17 Az 9/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Az 9/2025- 30 - text  9 17 Az 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. Ch., narozen X, státní příslušník X t.č. pobytem X, zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 110 00 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky Praha, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025 č. j. OAM-1026/ZA-ZA11-K12-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 2. 2025 č. j. OAM-1026/ZA-ZA11-K12-2024, žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že dne 5. srpna 2024 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, v rámci které bylo zjištěno, že v pochází z Moldavské republiky, přičemž má v České republice povolen trvalý pobyt a pobývá zde spolu s manželkou a společnou nezletilou dcerou, kdy podaná žádost vychází z toho, že se v České republice dopustil drogové trestné činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j.: 73 T 7/2019, ze dne 26. května 2020, a to k podmíněnému trestu, kdy pro identickou činnost byl následně vyžádán k předání pro stíhání v domovském státě, což Městský soud v Praze pochopitelně odmítl, a to v rámci rozhodnutí č.j.: Nt 405/2023, kdy označil vydání žalobce za nepřípustné, neboť nemůže být stíhán a trestán pro identickou trestnou činnost, pro kterou již by řešen v České republice. Uvedené elementární pravidlo však Moldavská republika nadále nerespektuje a trvá na duplicitním postihu žalobce, kdy žalobce dává tuto skutečnost do souvislosti s tím, že trestnou činnost páchal společně s L. B., který byl jako první odhalen policejním orgánem, avšak s ohledem na to, že se jedná o syna tamního ředitele generální inspekce bezpečnostních sborů, tak moldavská policie vyřešila jeho vlastní drogovou činnost tím, že z něj formálně učinila „policejního agenta“, a na podkladě jeho dalších řízených provokací byl žalobce nabádán k pokračování v trestné činnosti, jak ostatně konstatoval ve svém rozsudku i Městský soud v Praze. Jinými slovy, ačkoliv žalobce sám nemá žádný konflikt s domovským státem, tak má domovský stát konflikt s jeho osobou, a to ve zjevné snaze obhájit vstřícný postup vůči spolupachateli B., kdy nerespektuje zákaz dvojího trestání a zcela otevřeně požaduje žalobce k vydání do domovského státu, kde mu hrozí citelný trest odnětí svobody, za kterou byl v ČR trestán toliko podmíněným trestem. Uvedené by žalobce nijak neznepokojovalo, pokud by ovšem disponoval platným cestovním dokladem, avšak tímto nedisponuje, a nezbývá mu tedy než požádat o udělení mezinárodní ochrany, neboť jeho další pobývání v ČR bez cestovního dokladu by mohlo být vnímáno jako důvod pro uložení správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Podle žalobce z odůvodnění doloženého rozsudku i z rozhodnutí o nevydání žalobce do ČR zřetelně vyplývá, že je i v současné době vyžádán ke stíhání do domovského státu, a to pro trestnou činnost, pro kterou již byl odsouzen, přičemž skutečnost, že jeho spolupachatel B. je v Moldavsku veden jako policejní agent, který následně provokoval další trestnou činnost žalobce. Není zrovna obvyklé, aby policejní orgán rekrutoval agenty ex post, tj. až v situaci, kdy odhalí jejich vlastní trestnou činnost, přičemž ačkoliv sám B. byl následně potrestán toliko mírným a výchovným trestem, tak žalobci nyní hrozí trest okolo 20 let, byť fakticky mu nemá hrozit vůbec nic, pokud už byl za totožnou činnost odsouzen v ČR. Žalobce tudíž čelí pronásledování, které nemá jak jinak řešit, než cestou azylového řízení, neboť pokud jeho žádosti vyhověno nebude, tak mu v budoucnu bude uloženo správní vyhoštění, kdy jeho nucené vycestování do domovského státu s sebou ponese duplicitní postih, což je nepřípustné. Právě z tohoto důvodu český soud odmítl vydání žalobce do domovského státu, přičemž pokud žalobce doložil, že mu moldavská ambasáda odmítá vydat nový cestovní doklad. Bude-li cestovat do domovského státu, musí počítat s letitým odloučením od nezletilé dcery i manželky, neboť mu bude uložen duplicitní trest odnětí svobody. Skutečnost, že uvedená hrozba je trvajícího rázu vyplývá i ze zadržení žalobce v Itálii. Ani Itálie nevydala žalobce do Moldavska, kdy navzdory tomuto Moldavsko stále trvá na vydání, což dokládá jeho politickou potažmo korupční motivaci. Žalovaný správní orgán tak chybně interpretoval provedené důkazy, nezjistil skutečný stav věci a vydal tak nepřezkoumatelné rozhodnutí. Pronásledování žalobce je podle jeho názoru zjevné a mělo by být odměněno minimálně udělením doplňkové ochrany, potažmo humanitárního azylu. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některá ustanovení správního řádu, případně zákona o azylu. Podle žalovaného v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je jeho obava z vyhoštění do Moldavska, a to v případě zrušení jeho trvalého pobytu z důvodu nezajištění si platného moldavského cestovního dokladu. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na napadené rozhodnutí. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V. Rozhodnutí soudu 5. Žaloba je nedůvodná. 6. Dle § 12 zákona o azylu „ Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 7. Dle § 14 zákona o azylu „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.“ 8. Podle § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu „Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“ 9. Žalobce v žalobě tvrdil, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, ust. § 14 a ust. § 14a) zák. o azylu. Soud má za to, že odůvodnění neudělení těchto forem mezinárodní ochrany je v napadeném rozhodnutí dostatečné, srozumitelné a logické a soud se s jeho závěry ztotožnil. 10. Ze žaloby vyplývá, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu na území ČR proto, že je jeho obava z trestního stíhání a odsouzení v zemi původu za týž skutek, za který již byl odsouzen v ČR. Současně se žalobce obává, že mu bude zrušen jeho trvalý pobyt a následně že bude vyhoštěn do Moldavska proto, že mu byla v Moldavsku i v ČR zamítnuta žádost o cizinecký pas. 11. V pohovoru před správním orgánem žalobce uvedl, že asi 8 let zpátky jeho kamarád B. v Moldavsku chtěl prodat drogy, které koupil v ČR. Na moldavských hranicích byl ale zadržen a Moldavská policie zjistila, že jde o syna příslušníka moldavské antikorupční policie. Případ prostě tzv. přikryli, udělali z B. agenta policie a B. měl žalobce nabádat, aby z ČR do Moldavska posílal drogy, že to bude všechno pod dohledem policie. Když však byl žalobce v ČR obviněn, B. přijel z Moldavska a byl v jeho případu veden jako svědek. No a podstata obvinění žalobce v Moldavsku je ta, že B. do Moldavska posílal drogy. To je sice pravda, sám se k tomu