9 Afs 35/2012 — Nejvyšší správní soud

9 Af 1/2025- 43 - text  12 9 Af 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: CERTONIA TRADING LIMITED se sídlem 25 Spyrou Araouzou, Berengaria 25, Limassol, Kyperská republika zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 14, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2024, č. j. 32206/24/5200-11431-702498 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (správce daně) na daň z příjmů právnických osob (DPPO) ze dne 9. 3. 2023, č. j. 1644057/23/2001-53521-111277, za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, jímž byla žalobci z úřední moci vyměřena DPPO ve výši 9 868 410 Kč (PV), a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zejména vyplynulo, že žalobce (kyperský daňový rezident) ve zdaňovacím období 2017 nabyl příjmy z převodu podílu v obchodní korporaci PROSEK Development, a. s. (PROSEK Development), která má sídlo na území ČR, tedy příjmy vyjmenované v § 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP). Společnost PROSEK Development vykázala v Rozvaze ke dni 31. 12. 2017 aktiva celkem 29 849 tis. Kč, z čehož pozemky (zejména pozemek koupený dne 25. 7. 2017) tvoří 28 093 tis. Kč. PROSEK Development byla jednoúčelovou společností, která vykonávala toliko činnost vyplývající z vlastnictví nemovitosti, nadto ani z jejích účetních výkazů nevyplývala jiná podnikatelská činnost. 3. Žalovaný souhlasil se závěry správce daně a zdůraznil, že § 22 odst. 1 písm. h) ZDP definuje příjem daňového subjektu jako příjem ze zdrojů na území ČR, který zde podléhá zdanění. Toto ustanovení nerozlišuje mezi obchodními korporacemi v závislosti na složení jejich majetku, ale vztahuje se na jakékoliv převody jejich podílů za podmínky, že mají své sídlo na území ČR. Na žalobce rovněž dopadá Čl. 13 odst. 2 Sdělení č. 120/2009 Sb. m. s., Smlouvy mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (SZDZ), ve kterém je stanoveno, že daňoví rezidenti Kypru jsou povinni zdaňovat v ČR příjmy z převodu podílů v obchodních korporacích se sídlem na území ČR, jestliže jejich hodnota plyne z více než 50 % z nemovitého majetku umístěného v ČR. Dle žalovaného tak správce daně oprávněně zvýšil žalobci základ daně o částku 51 939 093 Kč (příjmy ve výši 54 187 750 Kč minus prokázané náklady – kupní cena akcií – ve výši 2 248 657 Kč). Žaloba 4. Žalobce předně považoval za spornou otázku, zda podléhají dani z příjmu dle ZDP příjmy z prodeje akcií obchodní korporace se sídlem na území ČR, které žalobce prodal jinému kyperskému daňovému rezidentovi. Uvedl, že již v odvolání namítal, že správce daně postupoval v rozporu s Čl. 13 odst. 5 SZDZ, přičemž výjimku uvedenou v čl. 13 odst. 2 SZDZ nelze použít, protože si ČR do vnitrostátního práva nezakotvila ustanovení, podle kterého lze určit, že se tento příjem zdaňuje v ČR. 5. Žalobce se vymezil proti závěrům žalovaného v bodech 53 a 87 napadeného rozhodnutí a namítal, že žalovaný vadně vyložil povahu SZDZ a z ní plynoucí práva a povinnosti žalobce. Důsledkem toho je nezákonně stanovená daň. Žalovaný v bodě 31 napadeného rozhodnutí popírá správnost svého závěru obsaženého v bodě 87 téhož rozhodnutí, že z čl. 13 odst. 2 SZDZ plynou žalobci jasná práva a povinnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, čj. 1 Afs 292/2017-37, č. 3843/2019 Sb. NSS, žalobce uvedl, že účelem smluv o zamezení dvojího zdanění je alokovat práva ke zdanění mezi stát rezidence a stát zdroje, nikoliv ukládat jednotlivcům jakékoliv povinnosti. SZDZ v Čl. 13 odst. 2 a 5 pouze říká, co státy mohou zdanit, ale nikoliv, že musí, což žalovaný sám vysvětluje v bodě 31 napadeného rozhodnutí. Žalovaný se tak mýlí, když tvrdí, že z Čl. 13 odst. 2 SZDZ plynou jakákoliv práva či povinnosti. 