7 Azs 24/2017 — Nejvyšší správní soud

17 A 1/2026- 72 - text  8 17 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: V. P. V. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalované: za účasti osob zúčastněných na řízení: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2/2, Praha, 1) A. T. V. 2) T. T. 3) J. T. zastoupena zákonnou zástupkyní T. T. 4) H. A. P. o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-39673-2/ČJ-2025-930310-V223 ze dne 23. 12. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje uložilo žalobci dne 25. 9. 2025 povinnost opustit území členských států Evropské unie podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Vyšlo z toho, že žalobce porušil povinnost vycestovat stanovenou výjezdním příkazem a od 31. 3. 2022 do 6. 4. 2022 pobýval na území České republiky neoprávněně, přestože byl se zrušením svého trvalého pobytu obeznámen. Krajské ředitelství policie zdůraznilo, že zrušení pobytového oprávnění žalobce bylo bezprostředním důsledkem jeho závažné trestné činnosti, za kterou byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 11 let. Přihlédlo však k tomu, že žalobce má v České republice rodinu, a proto by správní vyhoštění představovalo nepřiměřený zásah do rodinného života. Zvolilo tedy mírnější opatření v podobě povinnosti opustit území. 2. K odvolání žalobce žalovaná přezkoumala rozhodnutí krajské ředitelství policie a plně ho potvrdila. Podle žalované byly splněny veškeré zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná doplnila, že žalobce nelegálně setrvával na území i navzdory pravomocným rozhodnutím, která jej k vycestování jednoznačně zavazovala. Žalobcovy rodinné vazby byly již v minulosti podstatně oslabené v důsledku dlouhodobého výkonu trestu. Žalobce ani jeho manželka neuvedli nic, co by svědčilo o existenci nezastupitelné osobní role žalobce v rodině, na níž by bylo možno stavět závěr o naprosté nezbytnosti jeho setrvání na území. Podle žalované žalobce sám způsobil situaci, v níž se nyní nachází, a nemůže očekávat, že rodinné vazby nahradí absenci pobytového oprávnění. Zhodnotil rovněž, že návrat do České republiky není absolutně vyloučen, neboť žalobce může žádat o krátkodobá víza. II. Řízení před soudem Žaloba 3. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí zejména z toho důvodu, že podle jeho názoru správní orgány neprovedly komplexní a individualizované posouzení dopadů rozhodnutí do jeho rodinného života, jak to vyžaduje čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 174a zákona o pobytu cizinců. Podle žalobce se žalovaný zaměřil především na jeho dřívější trestnou činnost, aniž by posoudil jeho současnou životní situaci a míru integrace v českém prostředí. Žalobce po výkonu trestu vede řádný život, žije dlouhodobě se svou manželkou, která trpí zdravotními obtížemi, a je plně začleněn do každodenního rodinného fungování. Zdůrazňuje rovněž, že všechny jeho děti se narodily v České republice, jsou jejími občany a celý rodinný život je trvale situován na území České republiky. 4. Žalobce rovněž namítl nedostatečný výklad čl. 8 Úmluvy, který podle jeho názoru vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek – zákonnosti zásahu a jeho nezbytnosti ve veřejném zájmu. Samotný nelegální pobyt nelze považovat za ohrožení veřejného pořádku, a proto nelze rozhodnutí označit za nezbytné. Dále upozorňuje, že povinnost opustit území má v jeho případě stejné důsledky jako správní vyhoštění, protože s ohledem na záznam v rejstříku trestů je vysoká pravděpodobnost, že nebude schopen získat žádné pobytové oprávnění, a tedy se k rodině nebude moci vrátit. Žalobce poukázal na judikaturu připouštějící výjimečné situace, kdy nelze uložit ani povinnost opustit území, neboť by to bylo v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaná ve svém vyjádření setrvala na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem i relevantní judikaturou. Správní orgány shromáždily dostatečné skutkové podklady, které jednoznačně potvrzují, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně a nerespektoval svou povinnost vycestovat. Podle žalované byla rozhodnutí dostatečně odůvodněna, přičemž žalobní námitky se obsahově shodují s námitkami odvolacími, jimiž se správní orgány již zabývaly. Rozhodnutí bylo vydáno za účelem ochrany veřejné bezpečnosti, přičemž dodržování pravidel pobytu cizinců je součástí tohoto veřejného zájmu. 