3 Ads 279/2015 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 279/2015- 24 - text 3 Ads 279/2015 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. C., zastoupený Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2014, o kasační stížnosti proti žalobce rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2015, č. j. 34 Ad 30/2014 – 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í: Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2014, č. j. X. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu: Žalobce uplatnil žádost o plný invalidní důchod dne 12. 11. 1993 na Městské správě sociálního zabezpečení v Brně. V žádosti bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce pracoval v době od 29. 10. 1990 do 31. 12. 1990 u organizace Silnice s. p. Brno a v době od 1. 1. 1991 do 31. 12. 1992 u organizace Silnice Viaservis Brno s poznámkou, že od 27. 7. 1992 do 30. 9. 1992 byl v pracovní neschopnosti bez nároku na výplatu nemocenských dávek. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 1994 byl pak žalobci ode dne 27. 7. 1992 přiznán plný invalidní důchod. Doba od 29. 10. 1990 do 26. 7. 1992 byla žalobci započtena jako doba zaměstnání, výše hrubých výdělků v tomto období dosažených však zohledněna nebyla, neboť v tuto dobu nebyly známy. V odůvodnění rozhodnutí k tomu bylo uvedeno, že se žalované nepodařilo výdělek za toto období došetřit a žalobce byl poučen, že pokud sám předloží doklad o výši svého výdělku, bude o výši důchodu rozhodnuto znovu. Po dobu pobírání invalidního důchodu, plného invalidního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, tj. až do dubna 2012 však žalobce žádost o přepočet dávky nepodal a žádné doklady o výši svého výdělku ve vymezeném období let 1990 – 1992 nedoložil. Je však nutno poznamenat, že s ohledem na datum přiznání invalidního důchodu bylo rozhodným obdobím pro zjištění průměrného měsíčního výdělku pouze období od 1. 1. 1982 do 31. 12. 1991. Dne 25. 1. 2012 požádal žalobce o přiznání starobního důchodu, ten mu byl přiznán rozhodnutím žalované ze dne 17. 4. 2012 zpětně od 3. 2. 2007. V souvislosti s řízením o starobní důchod provedla Městská správa sociálního zabezpečení v Brně dne 6. 8. 2012 rekonstrukci evidenčního listu důchodového zabezpečení včetně hrubých výdělků žalobce za období od 29. 10. 1990 do 26. 7. 1992. Tento evidenční list vystavený podle § 6 odst. 4 písmeno u) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obdržela žalovaná dne 7. 8. 2012. Na základě něho byla žalobci upravena výše starobního důchodu rozhodnutími ze dne 19. 9. 2012 a ze dne 27. 5. 2013 zpětně od 7. 8. 2007. Nárok na doplatek invalidního důchodu podle žalované již nevznikl, neboť ten lze přiznat s ohledem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění nejvýše pět let zpětně od zjištění, že dávka byla vyměřena v nižší výměře, než náleží, a k nejzazšímu možnému datu přiznání doplatku, tedy ke dni 7. 8. 2007, již žalobce poživatelem invalidního důchodu nebyl. Krajský soud se pak při posouzení věci vypořádal především se základní žalobcovou námitkou, že k nesprávnému vyměření invalidního důchodu došlo v důsledku nesprávného postupu žalované, a proto by dávka měla být podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 306/2008 Sb. doplacena ode dne vzniku nároku. Soud nejprve upozornil, že právní úprava umožňující neomezené doplacení důchodu v souvislosti s pochybením úřadu byla zakotvena do zákona o důchodovém pojištění až od 1. 1. 2009 zákonem č. 306/2008 Sb. podle čl. II., bodu 14 tohoto zákona však bylo možno i v tomto případě za dobu před 1. 1. 2009 doplatit důchod jen za tři roky zpětně, nejvýše tedy za dobu od 1. 1. 2006. V projednávané věci je tak sporný pouze doplatek invalidního důchodu za dobu od 1. 1. 2006 do 2. 2. 