6. Žalobce tvrdil, že neměl jak identifikovat, že jím realizovaný příjem podléhá dani v České republice, protože SZDZ v Čl. 13 odst. 5 přiznává právo na zdanění všech příjmů z prodeje cenných papírů Kyperské republice a ČR si nezakotvila ve svém právním řádu právní normu, která by určovala, jak má daňový subjekt identifikovat typ příjmu, na jehož zdanění má Česká republika právo. Žalovaný tyto nedostatky zaplňuje tak, že žalobce měl přímo aplikovat pravidla obsažená v Čl. 13 odst. 2 Smlouvy, a to tak, že měl neurčitý pojem „hodnota akcií“ doplnit pojmem ocenění akcií podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (bez zohlednění dluhů). Dle žalobce jde o nepřípustné doplňování pravidel pro identifikaci zdanitelného příjmu, které český právní řád neumožňuje. Proto je napadené rozhodnutí nezákonné. Z absentujícího pravidla pro zdanění nemůže vzniknout příjem podléhající dani. 7. Žalovaný dle žalobce představil také „náhradní argumentaci“, neboť uvedl, že lze použít i § 22 odst. 1 písm. h) ZDP, který představuje „širší okruhu případů“ než uvedených v Čl. 13 odst. 2 SZDZ. Dle žalobce činí § 22 odst. 1 písm. h) ZDP příjmem zdanitelným v České republice příjmy z převodu podílů v obchodních korporacích, které mají sídlo na území ČR, a je tak v rozporu s Čl. 13 odst. 5 SZDZ, který naopak přiznává tyto zisky ke zdanění v Kyperské republice. Aby daňový subjekt mohl řádně identifikovat, zda jím realizovaný příjem podléhá zdanění v ČR, musel by zákon rozlišit rozdíl mezi zdaněním dvou typů příjmů z prodeje stejně, jako tak činí SZDZ v Čl. 13 odst. 2 na straně jedné a v Čl. 13 odst. 5 na straně druhé. Bez tohoto odlišení daňový subjekt neví, jaký příjem připadá kterému státu a nemůže splnit svou povinnost tvrzení určité daně. 8. Opačný výklad by dle žalobce vedl k absurdním situacím. To demonstroval na akciích společnosti ČEZ, a. s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4 (ČEZ), jejíž majetek je dle účetní závěrky za rok 2023 zveřejněné ve Sbírce listin tvořen ze 75,2 % nemovitými věcmi. Pak by jakýkoliv příjem z prodeje akcií ČEZ obchodovaných po celém světě podléhal zdanění v ČR. Uplatnění tohoto výkladu by způsobilo „mezinárodní skandál“. Česká republika však nepodrobila dani všechny příjmy z prodeje akcií, jejichž majetek je převážně (nad 50 %) tvořen nemovitými věcmi, a proto není možné tento výklad na žalobce aplikovat. Tím, že žalovaný nevybírá daň z prodeje akcií ČEZ, dokazuje zaužívanou správní praxi, podle níž § 22 odst. 1 písm. h) ZDP nelze aplikovat na příjem z prodeje akcií (poznámka soudu - společností), jejichž majetek tvoří z více než 50 % nemovité věci. 9. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zrekapituloval skutková zjištění daňových orgánů a dosavadní průběh daňového řízení. K námitce nesprávné interpretace povahy SZDZ a práv a povinností z ní vyplývajících uvedl, že žalobce nespecifikoval, v čem by měly být závěry žalovaného stran povahy SZDZ nesprávné či vadné. Žalobce rovněž nepolemizoval s judikaturou, o níž své závěry stran povahy SZDZ a jejího vztahu k vnitrostátní právní úpravě žalovaný opřel. K povaze smluv o zamezení dvojímu zdanění odkázal na část III. napadeného rozhodnutí a citoval z ní. Měl za to, má SZDZ aplikační přednost před existující úpravou vnitrostátní. 11. Dle žalovaného je v předmětné věci nutno obrátit pozornost nejprve na vnitrostátní právní úpravu. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) ZDP uvádí „zdanitelným zdrojem příjmů jsou příjmy z převodu podílů v obchodních korporacích, které mají sídlo na území ČR“ . Následně poukázal na SZDZ a její Čl. 13 odst. 2, dle kterého je možné, aby smluvní stát zdanil zisky, které pobírá rezident druhého smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných práv a podílů na společnosti za podmínky, že hodnota těchto společností plyne více než z 50 % z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v Čl. 13 odst. 2 SZDZ, pak dle Čl. 13 odst. 5 SZDZ podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem. 12. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že žalobce ve zdaňovacím období 2017 nabyl příjmy z podílu v obchodní korporaci PROSEK Development, která má sídlo na území ČR, tedy příjmy přiřaditelné pod § 22 odst. 1 písm. h) ZDP. Současně je však nutné zohlednit 13 odst. 2 SZDZ, který stanoví, že zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných práv a podílů na společnosti, osobní společnosti nebo trastu, jejichž hodnota plyne z více než 50 % z nemovitého majetku umístěného