— Nejvyšší správní soud

6 A 72/2002- 77 - text 6 A 72/2002 - 81 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Česká zbrojovka a. s., se sídlem Svatopluka Čecha 1283, Uherský Brod, zastoupené prof. Dr. Alexandrem Bělohlávkem, advokátem, se sídlem Jana Zajíce 32, Praha 7, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. O 5340, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobou včas podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. O 5340, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) o zamítnutí návrhu na částečný výmaz ochranné známky „ČZ“ č. 111082, jejímž majitelem je společnost ČZ Strakonice, a. s. Žalobce se ve svém požadavku a následně v žalobě opírá o § 25 odst. 1 písm. a) zákona č.137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochranných známkách“), podle kterého Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu zjistí, že byla zapsána v rozporu s tímto zákonem. Za rozpor se zákonem přitom žalobce považuje následující skutečnosti: Společnost ČZ Strakonice, a. s., neměla do roku 1990 v předmětu podnikání uvedenu výrobu zbraní. Tuto skutečnost však majitel ochranné známky neoznámil rejstříku ochranných známek a tato známka tedy byla neoprávněně obnovována a vztahovala se také na zbraně, které ovšem nebyly předmětem podnikání společnosti. Došlo tak k popření smyslu zákona o ochranných známkách, když ČZ Strakonice, a. s., blokovala po 40 let ochrannou známku, aniž by výrobky, na které se vztahovala, byly předmětem jejího podnikání. Úřad namítnul, že v zákoně č. 19/1890 ř. z., na jehož základě byla známka zapsána, nebyla stanovena podmínka vázanosti ochranné známky na předmět podnikání. Na to žalobce reaguje tím, že ve zrušujícím zákoně č. 8/1952 Sb. již ano. Podmínku vázanosti OZ na předmět podnikání spatřuje v § 9 tohoto zákona, dle kterého „může být ochranná známka převedena jen s podnikem, pro který je zapsána, anebo se souhlasem úřadu pro vynálezy, dojde-li k novému uspořádání dosavadní hospodářské činnosti podniku“. Žalobce má ta to, že „novým uspořádáním dosavadní hospodářské činnosti podniku“ se myslí právě předmět podnikání. Dále: Ochranné známce byla poskytována ochrana a byla automaticky prodlužována (obnovována), aniž byla splněna základní podmínka této ochrany, a to užívání známky v rámci předmětu podnikání. I pokud by tyto skutečnosti nevyplývaly přímo ze zákona, je třeba aplikovat princip dobrých mravů. Existovala zde navíc i povinnost majitele oznamovat Úřadu změnu předmětu činnosti do 6 měsíců ode dne této změny, plynoucí z § 20 odst. 2 zákona č. 174/1988 Sb. ČZ Strakonice, a. s., tak jednala v rozporu s dobrými mravy, neboť si byla vědoma toho, že v jejím předmětu podnikání chybí výše uvedený předmět činnosti, a přesto žádala o obnovu ochranné známky. Dále žalobce polemizuje s názorem Úřadu, že institut obnovy ochranné známky není shodný s institutem zápisu ochranné známky. Podle žalobce by bylo více než vhodné, aby zde byla např. stanovena možnost uplatnit námitky. Úřad měl subsidiárně použít správní řád a podrobit řízení o obnově ochranné známky více než jenom formálnímu přezkumu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyšel z následujících premis: rozhodující otázkou, kterou se ve výmazovém řízení zabýval, bylo posouzení kritérií návrhu na výmaz podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Toto ustanovení jako kritérium pro výmaz taxativně stanoví pouze skutečnost, že známka byla zapsána v rozporu se zákonem. S přihlédnutím k ustanovením zákona č. 19/1890 ř. z., byl zápis dotčené známky proveden v souladu s tehdejšími předpisy, neboť zákon tehdy nestanovoval povinnost mít zapsán předmět podnikání pro přihlašované výrobky a služby jako podmínku zápisné způsobilosti. Pokud žalobce uplatňuje, že při obnově ochranné známky měla být tato podmínka vždy znovu zkoumána, pak žalovaný uvádí, že obnova i zápis jsou různými právními instituty a v řízení o obnově ochranné známky se