3 Azs 303/2004 — Nejvyšší správní soud

17 Az 15/2025- 56 - text  10 17 Az 15/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: S. H. zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky Praha, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. OAM-1590/ZA-ZA11-ZA06-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2025, č. j. OAM-1590/ZA-ZA11-ZA06-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), mezinárodní ochrana žalobci neuděluje. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 2019. Obává se návratu do své rodné země proto, že by byl vystaven nebezpečí vyšetřování a následného trestního stíhání v souvislosti s jeho otevřeně projevovanými politickými postoji a s jeho aktivním vystupováním proti současnému běloruskému režimu. Žalobce se začal veřejně politicky projevovat v roce 2020, kdy v Bělorusku proběhly prezidentské volby, ve kterých proti sobě kandidovali dlouholetý prezident Lukašenko a opoziční kandidátka Cichanouska. Kontroverzní výsledky voleb a následná mezinárodní reakce zpochybňující jejich demokratickou legitimitu měly za následek intenzivní vlnu protestů. Žalobce se jich osobně účastnil, a to jednou v Plzni, a dvakrát v Praze. Jeden z těchto pražských protestů proběhl na běloruském velvyslanectví právě v den konání voleb. Při této příležitosti byl žalobce zachycen na kamerovém záznamu pracovníka tohoto zastupitelského úřadu. V zemi jeho původu se navíc politická situace v poslední době ještě výrazněji zhoršila, a to v kontextu začátku válečné agrese na Ukrajině. Byla totiž mimo jiné zahájena tzv. skrytá mobilizace ozbrojených sil, která má vést ke zvýšení akceschopnosti běloruské armády na podporu ruské federace a případného zapojení Běloruska do války. Žalobce odkázal na článek https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/praha-plzen-volby-v-belorusku-demonstrace-protest-beloruska-vlajka-pirati a na článek https://www.voxpot.cz/mobilizace-podle-lukasenka-bojovat-po-boku-ruska-ale-nestat-se-agresorem-cislo-2/. Žalobce vyjádřil obavu z povolání v rámci mobilizace s tím, že mu bylo v lednu a únoru 2023 doručeno šest předvolání na vojenskou správu, z čehož čtyři byla právě mobilizační. Žalobce navíc napadenou zemi po zahájení bojů několikrát navštívil. Pro svůj nesouhlas s ruskou invazí vyjádřil svůj zájem vstoupit do řad pluku Kastuse Kalinovského složeného z běloruských dobrovolníků, který se zapojil do bojů na východě Ukrajiny proti ruským okupantům. Žalobce se tedy obává možné trestní represe i z tohoto důvodu. Sestra žalobce studovala v Bělorusku medicínu, a přestože dosahovala mimořádných studijních výsledků, při skládání poslední zkoušky byla konfrontována se svými opozičními politickými názory a v konečném důsledku jí vysokoškolský diplom nebyl vydán. Výhrůžky se přitom odkazovaly i na osobu žalobce, coby jejího bratra. 3. Žalobce uvedl, že správnímu orgánu doložil fotografie dokazující jeho účast na výše zmíněných pražských protestech proti Lukašenkovu autoritářskému režimu, záznam chatové komunikace s členem z Pluku Kalinovského a úryvky z běloruského zákona o vojenské službě. Žalovaný se přitom při posuzování skutkového stavu spokojil primárně se zprávami OAMP mapujícími obecný stav věcí veřejných v Bělorusku a bagatelizoval jejich význam. Žalobce se domnívá, že tím nebyly řádně posouzeny veškeré jím tvrzené okolnosti, a skutkový stav nebyl řádně zjištěn, a že měl žalovaný přistoupit k udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Argumentace žalovaného, že žalobce nebyl doposud ve vlasti trestně stíhán ani neměl problémy se státními bezpečnostními orgány, je dle žalobce nepřiléhavá, jelikož ve smyslu předmětného ustanovení zákona o azylu postačí, aby byl strach z možného budoucího pronásledování důvodný. Podle žalovaného ze strany Běloruska objektivně dochází k monitoringu diaspor za hranicemi nebo práci organizaci diaspory, ovšem případ žadatele z těchto okolností vyloučil s odkazem na to, že v jeho kontextu se jedná pouze o jednorázovou aktivitu, ke které navíc došlo téměř před pěti lety, tedy mu dle správního orgánu s vysokou mírou pravděpodobnosti zvýšený zájem ze strany běloruských státních orgánů nehrozí. