8 As 141/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 57/2022- 81 - text 9 8 A 57/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalované Mgr. F. Š., narozený X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2, Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2022, č. j. 45561/2021-UVCR-7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2022, č. j. 45561/2021-UVCR-7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 29. 10. 2021, č. j. MO 298010/2021-7460, ev. č. 262005461/18/2021-7460 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 27. 8. 2020 o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb. (dále jen „žádost“). 2. Žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce úvodem uvádí, že žalovaná řádně neprovedla navrhované důkazy a opřela napadené rozhodnutí o indicie, které v historických souvislostech měly odlišnou vypovídací hodnotu. Žalovaná se dostatečně nezabývala aktivitami žalobce v náboženské oblasti a v obrodném proudu Československé strany lidové (dále jen „ČSL“), nevyslechla navržené svědky a bagatelizovala organizační činnost žalobce mj. při rozmnožování samizdatu, sběru podpisů pro petici či pomoci občanům NDR. 4. Dále žalobce namítá, že nebyl seznámen s personálním obsazením žalované a nemohl vznést případné námitky podjatosti. 5. Žalobce odmítá závěr žalované, že v určitém období byl aktivním podporovatelem a tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti (dále jen „StB“). Žalobce tvrdí, že žalovaná vybočila z rozhodovací úrovně správního orgánu a žalobce popsala jednostranně a tendenčně jako aktivního podporovatele režimu a spolupracovníka StB, který se nepřímo podílel na justičních zločinech. Rozhodnutí žalované má být založeno na podkladě účelově doplněného skutkového děje a konstrukcích, které neodpovídají provedeným důkazům a dehonestují žalobce jako podporovatele komunistického režimu a udavače. 6. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí. 7. Na výzvu Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022 žalobce sdělil, že bude žalobu doplňovat. V přípisu ze dne 16. 9. 2022 doplnil, že jednání žalobce vykazovalo všechny znaky odporu proti totalitnímu režimu v tehdejším Československu, zejména v oblasti porušování náboženské svobody i lidských práv a základních svobod. Dodal, že správní orgány nesprávně hodnotily obrodný proud ČSL, kdy jeho účastníci byli dle žalobce protikomunisticky zaměření aktivisté, kteří usilovali o návrat k původní identitě lidové strany založené na křesťanství, vlastenectví, sociálně spravedlivé společnosti a demokracii. Tímto jednáním měl žalobce naplnit podmínku § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb. (dále jen „zákon“). 8. Vyjádřením nesouhlasu s komunistickým režimem byla dle žalobce také jeho činnost spočívající v pomoci uprchlíkům z NDR. 9. Žalobce rovněž rozporuje závěr žalované o tom, že u něj existuje překážka přiznání postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona v podobě jeho spolupráce s bezpečnostními složkami. V této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 1996, č. j. 34 C 25/93-69, kterým bylo rozhodnuto o tom, že evidence žalobce v seznamu bývalých spolupracovníků StB byla neoprávněná. 10. Závěrem žalobce v doplnění žaloby rozporuje, že byl propagátorem Socialistického svazu mládeže (dále jen „SSM“), Sboru národní bezpečnosti (dále jen „SNB“) a Československé lidové armády (dále jen „ČSLA“). To měly potvrdit svědecké výpovědi, které podle žalobce provedeny nebyly, napadené rozhodnutí se o ně však dle žalobce opírá. 11. Žalovaná se ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 2022 vymezila vůči námitce žalobce o tom, že nebyl seznámen s jejími členy a nemohl podat námitky vůči jejich podjatosti. Uvedla, že žalobce byl řádně poučen o procesních právech a jeho právní zástupkyně nahlédla dne 17. 01. 2022 do spisu. O odvolání bylo rozhodnuto dne 29. 3. 2022 po projednání věci. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 19. 4. 