4 Afs 9/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 9/2004- 64 - text č. j. 4 Afs 9/2004 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Č. Ú. n. L. a. s., proti žalovanému: Celní ředitelství Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Elišky Krásnohorské 2378/24, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. 15 Ca 138/2002 - 43, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Ca 138/2002 – 43 ze dne 4. 12. 2003 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se jako stěžovatel včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. 15 Ca 138/2002 - 43, jímž byla zamítnuta jeho žaloba a současně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že není důvodná žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002, č. j. 285/02-01, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Teplice ze dne 16. 11. 2001, č. j. 4287/01-2062-01, o dodatečném vyměření spotřební daně ve výši 4 246 651 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 934 263 Kč. Krajský soud po skutkové stránce vyšel z toho, že na základě rozhodnutí Celního úřadu v Teplicích č. j. 12062020-02540-6 bylo dne 1. 6. 2000 propuštěno do režimu volný oběh zboží pod obchodním názvem „Mosstanol L“ deklarované jako „Rozpouštědla ředidla složená org. na bázi butylacetátu“ v množství 22 940 kg, kde žalobce vystupoval jako nepřímý zástupce dovozce firmy L. a.s. ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V celním řízení konaném dne 1. 6. 2000 celní úřad nevypočítal a nevybral spotřební daň z dovezeného zboží, protože deklarant neuvedl do páté části zleva odst. 33 celní deklarace kód „SL“, jež se uvádí v případě, že má být do volného oběhu nebo režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navrácení propuštěn líh, včetně neoddělitelného lihu, vzniklého kvašením, obsažený ve zboží jiném než uvedeném pod položkami 2203, 2204, 2205 a 2206 celního sazebníku, činí-li celkový obsah lihu v tomto zboží více než 1,2 objemových procent alkoholu. Jelikož však z rozboru vzorku odebraného celním úřadem bylo dne 27. 10. 2001 zjištěno, že žalobcem dovezený Mosstanol L obsahoval 62,7 objemových procent etylalkoholu, 34,8 objemových procent isopropylalkoholu, 0,4 objemových procent propanolu a v malém množství i blíže neurčené organické složky a vodu, celní úřad dodatečně musel vyměřit spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Po právní stránce vyšel krajský soud z toho, že podstatou sporu mezi účastníky je posouzení zákonnosti vyměření daně z lihu, tedy posouzení toho, zda líh obsažený v přípravku Mosstanol L je předmětem spotřební daně. Při svém rozhodování dospěl k závěru, že dikce ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, nesvědčí tvrzení žalobce. Krajský soud dospěl k závěru, že způsob vzniku Mosstanolu L a jeho charakter neodpovídá definici lihu a způsobům jeho výroby podle zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ani prováděcí vyhlášce č. 141/1997 Sb., a že je nutno vycházet z ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, podle něhož je předmětem daně líh (etylalkohol) s poznámkou pod čarou 21i, jež odkazuje na zákon č. 61/1997 Sb. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení je předmětem daně líh podle odstavce 1, včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky uvedené pod položkami 2204, 2205 a 2206 kódu sazebníku, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 objemových procent alkoholu. Podle ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je předmětem daně i líh podle odstavce 1, včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený ve výrobcích uvedených pod položkami 2204, 2205 a 2206 kódu sazebníku, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než objemových 22 % alkoholu a posléze podle § 25 odst. 4 téhož zákona se na líh denaturovaný jiným než stanoveným denaturačním prostředkem, s menším přídavkem denaturačního prostředku nebo použitý pro jiný než stanovený účel, pohlíží jako na líh nedenaturovaný. Krajský soud z uvedeného dovodil, že i když § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, stanoví, že předmětem daně je líh a na zákon č. 61/1997 Sb. odkazuje poznámka pod čarou č. 21i, není možno ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, zužovat pouze na líh podle zákona č. 61/1997 Sb. Je tomu tak proto, že nikde není přímo stanoveno, že předmětem daně je líh ve smyslu zákona č. 61/1997 Sb. a poznámky pod čarou je třeba chápat dle judikatury Ústavního soudu jako pouhou legislativní pomůcku, která není závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování. Krajský soud proto uzavřel, že jelikož není sporu o tom, že Mosstanol L obsahuje 62,7 objemových procent etylalkoholu, je tento líh obsažený v tomto zboží právem předmětem daně podle zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, a žalobu proto musel zamítnout. V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jež se opírá o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., žalobce jako stěžovatel odmítl závěry krajského soudu, pokud dospěl k tomu, že rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2002, č. j. 285/02-01, je věcně správné. Stěžovatel v tomto opravném prostředku vyslovil právní názor, že lihem ve smyslu zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, je nutno rozumět jen líh ve smyslu zákona č. 61/1997 Sb., o lihu. Je tomu tak proto, že předmětem spotřební daně podle ustanovení § 25 odst. 1 citovaného zákona je líh a toto zákonné ustanovení doplňuje poznámka pod čarou č. 21i, jež odkazuje na ustanovení § 2 odst. 1 písm.a) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu. Pojem „líh“ v obou uvedených právních předpisech je totožný a pro potřeby definice lihu podle zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, je tedy plně aplikovatelná definice obsažená v zákoně o lihu. Tento právní názor je podpořen i tím, že pojem lihu není v zákoně č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, definován. Ve světle tohoto právního názoru potom nemůže obstát právní názor krajského soudu stran toho, zda Mosstanol L je lihem, popřípadě výrobkem obsahujícím líh, ve smyslu zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000. Je tomu tak proto, že krajský soud v odůvodnění rozsudku neuvedl, co rozumí pod pojmem „líh“ ve smyslu zákona o spotřebních daních, a rozsudek tudíž v tomto směru není ani dostatečně odůvodněn. Krajský soud pochybil i v tom, že na jedné straně vyloučil aplikaci zákona č. 61/1997 Sb. stran potřeby vymezení pojmu líh pro účely zákona č. 587/1992 Sb., ve znění účinném pro rok 2000, ale na druhé straně při vymezení pojmu denaturace, resp. denaturovaný líh pro potřeby zákona o spotřebních daních, přímo odkázal na zákon č. 61/1997 Sb. Pokud tedy Mosstanol L neobsahuje líh ve smyslu zákona o lihu, pak není lihem, resp. výrobkem líh obsahující ve smyslu zákona o spotřebních daních, a proto Mosstanol L nemůže být předmětem daně z lihu podle platné právní úpravy. Krajský soud proto celou věc nesprávně posoudil po právní stránce, neboť při správném výkladu zákona měl dospět k závěru, že líh obsažený v Mosstanolu L není lihem ve smyslu zákona o spotřebních daních, když není lihem ve smyslu zákona o lihu, a tudíž nepodléhá ani spotřební dani. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení Žalované Celní ředitelství Ústí nad Labem v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na své vyjádření k žalobě a správně závěry krajského soudu vyslovené v napadeném rozsudku. Nejvyšší správní soud přezkoumal z podnětu podané kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, č. j. 15 Ca 138/2002 – 43, při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§ 109 odst.2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. V této věci jde o posouzení právní otázky, zda předmětem daně z lihu ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro rok 2000, je pouze líh ve smyslu zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů, nebo zda předmětem této daně je, resp. může být, i líh jiný, nespadající pod pojem lihu dle zákona č. 61/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud dospěl k závěru, že způsob vzniku Mosstanolu