedy svědkyně L. K. dále uvedla, že zastavila těsně před křižovatkou. Z tohoto lze vyvodit, že až právě v tento okamžik mohla spatřit vozidlo obviněná, kdy tak lze pochybovat o znalcem tvrzených dvou sekundách reakční doby. Výpověď této svědkyně a její relevantní závěry však nebyly žádným způsobem žalovaným vyhodnoceny. 6. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že správní orgán jí kladl k tíži, že neprovedla manévr v podobě strhnutí vozidla do protisměru. Takové úvahy obviněná nepovažuje za logické a už vůbec ne správné. Žalobkyně odmítla, že by mělo být spravedlivé po ní požadovat (resp. aby z takového jednání / nejednání byla viněna), aby strhla vozidlo do protisměru, kdy v takovém případě, pokud by zde nic nejelo, mohlo např. dojít ke smyku na mokré vozovce apod. Tyto aspekty však ani znalec nezohledňuje. Žalovaný správní orgán argumentuje tím, že „pokud tedy žalobkyně nedostala smyk při provedení „myšky“, nedostala by smyk ani při provedení manévru méně razantního, nehledě na to, že vozidlo RZS zastavilo cca v 1/3 jízdního pruhu žalobkyně, tudíž nebylo třeba výrazné korekce směru jízdy.“ Žalobkyně má za to, že předložené závěry (navíc ex post) jsou toliko spekulativní, kdy takové závěry jsou činěny z pohledu „generála po bitvě“. 7. Žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru řidič sanitky porušil ust. § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., dle kterého je mj. povinen dbát potřebné opatrnosti (jak ostatně konstatoval i správní orgán v napadeném rozhodnutí a sdělení č.j. PK-DSH/3078/25). aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikací a tato skutečnost, kdy takovéto porušení povinností řidiče, resp. právních předpisů, je v příčinné souvislosti se vznikem nehody. Podle žalobkyně objektivní podmínky byly takové, že byla ještě tma, silnice byla mokrá a řidič sanitky vjížděl do křižovatky (z vedlejší ulice) na červenou, kdy objížděl zprava stojící vozidlo v levém odbočovacím pruhu (jel tedy z odbočovacího pruhu doprava na opačn