6. K rodinným vazbám žalobce žalovaná uvedla, že si je vědoma jejich existence, avšak má za to, že nebyly takové intenzity, aby mohly odůvodnit neuložení povinnosti opustit území. Žalobce byl více než osm let ve výkonu trestu, během něhož byly jeho rodinné vazby fakticky přerušeny. Podle žalované nelze přehlížet, že žalobce svou situaci způsobil vlastním jednáním, a to včetně ztráty pobytového oprávnění. Uvádí rovněž, že možnost návratu žalobce do České republiky není absolutně vyloučena, a proto rozhodnutí o povinnosti opustit území nelze považovat za zásah nepřiměřený. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 7. Syn žalobce, tj. osoba zúčastněná na řízení 1), uvedl, že žalobce je jedinou osobou schopnou zajišťovat každodenní péči o matku, která trpí zdravotními obtížemi. On a sestra žijí a pracují v P. a nemohou se do A. přestěhovat. Zdůraznil své pevné osobní, rodinné a ekonomické vazby k České republice, které podle něj vylučovaly možnost přesídlení celé rodiny do Vietnamu. Uvedl rovněž, že žalobce po výkonu trestu vedl řádný život a že vyhoštění by mělo pro rodinu závažné a nevratné důsledky, včetně ohrožení matčina zdraví a zpřetrhání vazeb s vnučkou. 8. Dcera žalobce, tj. osoba zúčastněná na řízení 2), uvedla za sebe a vnučku žalobce (osobu zúčastněnou na řízení 3), že žalobce měl dlouhodobě vybudovaný silný vztah k nezletilé vnučce, na jejíž výchově se aktivně podílel, a jeho vyhoštění by pro vnučku znamenalo nenahraditelnou ztrátu přímého kontaktu s prarodičem. Zdůraznila rovněž zdravotní stav matky, která podle ní potřebuje každodenní péči a je na žalobci plně závislá; v případě jeho odchodu by zůstala v místě bydliště bez jakékoliv pomoci. Poukázala také na to, že žalobce žil v České republice přes čtyřicet let, ve Vietnamu již nemá žádné vazby a nucený návrat by znamenal jeho izolaci v cizím prostředí 9. Manželka žalobce, tj. osoba zúčastněná na řízení 4), ve svém vyjádření vylíčila životní příběh rodiny, která žije v České republice již několik desetiletí. Se žalobcem uzavřela manželství v roce 1989 a od té doby spolu vychovali dvě děti, které se v ČR narodily, vyrostly, vystudovaly a nyní zde pracují. Obě děti jsou českými občany a rodina je podle jejích slov plně etablovaná na území ČR. Pro žalobce Česká republika představuje skutečný domov, neboť jeho rodiče již nežijí a ve Vietnamu nemá žádné příbuzné ani sociální vazby. Po propuštění z výkonu trestu se žalobce choval vždy řádně, dodržoval zákony a pravidelně docházel na příslušné úřady, kde byl hodnocen pozitivně. Pomáhal také v místní komunitě, kde díky znalosti českého jazyka zprostředkovával komunikaci mezi místními úřady a vietnamskými občany. Jeho přítomnost je pro ni významná nejen emočně, ale i prakticky, neboť se potýká se zdravotními obtížemi a potřebuje každodenní pomoc. Zdůraznila, že další odloučení od manžela by pro ni bylo velmi obtížné psychicky i zdravotně a že rodina by se ocitla v narušené situaci. Ústní jednání 10. Při ústním jednání žalobce setrval na žalobě i jejích důvodech. Uznal, že v jeho případě neexistuje žádná jedna konkrétní skutečnost, která by znemožňovala jeho vycestování, všechny jednotlivé okolnosti jeho rodinného a soukromého života ve svém souhrnu však jednoznačně svědčí o nepřiměřenosti povinnosti opustit území ČR. K dotazu soudu žalobce uznal, že je v zásadě možné, aby do země původu vycestoval sám, nebo naopak i s manželkou. Ve skutkových okolnostech případu (těžiště rodiny v ČR a délka pobytu, věk a zdravotní stav) však jde o velmi závažný zásah do jeho vlastního života i života rodiny, který není vyvážen žádným veřejným zájmem. K dotazu soudu na povahu péče, kterou manželce poskytuje, žalobce popsal, že jde v zásadě o běžnou podporu v rámci fungujícího manželského páru vyššího věku. Dohlíží na to, aby jeho manželka brala léky, kontroluje její zdravotní stav a zajišťuje běžnou či akutní lékařskou péči. 11. Osoby zúčastněné na řízení 1) až 3), tj. syn, dcera a vnučka žalobce, se vyjádřily v obdobném duchu, jako ve svých písemných podáních. Žalobce z jejich pohledu řádně vykonal trest odnětí svobody a následně žit spořádaným životem. Tím v zásadě odčinil, co bylo třeba. Z hlediska fungování rodiny je přítomnost žalobce velmi důležitá, neboť osoby zúčastněné na řízení 1) a