9 Azs 41/2014 — Nejvyšší správní soud

33 A 15/2026- 36 - text  9 33 A 15/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: T. H. N., narozená X, bytem X zastoupená: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 19. 3. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. CPR-2124-3/ČJ-2026-930310-V240, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 4. 12. 2025, č.j. KRPK-51376-73/ČJ-2025-190022 byla výrokem I.) žalobkyni uložena povinnost dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států“) a současně jí byla podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z těchto území do země státního občanství žalobkyně nebo třetí země, kde je oprávněna pobývat nebo která jí přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování. Výrokem II.) bylo žalobkyni uloženo zvláštní opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a to dostavovat se pravidelně každou středu v sudém týdnu v 10:00 osobně k hlášení u správního orgánu I. stupně v Sokolově. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. CPR-2124-3/ČJ-2026-930310-V240 zamítnuto a původní rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Žaloba 3. V úvodu žaloby vytýkala žalobkyně žalovanému nezákonnost a nesprávnost závěrů učiněných v napadeném rozhodnutí, které se shodují s těmi z rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Především vytýkala nepřezkoumatelnost, jelikož rozhodnutí neposkytují ucelené, podložené a racionální závěry o tom, že povinností žalobkyně vycestovat z území států Evropské unie a smluvních států nebude zasažen její a manželův soukromý a rodinný život. Tato nepřezkoumatelnost má postihovat zejména 2 okruhy skutečností. Zaprvé se jedná o neopodstatněné závěry žalovaného, že obsah lékařské zprávy nelze interpretovat tak, že by mohlo dojít k ohrožení zdravotního stavu manžela žalobkyně v případě jejího vycestování. Zadruhé se jedná o ničím neodůvodněné a čistě hypotetické závěry o tom, že se o manžela žalobkyně v případě její nepřítomnosti může postarat jejich dcera. 4. Žalobkyně dále uvedla, že při posuzování přiměřenosti je nutné posuzovat dopad do soukromého a rodinného života rodinných příslušníku žalobkyně, především jejího manžela, který je na péči a pomoci své manželky závislý. Manžel žalobkyně je dlouhodobě léčen, užívá předepsanou medikaci a podstupuje lékařské kontroly. Tuto skutečnost potvrzuje i ve správním řízení doložený posudek o invaliditě, na jehož základě byla manželovi žalobkyně přiznána invalidita I. stupně. Z tvrzení žalovaného na str. 6 napadeného rozhodnutí není žalobkyni zcela jasné, zda se žalovaný snaží rozporovat celkový zdravotní stav jejího manžela. Žalobkyně také poukázala na neměnnost zdravotního stavu manžela, na nějž má mj. vliv dlouhodobá a soustavná péče žalobkyně. Zdravotní stav jejího manžela je závažný, dlouhodobý a s nepříznivou prognózou, přičemž vyžaduje podporu druhé osoby. Skutečnost, že se závěry lékařských zpráv v čase zásadně nemění, tak nelze vykládat v neprospěch žalobkyně, ale naopak jako potvrzení toho, že bez pravidelné a systematické péče by bylo možné důvodně očekávat zhoršení zdravotního stavu jejího manžela i v relativně krátkém časovém horizontu. Jako hlavní spornou okolností se však jeví být závěr lékařské zprávy, dle kterého se „jedná o chronickou chorobu, s jistým vývojem stavu, kdy bude zhoršená soběstačnost, a proto jistě nutná i péče druhé osoby.