8 Afs 167/2023 — Nejvyšší správní soud

41 A 10/2026- 14 - text  4 41 A 10/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: M. A. E. E., narozen X státní příslušník Egyptské arabské republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-8159-6/ZM-2026 ze dne 19. 2. 2026 takto: I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalovaný vydal dne 19. 2. 2026 sdělení o nesplnění podmínek, kterým vyslovil, že nejsou splněny podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro zaměstnávání žalobce na pracovním místě Kadeřníci (5141), místo výkonu práce: Londýnská 1875/1, Ústí nad Labem, číslo pracovního místa 17 791 430 765, u zaměstnavatele: Josef Lacko, IČO: 6929536, sídlem Peškova 508, Ústí nad Labem. 2. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). 3. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalobce uvedl, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj znamenalo zásadní újmu spočívající v nemožnosti vykonávat zaměstnání, ztrátě příjmu a reálném ohrožení jeho pobytového oprávnění. Tyto následky mohou mít podle žalobce nevratný charakter. Poznamenal, že jeho zaměstnanecká karta je platná do 10. 9. 2026. Podle žalobce bylo jeho oprávnění k pobytu ukončeno toliko z formálních a nepodložených důvodů. Bez odkladného účinku by žalobce musel opustit území České republiky. Žalobce konstatoval, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žádná újma veřejnému zájmu, neboť má zajištěno zaměstnání a splňuje materiální podmínky výkonu práce. Podle žalobce připouští judikatura Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 10 Azs 173/2024) přiznání odkladného účinku v obdobných případech, kdy rozhodnutí o změně zaměstnavatele má přímý dopad na pobytové postavení cizince. 4. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě. Poukázal na to, že napadené rozhodnutí je deklaratorní povahy, tedy nezakládá ani nemění právní stav. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 Azs 177/2023-25, a ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41. Žalovaný zdůraznil, že zaměstnanecká karta žalobci zanikla ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dne 7. 3. 2026 uplynutím devadesátého dne následujícího po dni, kdy žalobci skončil pracovněprávní vztah k dosavadnímu zaměstnavateli (6. 12. 2025). Samotné sdělení ze dne 19. 2. 2026 nemohlo mít podle žalovaného vliv na zánik zaměstnanecké karty, který nastal ze zákona. Žalovaný navrhl, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. 5. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 6. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 7. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 8. Soud vycházel z aktuálního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2025, č. j. 6 Azs 158/2025-28, kterým byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti v obdobné věci. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud odmítl argumentaci žalovaného, a vyslovil, že „sdělením podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je autoritativně postaveno najisto, zda oznámení cizince splňuje požadavky zákona o pobytu cizinců. Obsah sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců tak závazně určuje, jaké účinky ze zákona o pobytu cizinců nastanou, tj. zda cizinec může oprávněně pobývat na území a vykonávat zaměstnání na oznámené pozici, nebo zda se na oznámení hledí, jako by nebylo učiněno. To je významné nejen pro účely samotného výkonu zaměstnání na nově oznámené pozici, nýbrž i z hlediska případného zániku platnosti zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ta totiž zaniká uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) téhož zákona na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10 téhož zákona. Výjimku z tohoto pravidla pak představuje mj. situace, kdy cizinec před uplynutím této doby učiní (nové) oznámení podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců (§ 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Pakliže by se však na oznámení hledělo, jako by nebylo učiněno podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, a žalovaný by tuto skutečnost cizinci sdělil až ke konci doby podle § 63 odst. 1 téhož zákona, ve které mohl cizinec učinit nové oznámení, mohlo by dojít k zániku platnosti zaměstnanecké karty, aniž by měl cizinec možnost jej jakkoliv ovlivnit, ačkoliv mohl být i v dobré víře, že splňuje všechny předepsané podmínky“. 9. V nyní řešené věci však nastala odlišná situace. Napadené rozhodnutí (sdělení) bylo vydáno dne 19. 2. 2026 a žalobci doručeno dne 24. 2. 2026. Žalobce se tak o nesplnění podmínek § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců dozvěděl ještě před tím, než platnost jeho zaměstnanecké karty v souladu s § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ze zákona zanikla (až dne 7. 3. 2026). Žalobce tak nemohl být v dobré víře, že splňuje všechny zákonné podmínky pro změnu zaměstnavatele, měl možnost na vzniklou situaci reagovat a podat případně nové oznámení o změně zaměstnavatele. 10. Soud proto shledal, že napadené rozhodnutí (sdělení) nemá žádný vliv na žalobcův pobytový status. Žalobcova zaměstnanecká karta zanikla uplynutím devadesáti dnů ode dne, kdy skončil žalobcův dosavadní pracovněprávní vztah. Případné přiznání odkladného účinku žalobě v nyní řešené věci by na této skutečnosti nemohlo nic změnit. 11. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení