7 Afs 82/2016 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 82/2016- 30 - text 7 Afs 82/2016 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: NARCIS NOVA s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem Havlíčkovo náměstí 6171/12, Ostrava-Poruba, zastoupen JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem 28. října 286/10, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2016, č. j. 22 Af 17/2015 - 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.400 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Růženy Vojtové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutími žalovaného ze dne 9. 1. 2015, č. j. 228/15/5100-41453-710158 a č. j. 229/15/5100-41453-710158, byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III (dále též „správce daně“) ze dne 29. 2. 2012, č. j. 42981/12/390940801110, kterým bylo rozhodnuto o zřízení zástavního práva na nemovitosti ve vlastnictví žalobce, a č. j. 39924/12/390940801110, kterým byl vydán exekuční příkaz na prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce. II. [2] Žalobce podal proti citovaným rozhodnutím žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. [3] V žalobě uváděl, že exekučním titulem pro vydání uvedených rozhodnutí byl vykonatelný výkaz nedoplatků sestavený ke dni 27. 2. 2012 sestávající ze 77 rozhodnutí správce daně, z nichž rozhodnutí pod položkami 1 až 65 jsou vydána dne 31. 12. 2008 se splatností 12. 3. 2009, rozhodnutí pod položkami 66 až 69 jsou vydána dne 13. 3. 2009 se splatností 25. 5. 2009, rozhodnutí pod položkou 70 je vydáno dne 15. 5. 2009 se splatností 16. 7. 2009 a rozhodnutí pod položkami 71 až 77 jsou vydána dne 15. 1. 2011 se splatností 1. 12. 2011 (dále též „podkladová rozhodnutí“). [4] Žalobce namítal, že podkladová rozhodnutí mu nebyla doručena, nemohou tak být pravomocná ani vykonatelná, a sloužit tedy jako podklad pro vydání exekučního příkazu, resp. pro zřízení zástavního práva. Správce daně měl totiž podkladová rozhodnutí doručovat na adresu pro doručování a nikoliv do sídla žalobce. Žalobce již v podání ze dne 27. 3. 2006 sdělil správci daně adresu pro doručování „Vratimovská 142, Ostrava-Kunčice“, kde sídlila provozovna žalobce a zdržovala se zde osoba jednající za žalobce. Na tuto adresu doručoval správce daně např. dne 29. 7. 2008 výzvu k prokázání skutečností č. j. 118559/08/390931/5230. Správci daně tedy byla uvedená doručovací adresa jednoznačně známa. Přesto však na tuto adresu nedoručoval, a poté, co se mu zásilky doručované do sídla žalobce vrátily, je bez dalšího doručil veřejnou vyhláškou ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platném a účinném pro projednávanou věc (dále jen „ZSDP“). Podle tohoto ustanovení je však doručení veřejnou vyhláškou možné tehdy, není-li správci daně znám pobyt nebo sídlo příjemce, a tehdy, jestliže se adresát písemnosti na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které ohlásil správci daně, nezdržuje. Jestliže však správci daně byla prokazatelně oznámena dne 27. 3. 2006 doručovací adresa, měl správce daně na tuto adresu podkladová rozhodnutí zasílat. Místo toho zvolil doručení veřejnou vyhláškou, což žalobce nečekal a neměl tak možnost se s obsahem rozhodnutí seznámit a včas na ně reagovat. Nebyly tedy splněny ani podmínky pro následné zřízení zástavního práva a pro nařízení exekuce. [5] Krajský soud na základě výše rekapitulované žaloby napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] V odůvodnění rozsudku se krajský soud zabýval otázkou, na jakou adresu měl správce daně podkladová rozhodnutí doručovat. Na základě obsahu správních spisů krajský soud přisvědčil žalobci, že správci daně byla známa adresa pro doručování „Vratimovská 142, OstravaKunčice“. Žalobce adresu pro doručování sdělil správci daně v podání ze dne 27. 3. 2006. Současně přiložil i rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 28. 2. 2006, č. j. MSK 43026/2006, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 3. 