provádí pouze přezkum dle § 15 vyhlášky č. 213/1995 Sb. - správní orgán si pak svévolně nemůže rozšiřovat svou působnost a vydat žalobcem požadované rozhodnutí, které mu zákon neukládá. Použití § 32 odst. 1 správního řádu způsobem, jak navrhuje žalobce, pak nemá oporu v zákoně o ochranných známkách. Smysl zásady vázanosti ochranné známky na výrobky je dle žalovaného vykonstruovaný: ochranná známka může být užívána pro zapsané výrobky i na základě licenčních smluv. Podle stávající úpravy dále nepříslušelo žalovanému posuzovat, zda majitel ochranné známky nejednal v rozporu s dobrými mravy. Ust. § 20 zákona č. 174/1998 Sb., kterého se žalobce dovolává, nestanovilo v případě neohlášení změny v předmětu žádnou sankci. Žalovaný proto ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Protože věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu s odkazem na ust. § 132, větu druhou s. ř. s., podle kterého věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2003, č. j.6 A 72/2002 - 37, byla žaloba odmítnuta s tím, že se jedná o tzv. soukromoprávní věc a soudem příslušným k rozhodnutí je obecný soud v rámci občanskoprávního řízení. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 15. 9. 2005, č. j. Konf 7/2005 - 11, kterým byla současně vyslovena příslušnost soudu ve správním soudnictví vydat rozhodnutí. Nejvyšší správní soud poté, co byla vyslovena jeho příslušnost, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze spisového materiálu zjistil Nejvyšší správní soud tato základní fakta: Ochranná známka byla pro společnost přihlášena a zapsána v r. 1930, vždy po 10 letech byla obnovována. Předmět podnikání byl společnosti vymazán v r. 1950 a znovu zapsán v r. 1990. Návrh na výmaz byl podán v r. 2000 (tedy v době, kdy již byl předmět podnikání po dobu deseti let řádně zapsán). Nejprve je třeba uvést, že dikce zákona v té části, které se žalobce dovolává, umožňuje vymazání známky, jestliže úřad zjistí, že byla zapsána v rozporu s tímto zákonem. Žalobce shledává rozpor se zákonem v tom, že známka se neoprávněně vztahovala i na zbraně, které nebyly předmětem podnikání majitele ochranné známky. Zákon ovšem jako kritérium pro výmaz podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách stanoví pouze skutečnost, že známka byla zapsána v rozporu se zákonem. Úřad tedy relevantně vychází z toho, že v době zápisu nebyl předmět podnikání stanoven jako kriterium zápisu, a tudíž bylo zapsáno po právu (§ 42 odst. 2 zákona o ochranných známkách). Odkaz žalobce na pozdější zákon č. 8/1952 Sb. není relevantní, neboť v žalobcem citovaném ustanovení § 9 je řešen institut „převodu“ ochranné známky, nikoliv zápisu ochranné známky. V dalších letech po účinnosti zákona č. 8/1952 Sb. docházelo opakovaně k obnovování předmětné ochranné známky (vždy po 10 letech) - k převodu této známky tedy muselo dojít. Byť by i k převodu ochranné známky podle zákona č. 8/1952 Sb. nedošlo řádně a po právu (čistě hypoteticky), není to rozhodné pro kritéria výmazu dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. De iure docházelo prokazatelně k dalšímu obnovování předmětné ochranné známky. Právní stav tedy vypovídá o tom, že známka byla převedena a obnovována - ať již správně, či nikoli. Tato skutečnost totiž není pro kritéria pro výmaz dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách tak, jak byla popsána výše, rozhodná. K tomu je třeba dále uvést, že od r. 1990 již byl předmět podnikání pro majitele ochranné známky opět zapsán - podmínka předmětu podnikání byla tudíž k aktuálnímu dni, kdy rozhodoval správní orgán, splněna (návrh na výmaz byl podán 13. 12. 2000). Zjednodušeně řečeno: ochranná známka byla zapsána v souladu s tehdy platným právem (tj. v době zápisu nebyl předmět podnikání stanoven jako kriterium zápisu - § 42 odst. 2 zákona o ochranných známkách) a v době vydávání rozhodnutí o výmazu byla zápisná kritéria aktuálně platného zákona rovněž splněna (předmět podnikání pro