2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 100/2014- 47 - text 9 pokračování 10A 100/2014 10A 100/2014-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., advokát, zast. Mgr. Martinem Karlínem, advokátem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu t a k t o : I. Zásah Ministerstva vnitra, kterým znemožnilo žalobci provádění autorizované konverze dokumentů znemožněním přístupu k elektronické aplikaci systému kontaktních míst veřejné správy tím, že tento přístup podmínilo provedením tzv. ztotožnění fyzické osoby, byl nezákonný. II. Ministerstvu vnitra se zakazuje pokračovat v porušování práva žalobce znemožňováním provádění autorizované konverze dokumentů znemožňováním přístupu k elektronické aplikaci systému kontaktních míst veřejné správy tím, že tento přístup podmiňuje provedením tzv. ztotožnění fyzické osoby. III. Ministerstvo vnitra je povinno obnovit stav, který zde byl před nezákonným zásahem, tedy umožnit žalobci provádění autorizované konverze dokumentů umožněním přístupu k elektronické aplikaci systému kontaktních míst veřejné správy bez nutnosti provedení tzv. ztotožnění fyzické osoby, a to dnem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Martina Karlína, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spočívá v tom, že mu bylo znemožněno provádění autorizované konverze dokumentů podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronických úkonech). Žalobce v žalobě uvedl, že je advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, a to od 1. 6. 2013. Jako advokát je žalobce oprávněn v souladu s § 25c zákona o advokacii v souvislosti s poskytováním právních služeb provádět tzv. autorizovanou konverzi dokumentů podle zákona o elektronických úkonech. Žalobce požádal o zajištění přístupu k elektronické aplikaci nutné k provádění autorizované konverze dne 6. 6. 2013. Žalovaný žalobci přístup zřídil a dopisem ze dne 4. 7. 2013 oznámil potřebné přístupové údaje k aplikaci. Žalobce tzv. autorizovanou konverzi dokumentů od této doby bez problémů prováděl, a to až do 31. 5. 2014, když následujícího dne žalovaný provedl nezákonný zásah, kterým žalobci znemožnil přístup do aplikace potřebné k provádění autorizované konverze dokumentů. Žalovaný spravuje systém pro provádění autorizované konverze v rámci tzv. systému Czech Point. Žalovaný svůj zásah spočívající ve znepřístupnění systému nijak nepopírá, když se naopak domnívá, že jedná po právu. Žalovaný se rozhodl provést jako provozovatel systému ztotožnění osob, což nutně zasáhlo i systém autorizované konverze. Toto ztotožnění představuje proces, při kterém by se záznam o identitě každé osoby, která pracuje v systému Czech Point, měl propojit se záznamem o identitě téže osoby tzv. registru obyvatel dle § 3 písm. a) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Žalobce však v registru obyvatel vedený není. Jako státní občan Slovenské republiky bez trvalého pobytu v České republice není žalobce žádnou osobou vedenou v registru obyvatel dle § 17 zákona o základních registrech. Žalobce je sice občanem členského státu Evropské unie, avšak nebylo mu vydáno potvrzení o přechodném pobytu dle § 87a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců), ve znění pozdějších předpisů. O takovéto potvrzení žalobce nikdy nežádal, když mu žádný právní předpis takovouto povinnost nestanoví. Proces ztotožnění žalovaný nastavil tak, že do 31. 5. 2014 byl dobrovolný, po tomto datu však je povinný. To znamená, že osobě, která do 31. 5. 2014 ztotožnění neprovedla, byl od 1. 6. 