2006, č. j. MSK 49907/2006, v němž je tato adresa jako místo provozovávání činnosti žalobce výslovně uvedena. Podle krajského soudu správce daně nevyužil všechny možnosti pro doručení, které se mu nabízely (§ 17 odst. 2 ZSDP), když podkladová rozhodnutí doručoval pouze do sídla žalobce. Správce daně měl před doručováním veřejnou vyhláškou ve smyslu § 19 odst. 1 ZSDP učinit pokus o doručení na uvedenou doručovací adresu. Teprve poté, pokud by byl marný také pokus o doručení do místa provozovny, mohl správce daně přistoupit k doručování formou veřejné vyhlášky, neboť postup doručování upravený v § 19 odst. 1 ZSDP byl tzv. náhradním způsobem doručení, který připadal v úvahu až po vyčerpání všech možností, jež se pro doručení řádným způsobem nabízely. Pro podporu tohoto závěru krajský soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2010, č. j. 30 Ca 83/2008 - 34, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 Afs 54/2010 - 63. III. [7] Žalovaný (dále „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. [8] Podle stěžovatele výklad krajského soudu odporuje § 17 a § 19 ZSDP. Stěžovatel je názoru, že měl při doručování možnost volby mezi prostory uvedenými v § 17 odst. 2 ZSDP za předpokladu, že mu bylo známo, že se na konkrétní adrese daňový subjekt zdržuje. Za místo, kde se zdržuje právnická osoba, je nutné považovat takové místo, kde se nacházejí pracovníci oprávnění za právnickou osobu písemnosti přijímat ve smyslu § 17 odst. 9 ZSDP. V případě žalobce nebylo možné takovou adresu určit. Stěžovatel je proto názoru, že byly splněny podmínky ve smyslu § 19 odst. 1 ZSDP. Podle stěžovatele krajský soud neměl na danou věc aplikovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2010, č. j. 30 Ca 83/2008 - 34, ani navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 Afs 54/2010 - 63, ale rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2006, č. j. 2 As 203/2005 - 72. Nad rámec výše uvedeného stěžovatel v kasační stížnosti poukázal i na to, že rozhodnutím Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 29. 9. 2008, č. j. MSK 158808/2008, byla zrušena registrace nestátního zdravotnického zařízení na adrese pro doručování („Vratimovská 142, Ostrava-Kunčice“). Stěžovatel výslovně doplnil, že uvedené rozhodnutí sice nebylo součástí správního spisu, který byl předložen krajskému soudu, bylo však založeno v registračním spise správce daně a mělo tudíž vliv na zvolený způsob doručování. [9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při doručování podkladových rozhodnutí nebyla správcem daně respektována adresa pro doručování „Vratimovská 142, OstravaKunčice“. Tato doručovací adresa nebyla ze strany žalobce změněna ani zrušena. Žalobce proto očekával, že správní orgány mu budou na určenou doručovací adresu doručovat. S ohledem na § 109 odst. 5 s. ř. s. není pro danou věc relevantní rozhodnutí Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 29. 9. 2008, č. j. MSK 158808/2008. Žalobce k tomu dodal, že je pravdou, že v době, kdy se dostal do finančních problémů, přestal zdravotnické zařízení provozovat. I nadále však ponechal v platnosti uvedenou doručovací adresu, na které se stále zdržovaly osoby, které mohly poštu převzít. Žalobce dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 19 odst. 1 ZSDP a vyslovil souhlas se závěry krajského soudu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Mezi stranami je sporné, zda byly splněny podmínky pro doručování podkladových rozhodnutí veřejnou vyhláškou ve smyslu § 19 odst. 1 ZSDP. Krajský soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro doručování podkladových rozhodnutí formou veřejné vyhlášky, v důsledku čehož bylo nutno zrušit i žalobou napadená rozhodnutí, která se opírala o (nedoručená) podkladová rozhodnutí. Stěžovatel s výkladem krajského soudu nesouhlasí a dovozuje, že byly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou a nebyl tedy dán důvod ke zrušení žalobou napadených rozhodnutí. [14] Doručování bylo v ZSDP upraveno v § 17 až § 20. Pro danou věc je relevantní § 17 a § 19 ZSDP. [15] Podle § 17 odst. 1 ZSDP platilo, že „[s]právce daně doručuje úřední písemnosti zpravidla poštou. Tyto písemnosti může však doručit i svými praco