“ Odvolací argumentace žalobkyně spočívala ve skutečnosti, že ačkoliv lékařská zpráva neobsahuje přesné určení toho, kdy zhoršení zdravotního stavu nastane, je zcela jisté, že k němu dojde (to žalovaný také výslovně potvrdil) a v důsledku toho je nutná přítomnost žalobkyně na území. Žalovaný se proto dle žalobkyně měl přiklonit k výkladu, že zhoršení stavu může nastat spíše dříve, než později a nelze tak vyloučit nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně a jejího manžela v důsledku nepřítomnosti žalobkyně na území ČR. Dle žalobkyně je obsah lékařské zprávy a její interpretace klíčovou okolností, na základě které lze následně hodnotit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života. V daném případě nelze dovozovat přiměřenost rozhodnutí správního orgánu I. stupně pouhým slovíčkařením s obsahem lékařské zprávy, kdy jediným argumentem správních orgánů je to, že lékařská zpráva přesně nespecifikuje, kdy ke zhoršení zdravotního stavu dojde. Žalobkyně v tomto ohledu poukázala i na obecně známou skutečnost, že onkologická onemocnění se vyznačují nepředvídatelným průběhem a jsou schopna rychlé progrese, a to i v krátkém časovém období, přičemž ke zhoršení zdravotního stavu může dojít náhle a bez možnosti včasné reakce. Rovněž nelze vždy zcela přesně určit, kdy k tomuto zhoršení zdravotního stavu dojde. I přes výše uvedené však žalovaný bez dalšího dovodil, že námitky žalobkyně nejsou důvodné, aniž by tento závěr jakkoliv odůvodnil, vyjma tvrzení, že „toto nikterak nezakládá důvod pro to, že by se správní orgán měl přiklonit k výkladu (žalobkyně – poznámka žalobkyně)“ a dále vytknutí neoprávněného pobytu žalobkyně po dobu 10 let a možnosti vše uvedené řešit tím, že vycestuje a obstará si nové pobytové oprávnění. Žalobkyně má za to, že v případě užití takového argumentace žalovaného by bylo možné konstatovat přiměřenost rozhodnutí o povinnosti opustit území a rezignovat tak na posouzení zásahu do soukromého a rodinného života vždy. 5. Dále žalobkyně nesouhlasila se správním orgánem I. stupně, že dcera žalobkyně se může v případě nutnosti postarat o manžela žalobkyně. Žalobkyně s touto argumentací nesouhlasila, jelikož dle jejího názoru nelze fakticky uskutečnit, aby se dcera starala o svou domácnost se dvěma dětmi, a zároveň pečovala o svého otce, který bydlí ve 150 km vzdálené Aši a provozuje zde bar. Žalobkyně nikterak nezpochybňuje, že běžně se v případě potřeby o rodiče starají jejich děti. Žalovaný však zcela pominul a nijak se nevypořádal s námitkami žalobkyně, že dcera žalobkyně z důvodu vzdálenosti a náročnosti toho starat se o svou domácnost, bude moct jen těžko pečovat o svého otce. Pokud žalovaný, a potažmo i správní orgán I. stupně chtěli argumentovat, že dcera se může o manžela žalobkyně postarat, měli vyvinout alespoň minimální úsilí ke zjištění toho, zda toto je skutečně možné. Za současného stavu však nelze než konstatovat, že žalovaný tyto závěry opět postavil na základě ničím neopodstatněných domněnek a spekulací stejně tak jako tvrzení, že by se manžel žalobkyně a jejich dcera mohli v případě potřeby sestěhovat k sobě. Žalobkyni není známo, že by žalovaný měl informaci například o dispozici bytu její dcery, a přesto si je jistý, že toto skutečně je realizovatelné. Závěrem žalobkyně poznamenala, že napadaným rozhodnutím rovněž mohl být zasažen nejlepší zájem nezletilých dětí její dcery. Žalovaný však uvedl, že mu není známo, jak by takovýto dopad mohlo rozhodnutí správního orgánu I. stupně mít. Žalobkyně nepovažovala za potřebné tuto okolnost v rámci odvolání detailně rozvádět, jelikož jí přišlo zřejmé, v čem onen rozpor s nejlepším zájmem nezletilého dítěte může být. Žalobkyně proto tímto upřesňuje, že pokud by žalobkyně dcera přistoupila na převzetí manžela žalobkyně do své domácnosti a pečovala o něj, jistě by to vyžadovalo upravení fungování celé domácnosti, vynaložení prostředků, a především času, který by jinak žalobkyně dcera věnovala svým dětem. 6. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření k žalobě 7. Ve vyjádření k žalobě dne 26. 3. 2026 žalovaný plně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V rámci předmětného řízení o uložení povinnosti opustit území států Evropské unie a smluvních států byly zjištěny a doloženy relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobkyně. Žalovaný je dále přesvědčen, že se v žalobou napadeném rozhodnutí podrobným a přezkoumatelným způsobem vypořádal také s otázkou přiměřenosti dopad