7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

14 A 94/2023- 41 - text 12 14 A 94/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: ABAPAY s.r.o. sídlem Vinohradská 3216/165, 100 00 Praha 10 zastoupena Mgr. Janou Sedlákovou, advokátkou sídlem Purkyňová 648/125, 612 00 Brno proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 16. 2. 2023, č. j. 2023/019709/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“) ze dne 16. 2. 2023, č. j. 2023/019709/CNB/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí České národní banky ze dne 2. 11. 2022, č. j. 2022/114860/570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím odňala žalobkyni povolení k činnosti dle § 244 odst. 2 písm. j) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“), tedy povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, s odůvodněním, že žalobkyně ode dne 10. 11. 2021 do dne vydání prvostupňového rozhodnutí (tedy déle než 6 měsíců) neposkytuje platební služby v České republice. 3. Žalobkyně v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí namítala, že pro ni bylo složité v roce 2022 získat zvláštní účet nezbytný pro provozování její činnosti, o čemž žalovanou informovala. Dále namítla, že je českou společností, jejíž jednatel má trvalý pobyt na území ČR, žalobkyně má v České republice i kanceláře, centrum podpory s českým telefonním číslem a také spolupracovníky. V rámci své činnosti žalobkyně cílí primárně na zákazníky na území České republiky, což je patrné z jejích webových stránek https://abapay.eu/en/rates, na kterých vždy primárně uvádí podmínky pro české společnosti, dále pro společnosti ze zemí EU a společnosti ze zemí mimo EU. Smlouvy se zákazníky uzavírá dálkově přes internet, případně fyzicky ve svém českém sídle, které není virtuální. Své služby prezentuje i v českém jazyce, propaguje je na svém webu, služby nabízí i prostřednictvím adresných e-mailů, telefonátů a návštěv na území České republiky. Doložila čtyři transakce v období od 1. 7. 2022, které považuje za platební služby poskytnuté v České republice, a sice: i) platbu ze dne 16. 8. 2022 na příkaz klienta – společnosti sídlící v Lotyšsku – ve prospěch společnosti sídlící v Estonsku, a to na účet příjemce vedený u společnosti sídlící v Polsku; ii) platbu ze dne 13. 9. 2022 provedenou na příkaz klienta – společnosti sídlící v Irsku – ve prospěch společnosti sídlící v Estonsku, na účet příjemce vedený u společnosti sídlící v Litvě; iii) platbu ze dne 13. 9. 2022 provedenou na příkaz klienta – společnosti sídlící v Maďarsku – ve prospěch společnosti sídlící v Lotyšsku, a to na účet příjemce vedený u společnosti sídlící v Litvě; iv) platbu ze dne 19. 10. 2022 ve prospěch společnosti sídlící v Lotyšsku, na účet příjemce vedený u společnosti sídlící v Německu. 4. Námitku ohledně komplikací se založením účtu bankovní rada v napadeném rozhodnutí odmítla s tím, že žalobkyně problém se zvláštním účtem vyřešila nejpozději ke dni 29. 6. 2022, kdy žalované sdělila, které účty užívá či užívala k uložení prostředků klientů ve smyslu § 22 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku. Žalobkyně v daném sdělení označila účet u Komerční banky (datum otevření 16. 9. 2020, uzavření 30. 11. 2020) a účet u Fio banky (otevřen předchozími vlastníky, ke dni sdělení stále aktivní). Rovněž platební transakce, které žalobkyně v rámci řízení o odnětí povolení prokazovala, byly doloženy potvrzením od Fio banky. 5. K jediným čtyřem transakcím, které žalobkyně doložila, bankovní rada uvedla, že je nelze považovat za platební služby poskytnuté v České republice. Provedení zcela ojedinělých a nahodilých transakcí pro několik málo zákazníků v zahraničí nenaplňuje kritérium soustavného poskytování platebních služeb v České republice. Nelze dovodit jakoukoliv vazbu daných transakcí na Českou republiku. Cílení nabídky služeb na český trh není relevantním kritériem pro posouzení, zda byla platební služba poskytnuta na českém území. Zákon nestanoví, že by nabízení služby bylo součástí poskytování takové služby. Mezi zákazníky žalobkyně navíc patří toliko dvě české společnosti. Argumentace cílením na české zákazníky je tedy dle bankovní rady účelová. 