7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 13/2015- 67 - text 14 9A 13/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Mark2 Corporation Czech, a.s., IČ: 25719751, se sídlem Pod Višňovkou 23/1662, Praha 4, zastoupen Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 15. 12. 2014, č. j. 8565/2014-NBÚ/07, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ředitel Národního bezpečnostního úřadu zamítl rozklad žalobce (dále též „rozhodnutí ředitele“) a potvrdil rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále též „Úřad“) ze dne 2. 9. 2014, č. j. 4681/2014-NBÚ/21 (dále též „rozhodnutí Úřadu“), o nevydání osvědčení podnikatele pro přístup k utajované informaci stupně utajení „Důvěrné“ s formou přístupu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro rozhodnutí důležité skutečnosti. Na základě žádosti žalobce o vydání osvědčení podnikatele pro přístup k utajované informaci stupně utajení „Důvěrné“ s formou přístupu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně utajovaných informací (dále jen „osvědčení“) bylo dne 26. 4. 2012 zahájeno podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací bezpečnostní řízení. Účastník řízení byl již v minulosti (pod názvem ABL, a. s.) držitelem osvědčení. Jejich platnost zanikla podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o ochraně utajovaných informací dne 18. 1. 2012 z důvodu jeho vrácení (na stupeň Důvěrné) a podle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně utajovaných informací dne 9. 3. 2012 z důvodu změny obchodní firmy účastníka řízení, aniž by účastník řízení požádal o jejich výměnu (na stupeň Tajné). Před zánikem platnosti osvědčení byla s účastníkem řízení vedena řízení o zrušení jejich platnosti podle § 101 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací, která následně Úřad zastavil. Shora citovaným rozhodnutím Úřad rozhodl, že žalobci osvědčení nebude vydáno, neboť žalobce nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně utajovaných informací. Úřad shledal u žalobce výskyt bezpečnostních rizik dle § 18 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, tedy, že činnost statutárního orgánu nebo jeho člena, člena kontrolního orgánu nebo prokuristy podnikatele je proti zájmům České republiky, a také bezpečnostních rizik dle § 18 odst. 3 písm. d) citovaného zákona, tedy že se žalobce dopustil porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací. V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad konstatoval, že v souladu s § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací nemůže uvést bližší informace o konkrétní činnosti konkrétních osob u žalobce proti zájmům České republiky, jakož i o porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací, neboť by byl závažným způsobem ohrožen zájem zpravodajské služby a orgánů státu na ochraně jimi Úřadu postoupených informací. K prvému citovanému ustanovení tak Úřad pouze uvedl, že vlastní činnost konkrétních osob ze statutárního a kontrolního orgánu žalobce proti zájmům České republiky, které se v rozhodné době dopustily, včetně míry jejich participace na ní, je blíže popsána ve zprávě orgánu státu pod č. j. D1014/2011-NBÚ/21, v materiálech získaných od orgánu státu, jejichž kopie jsou součástí příloh úředních záznamů Úřadu pod č. j. D850/2013-NBÚ/21 a D347/2014-NBÚ/21, a ve zprávách příslušné zpravodajské služby pod č. j. D131/2012-NBÚ/21, T653/2013-NBÚ/21, D178/2014-NBÚ/21 a č. j. V443/2014-NBÚ/21. Zájmem České republiky, který byl jejich činností dlouhodobě a opakovaně v minulosti dotčen, byl jednak zájem na zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti a dále zájem na ochraně její ekonomiky. Ve vztahu ke shledanému bezpečnostnímu riziku podle § 18 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací Úřad uvedl, že je blíže popsáno v materiálech získaných od orgánu státu, jejichž kopie jsou součástí příloh úředních záznamů Úřadu pod č. j. D850/2013-NBÚ/21, D347/2014-NBÚ/21, a je doplněno zprávou příslušné zpravodajské služby pod č. j. V443/2014-NBÚ/21. Žalobce se dopustil porušení povinnosti tím, že si zajistil přístup k utajované informaci, aniž by splňoval podmínku „need to know“ (§ 15 zákona o ochraně utajovaných informací), tedy nezbytně