35 Az 14/2024 – Krajský soud v Plzni

35 Az 14/2024- 98 - text  9 35 Az 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: Y. K., narozený X, státní příslušník X, toho času bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Adamem Hefnerem, sídlem Koželužská 3034/1, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-71/ZA-ZA11-ZA06-R2-2022 ze dne 1. 7. 2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-71/ZA-ZA11-ZA06-R2-2022 ze dne 1. 7. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo vnitra je povinno zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 010 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Adama Hefnera, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabýval nárokem běloruského občana na mezinárodní ochranu za situace, kdy dlouhodobě kritizuje běloruský státní režim na sociálních sítích a existují zprávy o tom, že telefony navrátilců do Běloruska jsou při překročení hranice vcelku běžně podrobovány kontrole. I. Řízení před správním orgánem a první rozhodnutí soudu ve věci 2. Žalobce podal dne 27. 1. 2022 druhou (opakovanou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že se v Praze v červnu roku 2021 zúčastnil projevu S. C.. Účastníci projevu byli dokumentováni lidmi v civilu. Dále se žalobce zúčastnil protestu u běloruského konzulátu. Také byl aktivní na sociálních sítích ohledně svých protirežimních názorů. Jeho babičku žijící v Bělorusku navštívil policista zhruba na začátku roku 2022. Policistu zajímalo, kde se žalobce aktuálně nachází a chtěl na něho kontakt. Návratu do Běloruska se žalobce obával také z důvodu neoficiální mobilizace a připravované novely zákona o státním občanství. 3. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-71/ZA-ZA11-ZA06-2022 ze dne 29. 12. 2022 žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona o azylu neudělil. Toto rozhodnutí však zrušil Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 16 Az 2/2023-83 ze dne 27. 7. 2023 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaného zavázal k tomu, aby v dalším řízení (1) blíže hodnotil, zda jednání žalobce spočívající v jeho účasti na výše uvedených akcích naplňuje znaky uplatňování politických práv a svobod, a zda následné sledování a fotografování účastníků těchto akcí a také setkání běloruských spolků SKARYNA a PAHONIA (v řízení před soudem žalobce sdělil, že se na území ČR zapojil k činnostech těchto spolků) naplňuje znaky pronásledování. Zda může žalobce obdobným problémům čelit v Bělorusku. Dále žalovaného zavázal, aby (2) objektivně a úplně vycházel ze shromážděných informací, a na základě nich učinil závěr, zda jsou v případě žalobce dány důvody k udělení mezinárodní ochrany, či nikoliv. Krajský soud byl toho názoru, že shromážděné informace potvrzovaly tvrzení žalobce, přičemž žalovaný vybral pouze ty skutečnosti, které tvrzení žalobce vyvracely. Žalovaný měl tedy vyhodnotit všechny individuální okolnosti případu žalobce a přihlédnout ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo. 4. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-71/ZA-ZA11-ZA06-R2-2022 ze dne 1. 7. 2024 žalobci mezinárodní ochranu opět neudělil. (1) Žalobce sice svou účastí na protestech uplatňoval svá politická práva a svobody. Takto však činil v České republice, nikoliv v Bělorusku. V tomto ohledu tak nemohlo dojít k pronásledování žalobce, neboť ten se od roku 2012 v Bělorusku nenacházel. K případnému pronásledování žalobce z důvodu sledování a fotografování účastníků na politických shromážděních žalovaný uvedl, že by se muselo jednat o jednání intenzivní a opakující se, aby představovalo závažné porušení základních lidských práv. Opět zdůraznil, že žalobce se shromáždění zúčastnil v ČR, nikoliv v Bělorusku. Nadto tvrzení o sledování a fotografování účastníků považoval žalovaný za ničím nepodložené, jednalo se spíše o subjektivní pocity žalobce. (2) Žalovaný shromáždil ve věci nové (aktuální) informace. Nicméně opětovně dospěl k závěru, že ty v souvislosti s tvrzeními žalobce nevypovídají o tom, že by žalobci v Bělorusku hrozilo pronásledování či vážná újma ve smyslu zákona o azylu. II. Řízení před soudem 5. