16 Ad 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 Ad 1/2025- 56 - text  5 16 Ad 1/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: doc. Dr. Ing. P. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Joklem sídlem Londýnská 608/52, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem sídlem Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem zastoupený advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025, č. j. UJEP/2025/00025082, o návrhu na přiznání odkladného účinku takto: I. Žalobě se přiznává odkladný účinek. II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025, č. j. UJEP/2025/00025082, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce z funkce děkana Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s účinností k 31. 7. 2025. 2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně závažnější újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám nebo veřejnému zájmu v případě, že odkladný účinek přiznán nebude. Žalobce zdůraznil, že rozhodnutím dochází k odvolání z funkce děkana fakulty, což je zásah s bezprostředními a prakticky nevratnými důsledky. Kromě reputační a profesní újmy by došlo i k nenahraditelné změně ve vnitřní organizaci fakulty, a to i z pohledu kontinuity jejího vedení a zajištění správy. V případě, že by žalobě bylo později vyhověno, a žalobce byl uznán neoprávněně odvolaným, zatímco v mezidobí by byl již jmenován nový děkan, by dle žalobce vznikla vážná právní a organizační nejistota ohledně dalšího výkonu funkce, pravomocí a postavení obou osob. Taková situace by pak mohla vést k neřešitelnému střetu a narušení chodu fakulty, včetně zpochybnění rozhodnutí vydaných nově jmenovaným děkanem. Právní následky takové situace by měly dopad nejen na žalobce, ale i na celou fakultu, její zaměstnance, studenty a partnerské instituce. Újma spočívající v odvolání děkana dle žalobce spočívá mimo jiné i v zásahu do jeho odborné a morální integrity jako veřejné osoby. Žalobce trval na tom, že přiznání odkladného účinku žalobě nezpůsobí újmu jiným osobám ani veřejnému zájmu, neboť žalobce doposud vykonával svou funkci řádně a v souladu se zákonem. Nebyl rovněž dle jeho názoru dán žádný důvod k jeho okamžitému odvolání. Přiznání odkladného účinku tak dle žalobce představuje prostředek k zachování jeho práv a stability řízení fakulty do doby rozhodnutí ve věci samé. Dle žalobce by nepřiznání odkladného účinku žalobě mohlo vyvolat i zásahy do legitimních očekávání dalších akademických pracovníků a studentů, jejichž vztah k vedení fakulty je podmíněn důvěrou v řádný výkon pravomoci. Přiznání odkladného účinku je tedy dle žalobce odůvodněno nejen ochranou jeho práv, ale i ochranou veřejného zájmu na stabilitě vnitřní organizace fakulty. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na odkladný účinek žaloby trval na tom, že žalobce nijak nevylíčil újmu, která mu výkonem napadeného rozhodnutí má hrozit. Tvrzení obsažená v žalobě jsou dle žalovaného pouze zákonnými důsledky žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce dle žalovaného nevymezil újmu, kterou by bylo možné přezkoumatelně porovnat s případnou újmou hrozící jiným osobám. Žalovaný zdůraznil, že institut přiznání odkladného účinku má sloužit jako zcela výjimečný nástroj, kterým je prolomena právní moc a vykonatelnost správních rozhodnutí. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že k zásahu do odborné a morální integrity žalobce jako veřejné osoby již došlo, a nejedná se tedy o újmu hrozící, ale o újmu, která již nastala. Proto není na místě návrhu na odkladný účinek vyhovět. 4. Dále žalovaný trval na to tom, že přiznáním odkladného účinku žalobou napadenému rozhodnutí by mohlo dojít k zásahu do práv třetích osob, a to do práv fakulty, univerzity, členů akademické obce a osob, které se neshodnou s žalobcem v otázkách personální a manažerské politiky. Zdůraznil, že rozhodnutí o odvolání děkana bylo výsledkem kvalifikovaného (třípětinovou většinou přijatého) rozhodnutí akademického senátu. 5. Dále žalovaný upozorňoval na to, že přiznání odkladného účinku bude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je ochrana plynulého a nerušeného výkonu vzdělávací a s ní související tvůrčí činnosti na dané fakultě, a zájem na stabilizaci prostředí na fakultě. Žalovaný uvedl, že situace na fakultě se stabilizovala a fakulta je vedena proděkanem. Faktické navrácení děkana do funkce v důsledku přiznání odkladného účinku tak může dle žalovaného způsobit újmu třetím osobám (např. v nemožnosti kontroly rozhodovacích procesů děkana, které mohou být motivovány i současným soudním sporem). 6. Žalovaný dále trval na tom, že přiznání odkladného účinku žalobě by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem na ochraně plynulého a nerušeného výkonu vzdělávací a s ní související další tvůrčí činností na Fakultě životního prostředí a stabilizace prostředí na této fakultě. Žalovaný trval na tom, že v mezidobí došlo ke zklidnění situace, fakulta je vedena proděkanem. Naopak návrat žalobce do funkce by způsobil destabilizaci prostředí fakulty. Dle žalovaného by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s ochranou řádného chodu fakulty a bylo by zásahem do autonomie vysoké školy a jejího práva rozhodovat si o vlastních poměrech, a tedy i porušením práva na výkon akademické samosprávy, což je nepochybně důležitý veřejný zájem. 7. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 8. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy mus