7 Afs 95/2008 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 95/2008- 43 - text 7 Afs 95/2008 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: STILL, s.r.o. se sídlem Slunečná 1/314, Svitavy, zastoupený JUDr. Evou Mlčochovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, Purkyňova 37, proti žalovanému: Celní ředitelství Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, č.j. 30 Ca 77/2007 – 21, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, č.j. 30 Ca 77/2007 – 21, se z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, č. j. 30 Ca 77/2007  21, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové (dále jen: „celní ředitelství“) ze dne 26. 3. 2007, č. j. 1987 - 02/07 – 060100 - 21, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu Svitavy ze dne 23. 11. 2006, č. j. 8979/06 - 1164 - 024 o doměření daně z lihu za zdaňovací období listopad 2004 ve výši 27 588 Kč. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že žalobní námitky jsou obsahově shodné s námitkami, které stěžovatel uplatnil již v odvolacím řízení. Celní ředitelství se v rozhodnutí se všemi námitkami vypořádalo a velmi podrobně a důkladně objasnilo, proč nepovažuje právní argumentaci stěžovatele za důvodnou. Krajský soud se s hodnocením nedůvodnosti námitek stěžovatele plně ztotožnil, a proto na ně odkázal, neboť by bylo zcela nadbytečné říkat totéž pouze jinými slovy. Krajský soud dále uvedl, že v daném případě nedošlo k doměření daně na základě poznámky pod čarou č. 49 k § 70 zákona č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebních daních“), nýbrž na základě zákona samotného. Z uvedeného ustanovení totiž zcela jasně plyne, že v něm jsou stanoveny výše daní z lihu rozdílně, a to podle druhu či původu lihu. Právě pro líh obsažený v destilátech ovocných z pěstitelského pálení byla stanovena výše daně odchylně od základní sazby, přičemž pojem lihu z pěstitelského pálení zákon o spotřebních daních neobsahuje. Obsahuje jej však zákon č. 61/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o lihu“) v ustanovení § 4, v němž je pěstitelské pálení vymezeno. V citovaném ustanovení je stanoven původ surovin, z nichž lze pěstitelské pálení provádět, povinnosti pálenice a pěstitele, ale především pak v odst. 6 stanoveno, že pěstitel je oprávněn si dát vyrobit v jednom výrobním období z vlastní dodané suroviny nejvýše 30 l etanolu zdaněného sazbou spotřební daně stanovené pro ovocné destiláty z pěstitelského pálení podle zvláštního zákona, a to i v případě, že se na vypěstování ovoce podílely osoby, které tvoří s pěstitelem domácnost. Toto ustanovení tak v podstatě říká, že líh vyrobený v pěstitelské pálenici pro jednoho pěstitele nad stanovenou horní hranici 30 l již není lihem pocházejícím z pěstitelského pálení, a proto také podléhá základní sazbě daně z lihu ve výši 26 500 Kč za 1 hl. Pokud stěžovatel toto zpochybňoval různými hypotetickými eventualitami a situacemi v souvislosti s možným chováním pěstitelů, nejsou tyto námitky podle krajského soudu v daném případě přiléhavé, neboť nenastaly. Při rozhodování o doměření daně vycházely daňové orgány z evidence stěžovatele, který pálil pro konkrétní osoby nad uvedený limit 30 l etanolu, přičemž i tuto „nadvýrobu“ nesprávně zdaňoval sazbou spotřební daně stanovenou pro ovocné destiláty z pěstitelského pálení. Je přitom zcela nerozhodné, z jakého důvodu tak činil. Za právně irelevantní označil krajský soud rovněž námitku, že zákon o spotřebních daních neupravuje sazby daně pro jednotlivé druhy lihu v závislosti na objemu výroby, když tento objem je dán zákonem o lihu. Nedůvodnými jsou též námitky vycházející podle stěžovatele z historického výkladu, když předmětem přezkumu byla právě jen daná věc a pro závěr o ní je zcela nerozhodné, zda obdobné věci v minulosti či u jiných daňových orgánů byly posuzovány jinak. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť jej považuje za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky sazby daně z lihu podle ustanovení § 70 zákona o spotřebních daních ve vztahu k definici pěstitelského pálení podle ustanovení § 4 zákona o lihu a příčinné souvislosti mezi výrobou většího objemu etanolu nad 30 l pro jednoho pěstitele a dodatečným vyměřením daně z lihu. Podle stěžovatele krajský soud nesprávně posoudil, že definice lihu z pěstitelského pálení, jímž se podle něj řídí sazba daně z lihu v zákoně o spotřebních daních, je dána v ustanovení § 4 zákona o lihu, mimo jiné, objemem výroby lihu do 30 l etanolu na jednoho pěstitele a že nad tento objem se již nejedná o líh z pěstitelského pálení. V ust. § 4 zákona o lihu je upraveno provozování pěstitelského pálení a povinnosti pěstitele a provozovatele pěstitelské pálenice. Nikde však není uvedeno, co je a co není lihem z pěstitelského pálení podle objemu vypálení. V § 4 odst. 6 zákona o lihu je uvedeno pouze oprávnění pěstitele nechat si vyrobit v jednom výrobním období nejvýše 30 l etanolu. Za porušení této povinnosti se pěstitel dopouští přestupku a může být sankcionován uložením pokuty. Nikde v ustanovení není uvedeno, že provozovatel pěstitelské pálenice není oprávněn pro pěstitele vyrobit více než 30 l etanolu. Ze zákona o lihu ani ze zákona o spotřebních daních přímo nevyplývá, že pokud provozovatel pěstitelského pálení vyrobí pro pěstitele více jak 30 l etanolu, nejedná se již o pěstitelské pálení a že provozovatel musí líh zdanit vyšší sazbou. Stěžovatel se dále domnívá, že právě historický výklad je pro posouzení právní otázky důležitý, neboť pokud celní ředitelství tvrdí, že doměřování daně při překročení objemu výroby pro jednoho pěstitele je podmínkou vyjednání výjimky v Evropské unii pro pěstitelské pálení, měla by být úprava zákona o lihu týkající se pěstitelského pálení a úprava zákona o spotřebních daních týkající se sazeb daně z lihu odlišná od úpravy předcházející vyjednání této výjimky a hlavně přesná a umožňující jeden výklad. Předcházející právní úprava zákona o spotřebních daních, jakož i zákona o lihu je až na jinou výši sazby daně totožná se současnou úpravou, a přesto podle předchozí právní úpravy nebyla daň z lihu provozovatelům pěstitelského pálení nikdy doměřována, neboť to ze zákona nikdy nevyplývalo a nevyplývá to ani teď. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Celní ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo v plném rozsahu na kontrolní zjištění ve zprávě o daňové kontrole, odůvodnění svého rozhodnutí a napadeného rozsudku, se kterým se zcela ztotožnilo. Stěžovatel pouze opakuje žalobní důvody, které šly zčásti nad rámec odvolacích důvodů a celní ředitelství se k nim vyjadřovalo až před soudem. Z tohoto důvodu odkázalo i na své vyjádření k žalobě. To se týká zejména „historického výkladu“, kdy postupy dosavadních správců spotřební daně (které ani tehdy neměly oporu v zákoně a byly spíše projevem rezignace, což také mohlo vést k legislativním změnám) mají být apologetikou pro zachování stěžovatelovy praxe při „poskytování služby“ i za stávající právní úpravy. Pro právní řád České republiky, zejména ve veřejném právu, je příznačné, že právní normy mohou, a také mnohdy jsou, obsaženy ve více ustanoveních, často i více právních předpisů. Jen v jejich jednotě lze nalézt právo. Stěžovatel odmítnutím tohoto principu uměle vytváří legislativní mezery a opakuje fabulace situací, pro které by nemohl splnit své povinnosti plátce daně řádně. Z výše uvedených důvodů celní ředitelství navrhlo zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 26. 7. 2006 byla u stěžovatele zahájena kontrola plnění povinností stanovených zákonem o spotřebních daních. Podle zprávy o kontrole daně spotřební z lihu bylo zjištěno, že údaje uvedené v daňových přiznáních stěžovatele za zdaňovací období červenec 2004 až červen 2005 nekorespondují s údaji evidovanými v přihláškách k pěstitelskému pálení a s údaji uvedenými ve stvrzenkách za úhradu ovocné pálenky jednotlivými pěstiteli. Za zdaňovací období listopad 2004 bylo v daňovém přiznání uvedeno množství vybraných výrobků (etanolu) 72,22 hl a spotřební daň byla přiznána ve výši 960 526 Kč. Kontrolou záznamů byl