ji k výkonu své činnosti, pokud by ji vykonával v souladu s právními předpisy, nepotřeboval, a rovněž tak nebyl schopen zabezpečit její ochranu. Úřad uzavřel, že nakládání žalobce s utajovanými informacemi považuje za významně rizikové. Proti rozhodnutí Úřadu brojil žalobce rozkladem, který byl zamítnut nyní napadeným rozhodnutím ředitele Úřadu pro nedůvodnost. V odůvodnění tohoto rozhodnutí ředitel Úřadu zopakoval, že s ohledem na § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací nelze uvést bližší informace o konkrétní činnosti konkrétních osob u žalobce proti zájmům České republiky ani informace o porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací, přičemž odkázal na totožné dokumenty jako Úřad ve svém rozhodnutí (viz výše). Podkladové materiály i dle předsedy Úřadu hovoří o konkrétní činnosti konkrétních osob proti zájmům České republiky, ať už jde o jednání aktivní (v rámci aktivit žalobce) nebo pasivní (povědomí o aktivitách, jejich tolerování, nedistancování se od nich). Spisový materiál také obsahuje informace o nelegálním sledování osob, využívání informací získaných z neveřejných evidencí či získaných orgány státu při jejich činnosti podle zvláštních právních předpisů, propojení žalobce s politickým prostředím za účelem získání veřejných zakázek nebo podíl žalobce na manipulaci výběrových řízení. Personální obsazení žalobce tak není zárukou, že bude poskytovat ochranu utajovaným informacím v rozsahu požadovaným zákonem. Ředitel Úřadu také konstatoval, že postup Úřadu byl v souladu se zákonem a pro své rozhodnutí shromáždil dostatek podkladů a zjištěné skutečnosti vyhodnotil správně. Ke konkrétním odvolacím námitkám ředitel Úřadu uvedl, že podkladem pro rozhodnutí Úřadu nebyly informace z veřejných zdrojů, nýbrž pouze a jenom utajované zprávy příslušné zpravodajské služby a příslušného orgánu státu. Dále vyzdvihl, že skutečnost, že po prověřování „zveřejněných nařčení“ nebylo vůči žalobci či osobám majícím k němu vztah, zahájeno trestní řízení či řízení před jiným správním orgánem, nemá vliv na jeho rozhodování, neboť by se jednalo o jiné řízení, než je rozhodnutí v bezpečnostním řízení podle zákona o ochraně utajovaných informací. Znovu také odkázal na § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací, dle něhož Úřad nemá povinnost konkretizovat veškeré informace, které měly vliv na jeho rozhodování, neboť se jedná o utajované informace. K námitce neexistence konkrétního časového vymezení existence bezpečnostního rizika konstatoval, že neexistenci zákonného vymezení období pro zjišťování bezpečnostního rizika u podnikatele (oproti stanovenému vymezení v případě fyzických osob v § 14 odst. 4 zákona o ochraně utajovaných informací) nelze vykládat tak, že bezpečnostní rizika mají být zjišťována pouze aktuálně, a nikoliv zpětně. K osobě V.B., pokud by on byl statutárním orgánem nebo jeho členem, členem kontrolního orgánu nebo prokuristou žalobce, u kterého byla shledána činnost proti zájmům České republiky, vyzdvihl, že námitky, že nyní již tato osoba není s žalobcem vlastnicky ani jinak svázána, žádný vliv na napadené rozhodnutí nemají. Za předpokladu, že tato osoba vyvíjela činnost proti zájmům České republiky jako osoba mající postavení v podnikateli využívající k tomu prostředků podnikatele, podnikatel měl z této činnosti majetkový nebo nemajetkový prospěch (tuto činnost je tedy možno přičítat přímo podnikateli) a s touto činností je spojován i po odchodu této konkrétní osoby, neboť např. statutárním orgánem nebo jeho členem, členem kontrolního orgánu nebo prokuristou podnikatele jsou v současnosti fyzické osoby s jasným povědomím o činnosti proti zájmům České republiky vyvíjené bývalým statutárním orgánem nebo jeho členem, členem kontrolního orgánu nebo prokuristou podnikatele resp. podnikatelem se zřejmými vazbami na fyzickou osobu, která vyvíjela tuto činnost proti zájmům České republiky, je skutková podstata bezpečnostního rizika naplněna i bez toho, aby fyzická osoba, která fakticky vyvíjela činnost proti zájmům České republiky, byla v současnosti v jakémkoliv vztahu s podnikatelem. K námitce týkající se osvědčení fyzických osob M.B. a K.S. uvedl, že se nemůže vyjádřit konkrétně, protože by tím mohl nad rámec z