35 A 20/2025 – Krajský soud v Plzni

35 A 20/2025- 44 - text  8 35 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: A. H., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, sídlem Opletalova 1535/4, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-983/BA-BA07-BA03-Z-2025 ze dne 5. 9. 2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-983/BA-BA07-BA03-Z-2025 ze dne 5. 9. 2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo vnitra je povinno zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 233 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Dmitrije Rožděstvenského, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce dne 29. 8. 2025 požádal o dočasnou ochranu. Protože byl veden v Schengenském informačním systému (SIS) jako nežádoucí osoba, byl zadržen a následně zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 4. 9. 2025 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany. I. Řízení před žalovaným 2. Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2025 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. 3. Podle žalovaného je žalobce evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 20. 8. 2027 a zadávajícím státem je Slovinsko, kde byl žalobce ve vězení 10 měsíců za převádění uprchlíků ze Sýrie do Německa. Po propuštění dne 20. 8. 2025 jel autobusem do Chorvatska a následně dne 21. 8. 2025 přicestoval vlakem přes Maďarsko do České republiky. Na území členských států Evropské unie nicméně pobývá od roku 2019. Do České republiky poprvé přicestoval dne 26. 11. 2022. V České republice měl udělenou dočasnou ochranu, tam mu ale zanikla ke dni 11. 5. 2025. Žalobce tedy v České republice není nikde hlášen k pobytu. Nemá žádné finanční prostředky, které si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. 4. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. II. Řízení před soudem 5. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že do ČR dorazil ihned po propuštění ze slovinského vězení s cílem požádat o vízum dočasné ochrany, obnovit podnikání a pobývat legálně. Žádost o dočasnou ochranu podal 29. 8. 2025, přičemž byl následně zadržen kvůli záznamu v SIS. Nevěděl o zákazu vstupu na území celé EU, domníval se, že platí pouze pro území Slovinska. Závěr o účelovosti žádosti je proto nedostatečný a nesprávný. Dále uvedl, že má důvodný strach z návratu na Ukrajinu kvůli povinné mobilizaci a válečné situaci. 6. Žalobce navrhl, aby soud vyžádal podrobnosti k záznamu v SIS a rozhodnutí slovinských orgánů. K důkazu předložil také doklady o možném ubytování. 7. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce požádal o ochranu až po zajištění policií, nemá vazby na ČR, není kontaktní a nelze očekávat jeho součinnost. Zvláštní opatření byla vyloučena pro nedostatek důvěryhodnosti. Délka zajištění byla stanovena individuálně a odpovídá předpokládané délce řízení. Ústní jednání 8. Při ústním jednání soud provedl důkaz žádostí žalobce o dočasnou ochranu. Z ní zjistil, že žalobce skutečně požádal o dočasnou ochranu dne 29. 8. 2025. Z výpisu evidence cizinců s povoleným pobytem v ČR (čl. 28 správního spisu) pak plyne, že žalobci bylo dříve přiznáno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany do dne 11. 5. 2025. 9. Dále pak soud provedl důkazy nájemními smlouvami pro případ, že by v řízení bylo třeba hodnotit možné uplatnění mírnějších opatření, než je zajištění. To nakonec nebylo třeba, protože ve věci bylo možné rozhodnout již na základě posouzení právní otázky neúčelnosti zajištění. Z předložených smluv tedy soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí věci. 10. K otázce existence účinných mírnějších opatření žalobce navrhoval také provedené svědecké a účastnické výpovědi. Tyto důkazy však nebylo třeba provádět, protože k stejné otázce byly provedeny nájemní smlouvy. Zároveň platí uvedené výše: z průběhu řízení a ústního jednání vyplynulo, že věc lze plně posoudit na základě jiné právní otázky. Tyto důkazy tedy obecně vzato nadbytečné ve vztahu k jiným důkazům, a ve vztahu ke konečnému posouzení věci pak i mimoběžné. 11. Dále soud neprováděl dokazování k obsahu databáze SIS, tím méně k její správnosti. Z výpisu na č. l. 29 správního spisu je jasné, že na žalobce se vztahuje odepření vstupu pro všechny členské státy EU. Žalobce nepředložil žádný, ani částečný důkaz o nesprávnosti tohoto záznamu; za správnost tohoto záznamu odpovídá Slovinsko a jen Slovinsko je oprávněné tento záznam případně opravit. Za toho stavu soud neměl důvod se správností záznamu zabývat (srov. čl. 44 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1861; k možnosti ochrany proti nesprávnému záznamu přiměřeně rozsudek NSS č. j. 1 Aps 15/2013-33 ze dne 25. 6. 2014, č. 3088/2014 Sb. NSS). Rozsudek NSS č. j. 5 Azs 273/2023-27 ze dne 1. 4. 2025, č. 4683/2025 Sb. NSS, v obdobné souvislosti uvažuje o (absenci) materiální publicity databáze – to je ovšem po posouzení irelevantní, protože princip materiální publicity chrání dobrou víru třetích osob jednajících s důvěrou ve správnost zápisu. Státní orgány ovšem nejsou třetí osoby, neprovádí soukromoprávní jednání, a nemají dobrou víru, která by byla hodna ochrany. Otázka materiální publicity je tedy v této souvislosti mimoběžná s podstatou problému. 12. Soud při jednání upozornil účastníky na to, že za významnou otázku považuje především účelnost zajištění za situace, kdy lze pochybovat o reálné proveditelnosti zajištění žalobce na Ukrajinu. Žalobce setrval na svém postoji, že pro zajištění nebyly vůbec splněny podmínky; souhlasil nicméně s tím, že vyhoštění není reálné a nemůže být zajištěn jen proto, že někdy válka skončí. Žalovaný oproti tomu zdůraznil, že proveditelnost vyhoštění se hodnotí v jiných řízeních a při zajišťování není pro toto hodnocení místo. III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu 13. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. 14. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora. 15. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. 16. Otázkou, která zjevně v řízení vyšla najevo, byla otázka účelnosti zajištění žalobce za situace, kdy a priori nelze předpokládat, že bude fakticky vyhoštěn do země původu. IV. Posouzení věci 17. Žaloba je důvodná. Ve věci sice byly formálně dány důvody se domnívat, že žalobce podal svou žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že mírnější opatření nebudou účinná. V poměrech souzeného případu však nebyl důvod se domnívat, že vyhoštění žalobce je reálné. Za toho stavu zajištění nemohlo plnit svůj účel zajistit přítomnost žalobce právě pro výkon vyhoštění. 18. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, j