41 A 9/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 A 9/2026- 17 - text  6 41 A 9/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: Q. T. H., narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-74474-15/SO-2024 ze dne 26. 1. 2026 takto: I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 21. 2. 2024 Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zastavilo řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti. Žalobcovo odvolání proti tomuto usnesení žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2026 zamítl. 2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). 3. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalobce uvedl, že je přiměřené umožnit mu legální pobyt na území minimálně po dobu probíhajícího soudního řízení, neboť jde o posouzení zákonnosti řízení o existujícím dlouhodobém pobytu, který je účelně využíván. Následkem nepřiznání odkladného účinku by podle žalobce bylo okamžité ukončení podnikání, které mu zajišťuje prostředky na život a na něž by v případě vyhovění žalobě jen těžko navazoval. Také by musel zaplatit značné náklady na cestu do vlasti. Zdůraznil, že zde má funkční sociální zázemí, plní své zákonné povinnosti i účel pobytu a ničeho protiprávního se nedopustil. Žalobce podotkl, že důvodem zamítnutí jeho žádosti (myšleno patrně zastavení řízení, pozn. soudu) byla skutečnost, že nedopatřením a bez jeho vědomí nebyl včas doložen doklad o uzavření zdravotního pojištění. Podle žalobce nelze opomíjet ani jeho právo na spravedlivý proces zahrnující osobní účast na soudním řízení a přímý kontakt se zástupcem. Žalobce poznamenal, že jeho pobyt je nutno považovat za oprávněný až do 2. 2. 2026, kdy bylo jeho zástupci doručeno napadené rozhodnutí. Dodal, že nepřiznáním odkladného účinku žalobě dojde k naprostému narušení právní jistoty, kdy žalobce již v minulosti ztratil oprávnění k pobytu v důsledku nezákonného rozhodnutí, jež soud následně zrušil. Žalobce dále citoval usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 73/2011-100 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 11 A 185/2012. 4. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že žalobcova tvrzení (stran podnikatelské činnosti a sociálního zázemí) jsou obecná. Žalobce podle žalovaného netvrdí žádnou konkrétní hájitelnou vážnou újmu. Žalovaný citoval usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2016, č. j. 10 Azs 249/2016-32, a dodal, že žalobcova další přítomnost na území není nijak odůvodněna. Jeho tvrzení, že plní své zákonné povinnosti i účel svého pobytu, hradí své daňové a odvodové povinnosti a ničeho se právně nedopustil, podle žalovaného nemůže být považováno za nadstandard a být důvodem pro přiznání odkladného účinku. K tvrzení o právu na spravedlivý proces žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, a ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, a upozornil na to, že žalobce je zastoupen advokátem, žalobcova účast u soudního jednání může být zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo žalobce může získat pobytové oprávnění za účelem účasti u soudního jednání. Žalovaný uzavřel, že aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu v oblasti odkladného účinku se vyvíjí směrem k přísnějšímu pojetí (např. usnesení ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 Azs 299/2018-26). Navrhl, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. 5. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 6. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 7. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 8. Soud veden shora uvedeným testem po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět. 9. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se toliko jedná o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž bylo pravomocně zastaveno řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, je schopno žalobci způsobit újmu, neboť žalobce ztrácí oprávnění k pobytu na území České republiky a je fakticky nucen je opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. existence újmy. 10. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže přiznáním odkladného účinku vzniknout újma dalším osobám, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě. 11. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Má-li mít návrh na přiznání odkladného účinku žalobě úspěch, musí být ze