33 Ad 20/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Ad 20/2025- 51 - text  9 33 Ad 20/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: J. B., nar. X, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha v řízení o žalobě ze dne 12. 2. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2024 č.j. MPSV- 2024/261979-916 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2024 č.j. MPSV- 2024/261979-916 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu projednání. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ústí nad Labem č.j. 141662/24/CV ze dne 6. 5. 2024 byl žalobci přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 1. 2024 trvale s odůvodněním, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/261979-916 bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí zamítnuto a rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný vycházel z posudku PK MPSV ze dne 20. 11. 2024, dle něhož jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. Nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ust. § 34 odst. 4 nebo 3 zákona č. 329/2011 Sb. Jde o zdravotní stav uvedený v bodě 1 písm. d) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. Nejde o zdravotní stav uvedený v bodě 3 nebo 2 přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 3 nebo 2 přílohy č. 4. Tento stav existoval i ode dne 1. 1. 2024. Doba platnosti posouzení je trvalá. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 12. 2. 2025 doručenou zdejšímu soudu dne 9. 6. 2025 prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, k němuž byla podána, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že byl nesprávně zjištěn stav věci a rozhodnutí je nezákonné. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nepřesvědčivého posudku PK MPSV při současném porušení zásady materiální pravdy a zásady volného hodnocení důkazů a při opomenutí stanoviska žalobce řádně uplatněného ve správním řízení. Žalovaný postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, když posudek nijak nehodnotil z hlediska jeho přesvědčivosti a věrohodnosti, a přesto dospěl k závěru o jeho úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti, byť zcela zjevně nedostál kautelám vymezeným judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“) ze dne 28. 4. 2017, č.j. 5 Ads 80/2016-22. Odůvodnění přesvědčivosti posudku má povahu formulářového odůvodnění, neboť totožné žalovaná konstatuje de facto ve všech rozhodnutích o odvolání ve věcech průkazu osoby se zdravotním postižením. Za zcela zásadní vadu rozhodnutí tak žalobce pokládá fakt, že rozhodnutí žalované není vůbec založeno na principu individualizace, jeho odůvodnění postrádá konkrétní důvody vztahující se k vyhodnocení přesvědčivosti a věrohodnosti posudku posudkové komise v případě žalobce, stejně jako vyhodnocení individuálních okolností jeho případu, odůvodnění rozhodnutí postrádá vypořádání se s konkrétními odvolacími důvody žalobce a jeho stanovisky zejména ve vztahu k bagatelizaci jeho zdravotního postižení a vlivu na jeho pohyblivost. Aniž by se žalovaný vypořádal s konkrétními okolnostmi případu, bez jakéhokoliv dalšího hodnocení do svého rozhodnutí převzal posudkové zhodnocení, a jeho přesvědčivost odůvodnil obecnými interpretačními hledisky, aniž by je reálně aplikoval na individuální okolnosti žalobcova případu. 4. Dále žalobce shledal zásadní vadu rozhodnutí v tom, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen posudkovým lékařem se specializací v oboru ortopedie, přičemž členem komise byl i odborník v oboru interní lékařství, dle žalovaného odborník kompetentní k posouzení zdravotního stavu. S ohledem na podkladovou zdravotnickou dokumentaci lze pokládat za legitimní, že posudková komise byla na počátku právě takto v souladu s dominujícím postižením žalobce obsazena, avšak v průběhu hodnocení zdravotního stavu žalobce došlo k lapidární změně, pokud jde o stanovení dominujícího onemocnění, a z tohoto důvodu již fakticky nemají dominující charakter interní onemocnění, ale postižení ortopedická v podobě omezení funkce dvou končetin. V kompetenci členky PK MPSV – specialistky v oboru interní lékařství však již nebylo konkrétní hodnocení ortopedického onemocnění, neboť v tomto oboru specialistkou není, a pokud jde o interní lékařství a ortopedii, nejedná se ani o obory příbuzné či úzce provázané. Povinností PK MPSV bylo dbát na to, aby byla posudková komise správně odborně obsazena, a současně bylo zcela zásadní povinností žalované hodnotit posudek z perspektivy řádného obsazení komise. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila, v důsledku čehož je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné, neboť posouzení zdravotního stavu žalobce z pohledu ortopedického postižení (polyartritida a oboustranná gonartróza) a objektivizace jeho dopadů do schopnosti pohyblivosti žalobce v posudku absentuje a samotné hodnocení dopadů v perspektivě postižení dolních končetin je provedeno na třech řádcích vyvolávajících dojem, že se jedná o náhodně, resp. též arbitrárně vybrané údaje z podkladové zdravotnické dokumentace. Pokud tedy PK MPSV zaujala medicínský názor, že dominujícím zdravotním postižením pro účely funkční schopnosti pohyblivosti není interní onemocnění, pak měl být k posouzení zdravotního stavu žalobce přizván lékař – ortoped. Žalobce si je vědom institucionálních těžkostí při obsazování posudkových komisí, tyto však nemohou liberovat přístup, v němž je zdravotní stav žalobce hodnocen lékařem bez potřebné odbornosti, resp. jenž stanoví dominující onemocnění spadající pod jinou odbornost a následně takové onemocnění odborně hodnotí, byť je v dané odbornosti de facto laikem. 5. Žalobce dále namítl opomenutí individualizovaně zhodnotit zákonné znaky jednotlivých forem funkčních postižení ve spojení s bagatelizací dominujícího zdravotního postižení a jeho dopadů na funkční postižení pohyblivosti a orientace. V posudku absentuje řádné zhodnocení rozhodujících posudkových kritérií, na jejichž základě musí být dopad dominujícího zdravotního postižení na schopnost pohyblivosti žalobce zhodnocen individualizovaně. Povinností posuzujících lékařů je z hodnocené zdravotnické dokumentace zjistit, jaká konkrétní omezení s dopadem na schopnost mobility jsou v případě posuzované osoby naplněna, a tato omezení následně řádně subsumovat pod rozhodující symptomy těžkého funkčního postižení vymezené právním předpisem. Tomuto posudková komise nedostála, čímž posouzení zdravotního stavu zatížila podstatnou vadou vnitřní rozpornosti a konstatuje tak, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce vlivem mj. degenerativních změn kloubních, což je však v očividném rozporu se skutkovými zjištěními v posudku, pokud je jako dominující postižení stanovena zejm. polyartritida a specificky pak gonartróza, tedy artróza kolenních kloubů ve III. – IV. stupni, jež dle žalobce ve skutečnosti odpovídají těžkému funkčnímu postižení pohyblivosti ve smyslu odst. 2 písm. f) Přílohy č. 4 vyhl. č. 388/2011 Sb., tedy těžké omezení funkce dvou končetin. Zdravotní stav žalobce však byl posouzen lékaři bez potřebné specializace a posudkové zhodnocení tak má v této části spekulativní povahu. 6. Žalobce dále pokládá za vysoce překvapivý závěr, je-li konstatováno, že jeho stav je v čase neměnný, tedy že platnost posouzení je trvalá, a to v situaci, kdy základním pojmovým znakem polyartritidy je zhoršování stavu, resp. dlouhodobý a postupně gradující průběh a současně kdy v případě gonartrózy se negativní progres podává již z faktu, že se nyní jedná již o III. stupeň postupně přecházející do nejzávažnějšího IV. stupně a dá se tedy předpokládat, že dopady dominujícího onemocnění na funkční schopnosti pohyblivosti žalobce budou v průběhu času charakterizovány prohlubující se závažností a tedy lze těžko předjímat, že posudkové závěry mají trvalý charakter. Za zásadní vadu napadeného rozhodnutí je nutno v návaznosti na výše uvedené pokládat, že žalovaný ve skutečnosti neprovedl hodnocení posudku jako důkazu, když žalovaný nekonstatoval a zjevně ani nezaujal žádné správní úvahy, na jejichž základě by posudek mohl hodnotit jako přesvědčivý, přičemž se nijak nevypořádal s jeho mezerovitostí a spekulativno