2014 znemožněn přístup k autorizované konverzi. Takovýto stav skutečně nastal. Žalobci byl systém znepřístupněn a tento stav ke dni podání žaloby trvá. Žalovaný tedy žalobci znepřístupnil systém autorizované konverze dokumentů, když tento je technicky podmiňován provedením tzv. ztotožnění. Žalobce a žalovaný jsou tak ve sporu o to, zda je zásah žalovaného zákonný nebo nikoliv. Zákon č. 85/19966 Sb., o advokacii, nestanoví žádné zvláštní požadavky k tomu, aby advokát mohl autorizovanou konverzi provádět. Zcela tedy stačí, že žalobce je advokátem ve smyslu zákona o advokacii. Ani zákon o elektronických úkonech nestanoví u advokátů žádné další podmínky pro přístup ke konverzi, když pouze v § 23 odst. 1 uvádí, že konverzi provádí za podmínek stanovených jiným právním předpisem také advokát. Takovýmto jiným právním předpisem je však pouze již výše zmíněný zákon o advokacii. Žalobci byl v červenci roku 2013 jako advokátovi zřízen přístup k autorizované konverzi zcela poprávu. Žádný jiný právní předpis pak dle názoru žalobce nestanovuje jakékoliv podmínky, které by žalobce jako advokát k přístupu do systému měl naplnit. Pokud tedy žalobci možnost provádět autorizovanou konverzi dokumentů garantuje přímo § 25c zákona o advokacii, žalobce jej téměř rok využíval a nyní žalovaný bez jakéhokoliv zákonného podkladu, tj. bez jakékoliv změny legislativní situace, přístup žalobce podmínil provedením jakéhosi ztotožnění, v důsledku čehož žalobce využití konverze zamezil, jde zcela zjevně o nezákonný zásah žalovaného do práv žalobce. Žalovaný totiž nemůže dle své libovůle stanovovat podmínky pro přístup v systému tzv. konverze nad rámec platných právních předpisů. Pokud žádný právní předpis nevyžaduje, aby byl žalobce osobou vedenou v registru obyvatel, nemůže toto vyžadovat ani žalovaný. Žalovaný přitom může v souladu s čl. 2 Listiny základních práv a svobod uplatňovat státní moc jen v případech v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Zejména pak platí, že nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, tudíž žalobce nemůže být nucen k tomu, aby například požádal o potvrzení o přechodném pobytu a aby provedl tzv. ztotožnění, když ani k jednomu nemá zákonnou povinnost. Odkazy na ustanovení zákona, které žalovaný uvedl ve své odpovědi na výzvu žalobce, žádnou právní oporu postupu žalovaného neobsahují. Žalovaný nemůže být oprávněn omezit zákonná práva žalobce s odkazem na obecná ustanovení § 8 až § 11 zákona o základních registrech. Pokud žalovaný argumentuje § 3 odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o informačních systémech), je odkaz na toto ustanovení zcela nesmyslný. Žalovaný tak ke svému zásahu nemá žádný zákonný podklad. Žalobce považuje zásah také za porušení jeho práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný zcela svévolně a bez zákonné opory znemožnil žalobci výkon práva provádět autorizovanou konverzi, které mu garantuje § 25c zákona o advokacii. Žalobce se dále domnívá, že jednání žalovaného nemá ani žádné faktické opodstatnění. Žalobce jako podnikající fyzická osoba je veden v registru osob ve smyslu § 3 písm. b) zákona o základních registrech a tudíž je zcela jednoznačně identifikovatelný jako advokát s přiděleným identifikačním číslem. V systému pro provádění autorizované konverze neexistoval s identifikací žalobce problém po dobu téměř jednoho roku a neexistuje žádný důvod k tomu, aby takovýto problém existoval nyní. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud určil, že zásah žalovaného byl nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav, který zde byl před nezákonným zásahem. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že fakt, že zákon o advokacii ani zákon o elektronických úkonech nestanoví žádné bližší podmínky, neznamená, že by bližší podmínky nemohly být určeny jinak. Informační systém Czech Point je informačním systémem veřejné správy podle § 3 odst. 1 zákona o informačních systémech a žalovaný je jeho správcem. Žalovaný podle § 4 odst. 1 písm. l) tohoto zákona koordinuje a vytváří podmínky pro činnost kontaktních míst veřejné správy a dle § 4 odst. 2 písm. d) téhož zákona stanoví pravidla pro sdílení dat a služeb mezi jednotlivými informační systémy veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní. Správce je mimo jiné povinen zajistit veškeré z toho vyplývající povinností, jako je přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby, který je odvozen ze zdrojového identifikátoru fyzické osoby, tj. z registru obyvatel. Dále musí správce agendového informačního systému zabránit neoprávněnému přístupu k osobním údajům v základních registrech. Skutečnost, že na základě rozhodnutí žalovaného již od určitého okamžiku agendový informační systému pracuje pouze se ztotožněnými osobami,