2022, až do této doby tedy mohl žalobce nebo jeho právní zástupkyně vznést dotaz na členské obsazení žalované nebo si seznam jejích členů vyžádat. Za nejdůležitější považuje nicméně skutečnost, že právní zástupkyně žalobce si, na rozdíl od žalobce, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody, mohla členské obsazení žalované najít na jejích internetových stránkách. Dotaz na členské obsazení vznesl žalobce až dne 16. 6. 2022. 12. K tvrzení žalobce, který se obával zveřejnění napadeného rozhodnutí, žalovaná uvedla, že správní řízení je neveřejné a úřední osoby jsou vázány povinností mlčenlivosti. Ve zbytku žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobce dle ní neuvedl v žalobě ani v jejím doplnění žádné nové argumenty, které by již nebyly vypořádány ve správním řízení. Žalobu navrhla žalovaná jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. 13. Dne 12. 1. 2023 zaslal žalobce obsáhlou repliku, v ní však žádným způsobem nereaguje na vyjádření žalované, nýbrž pouze velmi detailně a nepříliš srozumitelně rekapituluje skutkové okolnosti a reálie, které již byly popsány ve správním spise a na základě kterých žalovaná nevydala žalobci osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 15. Městský soud v Praze považuje nejprve za účelné shrnout obsah správního spisu a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. 16. V žádosti adresované Ministerstvu obrany (dále jen „prvostupňový orgán“) žalobce uvedl, že byl od roku 1985 členem ČSL a představitelem jejího reformního proudu. Patřil k blízkým spolupracovníkům R. S. a některých církevních představitelů a podílel se na organizaci setkání členů ČSL. Toto mělo vést k perzekuci žalobce v pracovní oblasti. Organizoval a podepsal petici 31 vět, ilegálně rozmnožil modlitební texty a byl organizátorem poutí na Velehrad. Při Cyrilometodějských slavnostech dne roku 1985 se dostal na hlavní tribunu, v důsledku čehož byl vyslýchán Krajskou správou SNB. Angažoval se také v pomoci občanům NDR. Účastnit se měl také oprav kostelů, nelegálních setkání mládeže a nelegálních svátostí. Měl také pod pseudonymem přispívat do Křesťanských obzorů. 17. Na výzvu prvostupňového orgánu k upřesnění jeho činnosti a doplnění důkazů žalobce dále uvedl, že v letech 1987 až 1992 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kam byl přijat až napotřetí. Během studia se měl přátelit s prominenty tehdejšího režimu a získávat od nich informace, které dále šířil. Ze studia se jej měla dlouhodobě snažit vyloučit StB. Měl sloužit jako spojka mezi církevními představiteli a přispívat do samizdatového časopisu Křesťanské obzory. Shromáždit měl přes 2 000 podpisů pod petici 31 bodů za náboženskou svobodu. Po neúspěšném pokusu reformního proudu převzít vedení ČSL byl v roce 1988 ze strany vyloučen. Opakovaně mu mělo být vyhrožováno ze strany StB. Během listopadu 1989 se měl zúčastnit manifestace na podporu Občanského fóra. 18. Prvostupňový orgán v součinnosti s příslušnými archivními složkami provedl rozsáhlé šetření, ve kterém dospěl k závěru, že o žalobce se z důvodu jeho náboženské angažovanosti zajímala StB. Skrze osobu žalobce se měla StB snažit monitorovat náboženské aktivity a zvažovala dokonce jeho vyslání na církevní studia do zahraničí za účelem nasazení žalobce přímo do Vatikánu. Z těchto důvodů měla StB žalobci bránit v jeho přijetí na Právnickou fakultu. Perspektivní náhled StB na osobu žalobce se změnil, když byl označen za neseriózní zdroj a byla zjištěna organizace aktivit katolické mládeže. Žalobce byl pro jeho aktivity vyslýchán a spolupráce s ním počátkem roku 1986 byla ukončena. Žalobce se účastnil velehradské pouti roku 1985, kde se dostal na hlavní tribunu. Tam se měl setkat s předními církevními představiteli a zapojit se do skandování hesel, k čemuž vybízel i ostatní účastníky. 19. V dopise adresovaném tehdejšímu prokurátorovi JUDr. T. byl žalobce označen jako jeden z představitelů obrodného proudu ČSL. Tento dopis byl přímým podnětem k trestnímu stíhání, nebylo vš