2007. Žalobce v žalobě sám připustil, že v době přiznání invalidního důchodu nevěnoval otázce výše zjištěných výdělků v letech 1990 – 1992 pozornost, neboť v té době nebyl ještě zaměstnavatel v likvidaci, navíc trpěl nepříznivým zdravotním stavem. O tom, že nebyly zohledněny výdělky z uvedeného období, se dle svého tvrzení dozvěděl až v roce 2012, kdy si požádal o přiznání starobního důchodu a kdy tato skutečnost byla zjištěna. Pátráním v archivu zjistil, že s výjimkou měsíců listopad a prosinec 1990, za něž byl nalezen evidenční list důchodového zabezpečení, byly evidenční listy neúplné, a proto roky 1991 a 1992 musela rekonstruovat Městská správa sociálního zabezpečení v Brně. Když zaměstnavatel odváděl částky na sociální pojištění měsíčně, měl žalobce za to, že z těchto částek mohla být zjištěna výše jeho příjmů v té době. Pokud sám získal potřebný doklad během dne, pak dle jeho názoru mohla žalovaná takto postupovat i v dřívější době, byť by byl získán pouze evidenční list se záznamem týkajícím se roku 1990. Žalobce sám působil u zaměstnavatele Silnice Viaservis Brno jako likvidátor od ledna 1991 až do likvidace podniku v roce 1992. Krajský soud poté dospěl k závěru, že argumentace žalobce neobstojí a nelze z ní dovodit pochybení žalované. Na skutečnost, že podklady pro výpočet invalidního důchodu za období od 29. 10. 1990 do 30. 9. 1992 nebyly úplné, byl žalobce upozorněn již v rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 1994 a jak sám uvedl, nevěnoval uvedenému pozornost a zajímal se o tuto záležitost až v době, kdy požádal o starobní důchod. Konečně po část tohoto období působil v takové funkci (likvidátor) u zaměstnavatele, na základě níž byl zodpovědný za řádný chod organizace, tj. i v otázkách týkajících se povinnosti zaměstnavatele v oblasti sociálního zabezpečení. Doplatek důchodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve spojení s čl. II., bod 14 zákona č. 306/2008 Sb. proto žalobci nenáleží. Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písmeno a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky. Stěžovatel má za to, že nesprávná výše jeho invalidního důchodu byla stanovena na základě chybného postupu úřadu a že by proto jeho invalidní důchod měl být doplacen zpětně. Na podporu tohoto názoru poukázal na zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 16. 4. 2013, na jeho závěrečnou zprávu k celé záležitosti ze dne 19. 7. 2013 a dále též na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2014, č. j. 33 Ad 1/2013 - 32 v související věci doplatku starobního důchodu. K tíži stěžovatele nelze vykládat ani jeho tehdejší postavení u zaměstnavatelské organizace, kde působil jako likvidátor. Stěžovatel sice v obou státních podnicích působil v této funkci, ale jeho pravomoci byly omezeny především na vypořádání závazkú těchto společností, k další agendě tehdy nebyl zmocněn. U obou těchto podniků zůstala zachována i jejich běžná hospodářská struktura, podniky v jiných věcech nadále zastupoval jejich tehdejší ředitel. Příslušnou mzdovou a související agendu mělo v obou podnicích na starosti personální oddělení, které stěžovatel ani z pozice své tehdejší funkce nemohl nijak úkolovat či kontrolovat. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že nebylo jeho povinností zajišťovat potřebné podklady pro výpočet důchodové dávky a že vzhledem k jeho tehdejšímu zdravotnímu stavu po něm shánění těchto podkladů ani nebylo možno spravedlivě požadovat. K věci samé pak ještě uvedl, že považuje za neudržitelné, pokud je orgánu státní správy legislativně omezena jeho reparační povinnost pro případ jeho pochybení a žádá proto o plné doplacení svého invalidního důchodu od data jeho přiznání, tedy od 27. 7. 1992, nikoliv pouze od data 1. 1. 2006. S poukazem na shora uvedené poté navrhl, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných námitek a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Základní námitka stěžovatele proti napadenému správnímu rozhodnutí i rozsudku krajského soudu směřovala do posouzení právní otázky výkladu a aplikace ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění v návaznosti na jeho novelu provedenou zákonem č. 306/2008 Sb., a dále výkladu článku II, bod 14, tohoto zákona. K uvedené právní otázce uvádí Nejvyšší správní soud následující: Zákon č. 306/2008 Sb.