10 As 183/2014 — Nejvyšší správní soud

10 As 183/2014- 32 - text 10 As 183/2014 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Československá obchodní banka, a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 25. 8. 2011, čj. 2011/2602/110, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, čj. 10 Af 67/2011-73, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, čj. 10 Af 67/2011-73, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu [1] Rozhodnutím ze dne 7. 6. 2011, čj. 2011/6163/570, uložila žalovaná podle § 121 odst. 1 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění do 14. 7. 2011, žalobkyni pokutu ve výši 850 000 Kč za porušení povinností depozitáře podílového fondu Develop Group – otevřeného podílového fondu, Bayerische Investment Fonds, a. s. – investiční společnost (dále jen „podílový fond“) vyplývajících z § 21 odst. 1 písm. c) a h) zákona o kolektivním investování. [2] Předmět sporu projednávaného Nejvyšším správním soudem se vztahuje výlučně k porušení povinnosti stanovené v § 21 odst. 1 písm. h) zákona spočívajícímu v tom, že žalobkyně jako depozitář fondu kolektivního investování nekontrolovala, zda je majetek podílového fondu pořizován v souladu se zákonem o kolektivním investování a statutem tohoto fondu. Tím měla umožnit investiční společnosti Bayerische Investment Fonds nabýt dne 1. dubna 2009 do majetku podílového fondu 100% obchodní podíl na společnosti NA SADU, s. r. o., v hodnotě 35 951 820 Kč, čímž došlo k porušení investičního limitu stanoveného v článku 3.2.3. písm. A odst. 1 statutu podílového fondu. [3] Bankovní rada žalované v záhlaví specifikovaným rozhodnutím ze dne 25. 8. 2011 zamítla rozklad žalobkyně a rozhodnutí vydané žalovanou potvrdila. [4] V žalobě podané ke krajskému soudu, stejně jako v rozkladu, činila žalobkyně sporným výklad článku 3.2.3. písm. A. statutu podílového fondu, jehož porušení se měla investiční společnost Bayerische Investment Fonds dopustit. [5] Uvedený článek statutu podílového fondu stanoví investiční limity pro účasti v nemovitostních společnostech. Konkrétní znění tohoto sporného článku je následující: 3.2.3. Investiční limity Investice Fondu do výše uvedených druhů aktiv podléhají následujícím limitům A. Účasti v nemovitostních společnostech - hodnota účasti Fondu v jedné nemovitostní společnosti může tvořit v době pořízení nejvýše 50 % hodnoty majetku Fondu - po dobu nejdéle 2 let ode dne udělení povolení ke vzniku Fondu může hodnota účasti Fondu v jedné nemovitostní společnosti tvořit nejvýše 80 % hodnoty majetku Fondu - hodnota účasti Fondu ve všech nemovitostních společnostech nesmí překročit 95 % hodnoty majetku Fondu [6] Žalobkyně připouští, že investiční společnost nabyla do majetku podílového fondu 100% podíl na obchodí společnosti NA SADU, s. r. o., který v době jeho pořízení představoval 73 % hodnoty majetku fondu. Mezi účastníky tedy není sporné, že došlo k překročení limitu stanoveného v článku 3.2.3. písm. A. odst. 1 statutu podílového fondu. Žalobkyně je nicméně přesvědčena, že zatímco odst. 1 zmiňovaného článku statutu stanoví obecné pravidlo, podle kterého nelze do majetku fondu vložit účast v jedné nemovitostní společnosti, pokud by její hodnota v době pořízení přesáhla 50 % hodnoty majetku fondu, tak odst. 2 tuto obecnou zásadu prolamuje a to tak, že po dobu prvních dvou let existence fondu navyšuje limit stanovený v odst. 1 pro účast v jedné nemovitostní společnosti až na 80 % hodnoty majetku fondu. Dočasné navýšení limitu má dle žalobkyně své ekonomické opodstatnění, neboť nákup prvních účastí nově založeného fondu, který na počátku ještě nemá rozsáhlý majetek, zásadním způsobem mění složení aktiv, a to až do vybudování širšího investičního portfolia. Pokud by překročení jinak obecně závazného limitu nebylo možné, bylo by investování do nemovitostních společností v prvních letech obtížné, resp. nemožné. [7] Žalovaná zastává názor, že obě pravidla uvedená v článku 3.2.3. A. statutu podílového fondu stojí vedle sebe a vzájemně se nevylučují. Odst. 1 představuje všeobecný zákaz pořízení účasti v jedné nemovitostní společnosti přesahující 50 % hodnoty majetku ve fondu. Druhý odstavec pak povoluje po přechodnou dobu držet v majetku fondu podíl v jedné nemovitostní společnosti nepřevyšující 80 % celkové hodnoty