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Nesouhlasil s tím, že nebyla naplněna intenzita pronásledování. Žalobce je na sociálních sítích dlouhodobě aktivní. Jeho příspěvky jsou protirežimní, proopoziční či proukrajinské. Účastníci protestů a shromáždění byli opakovaně dokumentováni lidmi, kteří se akcí nezúčastnili. Nejednalo se tak o nereálná či nesmyslná tvrzení. Nadto v minulosti byla kontaktována babička žalobce žijící v Bělorusku. Touto okolností se žalovaný nezabýval, ačkoliv ji žalobce opakovaně uváděl. Dále žalobce doplnil, že jeho manželka je státní příslušnice Ukrajiny. S ohledem na nepřátelské vazby mezi Ukrajinou a Běloruskem je důvodné se domnívat, že důvod k pronásledování žalobce by mohl být o to posílen. Žalovaný také nepřihlédnul k okolnostem, které vyšly najevo v řízení před soudem. Zejména jeho podpora Ukrajiny, která byla potvrzena čestným prohlášením pana D. S. či kopií ukrajinské děkovné plakety. Dále byl žalobce toho názoru, že s ním měl žalovaný provést nový pohovor. Byly však přinejmenším dány důvody pro udělení doplňkové ochrany z důvodu nebezpečí vážné újmy. Žalobce tak uzavřel, že se žalovaný neřídil právním názorem vysloveným v rušícím rozsudku Krajského soudu v Plzni. 6. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého je zřejmé, že se závazným právním názorem soudu řídil. Co se týče neprovedení pohovoru, nebylo zřejmé, které skutečnosti a proč měl žalovaný zjišťovat. Neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci v jakékoliv její formě. Ústní jednání 7. Při ústním jednání strany prohlásily za nesporné, že žalobce opustil území Běloruska zhruba v roce 2012, před odchodem nebyl politicky činný a neprojevoval zde své politické názory. V České republice se v roce 2021 účastnil dvou demonstrací a jednoho shromáždění na podporu běloruského opozičního hnutí. Od té doby na sociálních sítích komentuje a kritizuje počínání běloruského režimu; opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s invazí Ruské federace na Ukrajinu. Finančně přispěl běloruským dobrovolníkům bojujícím na ukrajinské straně konfliktu, což také zveřejnil. Nesporná byla i výrazně problematická situace v Bělorusku z hlediska ochrany lidských práv. Vyjádření politického nesouhlasu jsou sledována, arbitrárně a tvrdě trestána. Zejména pak jsou trestáni účastníci demonstrací z roku 2020. 8. Tyto nesporné skutečnosti soud vzal soud za své a neprováděl k nim další dokazování (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Za účelem zjištění aktuálního skutkového stavu ke zbylým otázkám však soud dokazování v části zopakoval a v části doplnil (§ 32 odst. 9 zákona o azylu ve spoj. s čl. 46 odst. 3 tzv. „procedurální“ směrnice 2013/32/EU). 9. Z informace OAMP ze dne 23. 4. 2024 – Bělorusko: Situace účastníků protestů z roku 2020. Kontroly na bělorusko-ruských hranicích. Situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Monitoring sociálních sítí a kontrola telefonů. Vojenská služba. Pluk Kalinovského a dobrovolnické sbory na Ukrajině a informací OAMP ze dne 27. 11. 2023 – Bělorusko: Odvody a povinná vojenská služba. (součást správního spisu) vyplývají skutečnosti, které žalovaný vzal za základ svého rozhodnutí. Není třeba je podrobně opakovat. 10. Dále pak soud z vlastní iniciativy doplnil dokazování částmi zprávy Human Rights Watch ze dne 17. 1. 2025 – Světová zpráva 2025 – Bělorusko; zprávy Amnesty International ze dne 29. 4. 2025 – Stav lidských práv ve světě: Bělorusko 2024; a zprávy Freedom House týkající se svobody na internetu v Bělorusku v roce 2024 (ke dni rozhodnutí dostupné z www.ecoi.net). 11. Šlo o listiny cizojazyčné (anglické), které však bylo možné provést sdělením jejich obsahu i bez úředního překladu do češtiny, neboť z pohledu soudu nešlo o velký rozsah či složitý, obtížně pochopitelný obsah. Soud proto účastníkům sdělil obsah relevantních částí těchto listin v českém jazyce; dotázal se zároveň, zda účastníci mají o obsahu těchto listin pochyby a zda souhlasí s provedením takového důkazu (srov. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 1656/2015 ze dne 16. 3. 2016). Zároveň soud listiny předložil účastníkům i k nahlédnutí. Účastníci pochyby nevyjádřili a s provedením důkazu souhlasili. 12. Ze zprávy Human Rights Watch ze dne 17. 1. 2025 soud zjistil, že lidskoprávní situace v Bělorusku je hodnocena jako stále se zhoršující. Orgány veřejné moci stíhaly desítky jedinců pro „financování terorismu“ a „extremismu“ v návaznosti na jejich dary organizacím poskytujícím pomoc politickým vězňům a občanskému odporu. Běžně („routinely“) dochází ke kontrolám mobilních telefonů Bělorusů navrátivších se ze zahraničí a se zvyšující se četností státní orgány zadržují jedince, kteří sledují nezávislá média označovaná jako extremistická, kteří mají fotky z protestů v roce 2020, nebo kt