7 As 131/2013 — Nejvyšší správní soud

7 As 131/2013- 86 - text 7 As 131/2013 - 87 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupena JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 a b) Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, zastoupena Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, II. UPC Česká republika, s. r. o., se sídlem Závišova 5, Praha 4 - Nusle, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 A 54/2011 – 181, t a k t o : I. Soudnímu dvoru Evropské unie s e p ř e d k l á d a j í tyto předběžné otázky: 1) Je třeba články 12 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/22/ES, o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, ze dne 7. 3. 2002 (dále jen „Směrnice“), vykládat v tom smyslu, že zde zakotvený institut „čistých nákladů“ na poskytování této služby brání tomu, aby do ceny zjištěných čistých nákladů této služby byl zahrnut i „přiměřený zisk“ jejího poskytovatele? 2) V případě kladné odpovědi na první otázku, mají tato ustanovení Směrnice (čl. 12 a 13) přímý účinek? 3) Mají-li články 12 a 13 Směrnice přímý účinek, lze se tohoto účinku dovolávat vůči obchodní společnosti, v níž členský stát drží (kontroluje) 51% akcií - zde společnost Telefónica Czech Republic, a. s. (jde o „státní entitu“), či nikoliv? 4) V případě kladných odpovědí na otázky 1 až 3, lze Směrnici aplikovat i na vztahy vzniklé v období předcházejícím přistoupení České republiky k Evropské unii (od 1. 1. 2004 do 30. 4. 2004)? II. Řízení s e p ř e r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 27. 9. 2010 Český telekomunikační úřad pod č. j. 28 799/05-611/IX.vyř. rozhodl tak, že: „Ověřuje se, že výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 předložená společností Telefónica Czech Republic, a.s. dopisem čj. 136/2005-RIU-REG III. vyř. dne 29. 7. 2005 v části A ve verzi po mimořádném odpisu realizovaném v roce 2003 (impairmentu) činí 302.622.498 Kč“. [2] Proti tomuto rozhodnutí podaly samostatně opravné prostředky (rozklad) společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., T-Mobile Czech Republic a. s. a Vodafone Czech Republic a. s. V těchto opravných prostředcích uvedly důvody, z nichž dovozují, že ověřená výše ztráty z poskytování univerzální služby společností Telefónica Czech Republic, a. s., za rok 2004 není správná. Je tomu tak proto, že byla nesprávně vyšší, a to zejm. v otázce režijních nákladů (zahrnutí mezd vrcholného managementu do nákladů univerzální služby), a naopak nezahrnovala nehmotné výhody související s poskytováním univerzální služby. Výše ztráty byla stanovena také v rozporu se Směrnicí, kdy vůbec nebyla posuzována otázka nespravedlivé zátěže pro poskytovatele univerzální služby. Podle společnosti Telefónica Czech Republic, a. s. (dále také „Telefonica“) byla výše této ztráty naopak nesprávně nízká. Nebyla v ní zahrnuta část nákladů, které bylo třeba z její strany v minulosti vynaložit na zajištění univerzální služby a dále v ní nebyla též zahrnuta ztráta z poskytování ztrátových služeb v celém jejich rozsahu tak, jak jej stanoví český zákon o telekomunikacích. [3] Český telekomunikační úřad (dále též „ČTÚ“) svým rozhodnutím ze dne 23. 2. 2011, č. j. 137 781/2010-603/III. vyř. podané rozlady zamítl a napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru ekonomické regulace, ze dne 27. 9. 2010, č. j. 28 799/05-611/IX.vyř., potvrdil. [4] Pokud šlo o výhrady společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., které se týkaly nezahrnutí části dřívějších nákladů a ztráty z poskytování ztrátových služeb v celém jejich rozsahu ve smyslu českého zákona o telekomunikacích, konstatoval shora uvedený správní orgán, že byl vázán zejm. ust. § 77 a 79 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění účinném pro rok 2004 (dále jen „zákon o telekomunikacích“) a vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 235/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence (dále jen „vyhláška“), a proto tyto výhrady neshledal opodstatněnými. [5] Český telekomunikační úřad neshledal ve vztahu k námitkám společnosti Vodafone Czech Republic a. s. důvodnými vytýkaná procesní