141 Af 6/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

141 Af 6/2025- 32 - text  5 141 Af 6/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: Bohemia projekt - spolek, IČO: 22717617 sídlem Keplerova 710/28, Krásné Březno, 400 07 Ústí nad Labem zastoupený advokátem JUDr. Rostislavem Sochorem sídlem Masarykova 1680/110, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2025, č. j. 21644/25/5100-10612-703694, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě takto: I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Platebním výměrem č. 9/D/2024 ze dne 3. 4. 2024, č. j. 676783/24/2500-31471-505465, Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobci za porušení rozpočtové kázně odvod do státního rozpočtu ve výši 54 794 Kč. Platebním výměrem č. 10/D/2024 ze dne 3. 4. 2024, č. j. 676850/24/2500-31471-505465, správce daně vyměřil žalobci za porušení rozpočtové kázně odvod do Národního fondu ve výši 465 565 Kč. 2. Žalobce podal proti výše uvedeným platebním výměrům odvolání, přičemž žalovaný napadeným rozhodnutím snížil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu na 54 539 Kč a snížil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu na 463 574 Kč. 3. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. V tomto návrhu žalobce uvedl, že v České republice působí převážně jako charitativní subjekt. Nemá úspory, které by mu umožňovaly uspokojit napadeným rozhodnutím uplatněné pohledávky v plné výši, aniž by se existenčně ohrozil. Žalobce se snaží zachovat účel rekonstruovaných bytů. Pokud by o ně přišel, stanou se – jako většina v regionu – nástrojem k obohacení pronajímatele, a nájemci přijdou o možnost dostupného důstojného bydlení. Žalobce je přesvědčen o tom, že odvody za porušení rozpočtové kázně jsou vůči němu uplatňovány nedůvodně, a proto svůj majetek nijak neskrývá ani jej nezcizuje. 5. Dle žalobce neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí by mu vznikla značná a prakticky nenahraditelná újma. Žalobce upozornil, že povaha vad napadeného rozhodnutí i prvostupňových platebních výměrů je natolik zřejmá, že již nyní přinejmenším nelze vyloučit vyhovění žalobě. Dále žalobce konstatoval, že újma, kterou díky napadenému rozhodnutí zaznamenává, je velmi tíživá a má existenční důsledky pro žalobce i pro osoby, kterým pomáhá. Dle žalobce nelze vyloučit, že soudní řízení může trvat delší dobu, což je rovněž argumentem pro přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce zdůraznil, že je bezúhonnou osobou, nikoliv a priori dlužníkem. Z uvedených důvodů lze mít dle žalobce za to, že důsledky neodložení výkonu rozhodnutí jsou zřejmě mnohem závažnější než případný odklad výkonu rozhodnutí. 6. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil mimořádnost odkladného účinku a skutečnost, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese žalobce. Žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2012, č. j. 2 Afs 69/2012-114, dle kterého návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy. Žalovaný konstatoval, že žalobce ke svým tvrzením nepředložil žádné důkazní prostředky. Jedná se tak pouze o nepodložená tvrzení. Dle žalovaného žalobce nijak nekonkretizuje a nedokládá svoji celkovou majetkovou a ekonomickou situaci, a tudíž nelze posoudit potenciální dopad vymáhání stanovené daně na činnost žalobce a tím vyhodnotit, zda v případě realizace uvedeného rozhodnutí skutečně může dojít k žalobcem uvedené nenahraditelné újmě. Návrh na přiznání odkladného účinku tedy není dle žalovaného řádně odůvodněn a podložen, přestože důkazní břemeno v tomto případě leží na žalobci. Dle žalovaného žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, pročež by měl soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnout. 7. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 8. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí předtím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 9. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí újma, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 10. Soud veden shora uvedeným testem po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět. 11. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud vycházel ze žalobou napadeného rozhodnutí, jímž byly zčásti změněny platební výměry správce daně, přičemž po oné změně má žalobce povinnost uhradit odvody za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 518 113 Kč. Je tudíž zřejmé, že nastanou-li účinky tohoto rozhodnutí, žalobcův majetek se zmenší, čímž mu může být způsobena újma. Existence újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. na straně žalobce je tak zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a soud proto považuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě za splněnou. 12. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě. 13. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 14. Má-li mít žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě úspěch, musí být z jeho strany tvrzeny a současně také doloženy rozhodné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že v případě existence pravomocného rozhodnutí správního orgánu existuje veřejný zájem na jeho řádném výkonu, soud musí vždy poměřovat, zda zájem žalobce v daném jednotlivém případě p