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil s poukázáním na nevydání vysokoškolského diplomu jeho sestře a na to, že jeho aktivita nezůstala ve společnosti zcela bez povšimnutí. 4. Žalobce poukázal na v odůvodnění napadeného rozhodnutí citovanou zprávu OAMP - Bělorusko: Situace účastníků protestů z roku 2020, Kontroly na bělorusko-ruských hranicích, situace Běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Monitoring sociálních sítí a kontrola telefonů, Vojenská služba, Pluk Kalinovského a dobrovolnické sbory na Ukrajině ze dne 23. 4. 2024 - desítky lidí, kteří se pokusili vstoupit do dobrovolnických jednotek, byly zatčeni a odsouzeni k trestu odnětí svobody, neboť běloruské orgány se mohou dozvědět o dobrovolnících a sympatizantech s dobrovolnickým pluky skrze falešné boty. Žalovaný k tomu uvedl, že „k odhalení došlo pouze u zlomku z celkového případu počtu dobrovolníků“, čímž podle žalobce nejen potvrzuje, že běloruské státní orgány skutečně pracují na odhalení osob, které usilují o vstup do této dobrovolnické jednotky, ale rovněž, že mnohdy jsou v této své snaze úspěšné a odhalení zájemci následně čelí trestní represi. 5. K tvrzení správního orgánu, že žalobcova žádost byla podána výlučně za účelem legalizace pobytu žalobce v České republice, žalobce uvádí, že sice původně disponoval zaměstnaneckou kartou, nicméně měl především v úmyslu svou rodnou zemi opustit, jak ostatně uvedl i během svého pohovoru před žalovaným, a toho času nepovažoval za podstatné, jakým způsobem tohoto docílí, vzhledem k tomu, že na území České republiky přijel v roce 2019 a to s platným pobytovým oprávněním, tudíž neměl potřebu žádat o udělení mezinárodní ochrany. Dle ust. § 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) platí, že tento zákon se nevztahuje na cizince, který je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce by se tak v případě podání žádosti o mezinárodní ochranu musel nutně vzdát své budoucnosti zde na základě standardního oprávnění dle zákona o pobytu cizinců, jelikož by si toto oprávnění přinejmenším nemohl dále prodlužovat. Ohledem na rozvíjení budoucnosti žalobce na území však bylo bezesporu výhodnější setrvat zde na základě standardních pobytových oprávnění. Na základě výše uvedeného tedy žalobce považuje za zcela logické, že o mezinárodní ochranu žádal v České republice až v okamžiku, kdy pozbyl své pobytové oprávnění, přičemž se nejednalo o ztrátu pobytového oprávnění ze závažných důvodů, např. pro předchozí trestnou činnost, obcházení zákona či pro jiná jednání, která by zavdávala důvod považovat další pobyt žalobce na území za nežádoucí. 6. Podle žalobce se žalovaný žádným způsobem nezabýval přiměřeností rozhodnutí z hlediska dopadu do soukromého a rodinného života žalobce dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když žalobce na území České republiky pobývá již 6 let, za tuto dobu si zde vytvořil pevné vazby, a to jak sociální, tak i ekonomické. Vzhledem k tomu, že na území České republiky přicestovala v roce 2019 žalobcova matka, která zde pobývá na zaměstnaneckou kartu. Odůvodnění neudělení humanitárního azylu dle § 14zákona o azylu považuje žalobce za nepřezkoumatelné. 7. Ohledně neudělení doplňkové ochrany si správní orgán dle žalobce protiřečí, když uvádí, že z informace OAMP - Bělorusko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 25. 6. 2024 vyplývá, že běloruská legislativa stále umožňuje udělení trestu smrti mj. za terorismus, pokus o terorismus, vlastizradu a za další, aby následně nepodloženě uvedl, že přestože se žadatel účastnil protirežimních demonstrací a vyjádřil zájem účastnit se válečných bojů na straně bojující proti spojenci jeho země původu, nehrozí mu v této žádné nebezpečí. Správní orgán tedy měl hodnotit, jak se žalobcova země původu staví k odpůrcům režimu, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, přičemž by shledal, že existuje vysoká pravděpodobnost nežádoucích následků v případě návratu. III. Vyjádření žalovaného 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím se zabýval prezentovaným azylovým příběhem a neshledal důvodnými obavy z pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Trestní stíhání žalobce v Bělorusku z důvodu jeho nedostavení se na vojenské cvičení bylo zastaveno pro absenci zákonné opory. Mobilizace v B