6. K tvrzením žalobkyně, že v blízké budoucnosti dojde k provádění platebních služeb, bankovní rada uvedla, že je považuje za nevěrohodná a nedoložená. K tvrzenému dalšímu poskytování platebních služeb dlouhodobě nedochází, žalobkyně svá tvrzení blíže nedokládá. Nadto žalobkyně ani netvrdí, že poskytuje platební služby, nýbrž pouze tvrdí (aniž by svá tvrzení doložila) navázání spolupráce s konkrétními zákazníky. 7. Podle bankovní rady nebylo možné v době vydání prvostupňového rozhodnutí rozumně očekávat, že žalobkyně zjedná nápravu, a to ani v případě stanovení dodatečné přiměřené lhůty. Žalobkyně měla prostor pro nápravu ode dne zahájení řízení do dne odnětí povolení, aniž by k nápravě došlo. Žalobkyně mohla nápravu doložit též s podaným rozkladem, což však neučinila. II. Obsah žaloby 8. Dle žalobkyně byla v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí nesprávně posouzena otázka, zda žalobkyně poskytovala ve sledovaném období (od 10. 11. 2021 do 2. 11. 2022) platební služby na území České republiky. 9. Žalovaná nesprávně posoudila čtyři transakce provedené ve dnech 16. 8. 2022, 13. 9. 2022, 13. 9. 2022 a 19. 10. 2022. Dle žalobkyně se jedná o platební služby poskytnuté v České republice, neboť a. žalobkyně má sídlo i fyzické kanceláře v České republice; b. povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, kterým žalobkyně disponuje, ji neopravňuje poskytovat platební služby přeshraničně; c. transakce byly klientům poskytnuty prostřednictvím zvláštního účtu dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku, který žalobkyni vede tuzemská banka; d. právní předpisy nestanoví minimální objem transakcí, od kterého se platební služby považují za poskytnuté. Nelze tedy brát ohled na objem poskytnutých transakcí. Žalobkyně navíc usilovala o rozvíjení platebních služeb na území České republiky zasmluvňováním dalších klientů. 10. Žalobkyně odkázala na stanovisko žalované s názvem „K výkladu pojmu poskytování finančních služeb v České republice“ ze dne 6. 11. 2013 (dále jen „výkladové stanovisko“). K jednotlivým bodům stanoviska (článek II. – Kritéria pro posouzení služby jako poskytnuté v České republice, a článek VI. – Aplikace kritérií podle článku II v případě internetu) podrobněji uvedla důvody, pro které jí poskytované služby splňují kritéria zde uvedená. 11. Odebrání povolení bylo v případě žalobkyně nejen nezákonné, ale též nepřiměřeně přísné, což žalobkyně zdůvodňuje zejména situací na trhu nebankovních poskytovatelů služeb. Připomíná, že za uplynulých pět let poklesl počet poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu v České republice o 112 subjektů. Zdůrazňuje, že je nebankovním poskytovatelem platebních služeb. Nebankovní poskytovatelé podle ní kultivují finanční trh a přinášejí inovace. Z prvostupňového rozhodnutí ovšem vyplývá záměr žalované trh platebních služeb co nejvíce omezit. Získat povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb v České republice je však v současnosti obtížné a časově náročné. Ostatně i ze zprávy Evropského orgánu pro bankovnictví z ledna 2023 vyplývá, že poměr mezi udělenými povoleními a podanými žádostmi v České republice je jeden z nejnižších v porovnání s ostatními členskými státy. Průměrná délka řízení o udělení povolení je v Česku delší oproti evropskému průměru. 12. Dále žalobkyně opětovně upozornila na obtíže spojené s povinností mít zřízen zvláštní účet dle 22 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku, kdy tuzemské banky odmítají takové účty zřizovat nebankovním poskytovatelům, případně již otevřené účty ruší bez udání důvodu. Také s ohledem na tuto skutečnost považuje napadené rozhodnutí za nepřiměřené. 13. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná rozhodla v rozporu se svou rozhodovací praxí v obdobných případech a s legitimním očekáváním žalobkyně. Pokud totiž u jiných poskytovatelů zahájila řízení o odnětí povolení pro neposkytování služeb dle § 244 odst. 2 písm. j) zákona o platebním styku a takový subjekt v průběhu řízení začal platební služby prokazatelně poskytovat, žalovaná řízení o odnětí povolení zastavovala a povolení poskytovatelům ponechávala. III. Vyjádření žalované 14. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala, že platby dokládané žalobkyní nemají vazbu na Českou republiku. Zjištění žalované nenasvědčují, že by klienti žalobkyně byli sami přímo či nepřímo přítomní v České republice nebo zde vyk