pochybení správního orgánu, který rozhodoval v prvním stupni, ani to, že by se nezabýval přírůstkovými náklady univerzální služby. Tento správní orgán neviděl ani opodstatněné důvody k tomu, aby byly do výše ztráty poskytovatele univerzální služby zohledněny tržby a výnosy z provozu telefonních stanic se slevou (příchozích i odchozích hovorů). Již uvedený správní orgán rozhodující o rozkladu rovněž neshledal opodstatněným požadavek mající původ v aplikační přednosti norem práva Evropské unie na zohlednění (započtení) nepřímých výhod a vypořádání se formou správního uvážení s otázkou, zda prokazatelná ztráta představuje pro poskytovatele univerzální služby (dále též „US“) nespravedlivou zátěž. Je tomu tak proto, že tato námitka byla pouze obecná a obecně se jí také správní orgán rozhodující v prvním stupni zabýval na str. 15 - 24 svého rozhodnutí. Zde napadené rozhodnutí obsahuje i úvahu, zda ztráta z US představuje pro jejího poskytovatele nespravedlivou zátěž. [6] Český telekomunikační úřad posléze neshledal opodstatněnými výhrady T-Mobile Czech Republic a. s. ani v otázce režijních nákladů (zahrnutí mezd vrcholného managementu do nákladů univerzální služby), ani v otázce rozporu se Směrnicí. Skutečnost, že správní orgán rozhodující v prvním stupni neprovedl odečet nehmotných výhod a posouzení nespravedlivé zátěže vyplývá z okolnosti, že postup výpočtu ztráty z univerzální služby je jednoznačně určen vyhláškou, ve které nejsou tyto úkony stanoveny. Tato vyhláška totiž stanoví, které služby jsou považovány za ztrátové. Jsou to služby, které jsou ztrátové ze své podstaty, neboť jsou poskytovány bezplatně nebo za ceny, které představují jen zlomek nákladů vynaložených na jejich poskytování. Vyčíslení nehmotných výhod by se tak mohlo vztahovat pouze k těmto službám. Lze však odhadnout, že jejich hodnota by byla zanedbatelná, pokud by se ji vůbec podařilo vyčíslit. Jde-li o vytýkané neposouzení nespravedlivé zátěže, tak tato námitka též není opodstatněná. Správní orgán rozhodující v prvním stupni se vypořádal se vznesenými připomínkami ve svém rozhodnutí, a to ve smyslu požadavku pro něj závazné vyhlášky. Tento správní orgán naopak nebyl již povinen provádět zkoumání nespravedlivé zátěže ve smyslu Směrnice. Je tomu tak proto, že určení rozsahu nespravedlivé zátěže provedl již zákonodárce v rámci mechanismu ověření výše ztráty stanovené českými právními předpisy. I.A Řízení před krajským soudem [7] Proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 137 781/2010-603/III. vyř., podaly společnosti a) T-Mobile Czech Republic a. s. a b) Vodafone Czech Republic a. s. jako žalobkyně k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) správní žaloby. Obě žalobkyně ve svých žalobách namítly nezákonnost shora uvedeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu zejména pro porušení Směrnice (čl. 12 a čl. 13), kterou bylo třeba v projednávané věci přímo aplikovat. Žalobkyně mají především za to, že tuzemská právní úprava (zákon o telekomunikacích a vyhláška) účinná v roce 2004, podle níž byla v této věci posuzována, vyčíslena a následně ověřena výše prokazatelné ztráty v souvislosti s poskytováním univerzální služby, je v rozporu s čl. 12 a čl. 13 Směrnice. Je tomu tak a) v otázce nezohlednění nehmotných výhod univerzální služby a b) v otázce absence posouzení, zda vyčíslená prokazatelná ztráta představuje „nespravedlivou zátěž“, či nikoliv. [8] Městský soud žalobami napadené rozhodnutí ČTÚ zrušil pro jeho nezákonnost z důvodu porušení práva Evropské unie (Směrnice EP a Rady č. 2002/22/ES) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [9] Městský soud především přisvědčil žalobkyním v tom, že tuzemská právní úprava - zákon o telekomunikacích a vyhláška - jsou v rozporu se Směrnicí. Konkrétně dovodil, že ust. § 31 zákona o telekomunikacích (účinné do 30. 4. 2005) bylo v rozporu s čl. 12 a čl. 13 Směrnice. K odstranění rozporu došlo až přijetím nové právní úpravy - zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), který nabyl účinnosti 1. 5. 2005. Konkrétní rozpory pak podle městského soudu spočívají v rozdílném určení výše ztráty a v rozdílném způsobu výpo