majetku. První pravidlo tak zakazuje aktivní jednání spočívající v pořízení účasti v nemovitostní společnosti; druhé pravidlo připouští limit až 80 %, pokud následně nastane skutečnost, že podíl v nemovitostní společnosti bude vyšší než 50 % hodnoty majetku fondu (např. v důsledku poklesu hodnoty jednoho druhu aktiv v podílovém fondu z důvodu uplatnění podílových listů ke zpětnému odkupu). [8] Městský soud se ztotožnil s výkladem žalobkyně a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil. Žalovaná dle jeho názoru přehlíží, že jí provedený výklad ve skutečnosti znamená pro počáteční období po vzniku fondu oproti období následnému zpřísnění podmínek. Konstatoval, že první odstavec se podle žalované vztahuje jen na moment pořízení majetku do fondu; dojede-li následně ke vzrůstu podílu hodnoty investice na celkovém majetku fondu, stanovený 50% limit se již neuplatňuje. Druhý odstavec se výslovně vztahuje jen na dobu 2 let ode dne povolení ke vzniku fondu a po jejím uplynutí jej nelze aplikovat. Po skončení „počátečního období“ tak podle výkladu žalované v případě zvýšení podílu hodnoty majetku v celkovém portfoliu nebude platit ani první, ani druhý odstavec, a bude tak platit jen limit 95 % hodnoty majetku fondu stanovený ve třetím odstavci pro účasti ve všech nemovitostních společnostech. V počátečním období tak bude platit limit přísnější, ač jej žalovaná ve shodě s žalobkyní vnímá jako úlevu pro počáteční období existence fondu. Uvedený výklad žalované vede dle soudu k absurdním závěrům, a nemůže proto obstát. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [9] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Městskému soudu vytýká, že z jeho rozsudku není zřejmé, v čem má spočívat absurdita jí zastávaného výkladu, a je názoru, že městský soud její argumentaci dezinterpretoval. [10] Předně nesouhlasí s tvrzením soudu, že by uvedla, že pokud dojde k následnému vzrůstu hodnoty investice, nelze první odstavec uplatnit. První odstavec se vztahuje k pořízení majetku a je třeba jej uplatňovat vždy. Majetek v podílovém fondu je složkou dynamickou a jeho struktura a hodnota se mění celou dobu existence podílového fondu; průběžně dochází k přeceňování majetku podle aktuální hodnoty. Limit pro pořízení investice tedy není nijak závislý na počátečním dvouletém období existence podílového fondu. Ve statutu fondu přitom není nikde uvedeno, že by pravidlo pro pořízení majetku první dva roky existence podílového fondu neplatilo. [11] Pravidlo stanovující přípustný limit 80 % hodnoty podílu jedné nemovitostní společnosti na celkovém majetku fondu platí dle stěžovatelky pouze při změně hodnoty majetku v portfoliu, ke které dojde nezávisle na vůli obhospodařovatele podílového fondu, a to v prvních dvou letech existence fondu. Po uplynutí dvou let pak platí, že hodnoty podílu všech nemovitostních společností nesmí překročit 95 % limit na celkovém majetku fondu. [12] Majetek podílového fondu by tedy měl být určitým způsobem diverzifikován, byť v menší míře, než by bylo možné očekávat u standardních fondů kolektivního investování. Limit pro jeden druh investice lze považovat při řádném obhospodařování fondu za extrémní, byť přípustný. [13] Shodnou formulaci jako statut podílového fondu Develop obsahoval i zákon o kolektivním investování, dnes § 69 odst. 1 nařízení vlády č. 243/2013 Sb., o investování investičních fondů a o technikách jejich obhospodařování. [14] Závěrem stěžovatelka namítla, že se městský soud žádným způsobem nezabýval gramatickým výkladem sporného článku. Z jeho ustanovení jednoznačně vyplývá, že zatímco první odstavec hovoří o limitu pro nabývání majetkové účasti na nemovitostní společnosti, druhý odstavec stanoví pouze limity pro podíl této účasti po jejím nabytí do majetku fondu. Na rozdíl od odstavce prvního není ve druhém odstavci slovní obrat „v době pořízení“. [15] Na základě shora uvedeného stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [16] Ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala žalobkyně na svém názoru, že druhý odstavec sporného článku statutu představuje prolomení obecného pravidla uvedeného v odstavci prvním a to tak, že po dobu prvních dvou let existence fondu může hodnota účasti fondu v jedné nemovitostní společnosti tvořit nevýše 80 % hodnoty majetku fondu.